Zloději snů III.

41. Trest za porušení rozkazů

Přesně jak si včera u večeře usmyslela ráno se za úsvitu vyplížila z pokoje, aby nevzbudila ani svého vlka a ani Rhyse. Lusknutím se oblékla do válečnického oděvu a pak se vykradla z domu. Vyhnula se Istryjcům na hlídce, kteří měli za úkol jít všechny vzbudit na začátek tábora. Tady kolem domu krále si nedovolili dělat nějaký hluk, aby ho náhodou nevzbudili! Sirius sice nevěděla kudy má jít, ale hlídka jí svým rozhovorem navedla na opačnou stranu tábora než byl jejich dům. Tam bylo možná ticho, ale jejímu citlivému sluchu neuniklo tlumené vzlykání. Stan odkud vzlykání vycházelo nebyl zase tak daleko a Sirius se díky dokonalému výcviku Talira podařilo splynout se stínem a nenápadně se dostat dovnitř. Jeden z válečníků držel pod krkem jednu z dívek. Byla mladší než Sirius, černé vlasy; které měla napadané ve tváři měla vlhké od slz a byla i o něco drobnější než ona. Zato válečník byl obrovský! Stejně vysoký jako Casiss, se stejně širokými rameny a na zádech i ramenou se mu táhli černé linie tetování, které se podobali šlahounům květin! Ovládal tedy půdu a rostliny.

,,Přestaň fňukat nebo ti k tomu dám důvod!" zavrčel na ní. V Sirius se začala vařit krev! Držela se až do chvíle než se dívku pokusil znásilnit. Ve chvíli ho totiž Sirius popadla za krk. Byla vzteky bez sebe a nijak jí nepřekvapilo jakou sílu má. ,,Hej, okamžitě mě pusť!" zajíkl se když viděl kdo ho táhne ven. Byla to královna o dost menší než byl on sám a už vůbec ne tak hrozně svalnatá, hlava mu to podle výrazu nebrala. Dotáhla ho až k domu. Venku už na ní čekal Rhys a pohrdavě se usmíval když davem, který se kolem shromáždil zašuměla vlna překvapení. Další z úsměvů už mnohem uznalejší a vřelejší vrhl na Sirius, která před ním pustila do bláta válečníka.

,,Chtěl si přivést toho kdo s tím bude mít problém, tak ti ho vedu." klekla si na jedno koleno a sklonila před ním hlavu. Kolem se rozhostilo ticho když král udělal krok z prahu a pomalu šel k ní.

Nemusela si to dělat. Ozval se jí jeho odtělesněný hlas v hlavě. Rhys jí zvedl bradu a přiměl jí, aby se mu dívala do očí. Ale jsem na tebe pyšný! V těle jí zahořel oheň vděku a Rhys to musel cítit vzhledem k tomu, že tlak na bradě zesílil a donutil jí se zvednout. Další jeho pohled si vysloužil voják válející se v bahně. Nebyl už však nijak milý nebo shovívavý.

,,Nedodržuješ rozkazy svého krále?!" jeho hlas se rozezněl táborem, že se i hory kolem nich otřásly. Sirius potlačila nutkání se k němu okamžitě přitisknout a chytit ho za ruku. ,,Ty sis dovolil porušit můj příkaz?!" zeptal se znovu když se nedočkal odpovědi.

,,Omluv mé chování, můj králi." válečník před ním klečel a díval se mu do očí.

,,Tenhle rozkaz jsem vydal včera ráno, nikdo ho nepřeslechl a překvapuje mě vaše drzost!" promluvil na všechny. ,,Dovolili jste si můj příkaz porušit i během mé přítomnosti, taková neposlušnost se řeší trestem!" pokynul Talirovi, který tasil meč. Rhysandem mu ustoupil z cesty a vzal Sirius kolem ramen.

Rhysi! Tohle... Zpanikařila když viděla jak se Talir blíží k válečníkovi, který klečel na zemi v blátě a bezvýrazně hleděl na špeha. Tohle jsem nechtěla!

Takový je zákon!

Ty nejsi zlý! Nedělej to, nehraj krutého krále! Sundej tu masku, v jejich očích neklesneš na dno stejně jako u mě nikdy nemůžeš klesnout. Pouto mezi nimi se zachvělo tím nejněžnějším pohlazením z královi strany když pronesl: ,,To stačí!" Talirova ruka strnula ve vzduchu a hrot meče těsně nad krkem válečníka. I ona se na něj překvapeně podívala. 

,,Nebudu za porušení zákonů trestat smrtí!" podíval se na válečníka, který nevěřil vlastním uším. ,,Nejsem můj otec abych to dělal, tvůj trest se za porušení mého zákona snižuje na Krvavý kříž!" kývl na Casisse, kterému Talir ustoupil z cesty. V kovové pochvě zaskřípala dýka a Cas válečníkovi vytvořil na pravém prsu Krvavý kříž! Rány se rozšklebili a začala se z nich valit krev. Válečník ani nehlesl a ještě poděkoval Rhysanemovi kývnutím. ,,Mám dojem, že výcvik už dávno začal! Ty dnes cvičit nemusíš," zarazil vojáka zvedajícího se ze země. ,,Budeš mít celý den hlídku na hranicích! Kdyby se něco dělo zapalte ohně!" přikázal.

,,Samozřejmě, Výsosti." 

Rhys si začal rovnat rukávy když si všiml jak se na něj Sirius dívá. ,,Co je?"

,,Proč si to udělal?"

,,Protože jsi mi dala pádný důvod."

,,Bála jsem se tě." přiznala.

,,Ne, nebála." zasmál se Rhys tiše. ,,Nikdy ses mě ani na okamžik nebála." hrál si s přezkou, která jí na zádech držela meč. ,,Zítra uskutečníme naší sázku."

,,Proč zítra?"zajímala se.

,,Budu mít jednání s veliteli táborů. Budu tady, ale celý den mě neuvidíš a já taky nemám v plánu vylézat z toho stanu. Je to jako být oddělený od zbytku světa, co se tady šustne se dozvím až další den." odpověděl a prohlédl trojici mladých, kteří spěchali na cvičiště. Usmál se, zřejmě mu to připomínalo jeho mládí. ,,Tale! Dohlédni na výcvik nováčků. Casi jako obvykle máš na starosti děvčata a bude na to dohlížet Dia." očividně s tím nesouhlasil, podle tónu který použil když vyslovil její jméno.

,,A co máš v plánu ty?" zeptala se Sirius.

,,Mám s tebou své plány a nechci, aby se mi někdo pletl pod nohy." záludně se na ní usmál a když se mu po rukou začala plazit šupinatá zbroj přestalo se jí to líbit úplně. Ty jeho plány znala až příliš dobře na to, aby si myslela že půjde za něco slušného!