Zloději snů III.

16. Omluvný dárek

Bloumala po galerii a snažila se přijít na to jak Rhysovi říct, že s ním chce trávit víc času. Zastavila se u jeho obrazu, který namalovala a zamyslela se. Hned po snídani někam zmizel, ostatně jako obvykle! Nemohla mu vyčítat, že má povinnosti ale když na ní neměl čas cítila se odstrčená.

,,Tady jsi," ozval se ode dveří jeho hlas. Sirius si začínala myslet, že zřejmě musí cítit nějaké trhání za pouto i když ona to schválně nedělala. ,,Hledal jsem tě." usmál se na ní. ,,Copak?" pohladil jí po tváři když si všiml jak se tváří.

Dívka se rychle rozmyslela a odpověděla: ,,Nic se neděje." zavrtěla hlavou.

,,Sice ti nevěřím, ale mám pro tebe překvapení." chytil jí za ruku a ukázal očima na otevřené dveře galerie. ,,Jdeš  nebo tě tam mám odnést?" pokusil se jí rozesmát. Sirius sice neměla moc náladu se smát, ale kvůli němu nasadila falešnou masku úsměvu. Rhys to zaručeně poznal, ale nijak zvlášť se v tom nehrabal.

,,Můžeš mi laskavě říct kam mě to vedeš?" zeptala se když jí stále nebyl ochotný říct jaké překvapení pro ní má.

,,Uvidíš." usmál se a zatáhl jí do pokoje. Sirius zavrtěla hlavou a sledovala jak z postele zvedl tmavě modrou přikrývku.

,,Co to je?" podívala se na deku a pak na něj. Rhys se nepřestával usmívat a odhrnul jeden cíp. V jeho náruči leželo šedé vlčí štěně a spalo. ,,Ten je úžasný." vzala si ho od něj. V tu chvíli štěně otevřelo oči a když vidělo svojí novou paní začalo jí olizovat. ,,Proto si dnes byl skoro celé dopoledne pryč?"

,,Bylo mi líto, že ti nevěnuju takovou pozornost jakou bych zřejmě měl a tahle malou potvoru jsme našli v lese s Casissem." pohladil vlče po hlavě. ,,Říkal jsem si, že si měla ráda Grima, kterého jsem sem nemohl dostat a tak jsem ti ho přinesl, aby ti dělal společnost když já tady nebudu." 

Sirius mu vtiskla dlouhý polibek na tvář. ,,Děkuju, ale doufám že víš, že tebe jen tak někdo nahradit nemůže." povzdechla si a rozhodla se mu říct pravdu. ,,Pravda je, že mi tady chybíš. Měla jsem tě možná radši když si byl kapitán gardy než král!" cítila se za to co mu řekla celkem špatně, že mu něco takového řekla.

,,Asi tě to překvapí, ale já to chápu a všiml jsem si toho," kývl a vzal jí kolem ramen, protože v náruči ještě stále držela štěně. ,,Je mi to hrozně líto, drahá a proto je čas na další z mých ďábelských nápadů." potměšile se ušklíbl.

,,Jaký?" litovala, že se vůbec ptala. Rhys mrkl a i s ní se přenesl někam pryč. Sirius si na přenosy už zvykla, ale když se před nimi rozprostřelo obrovské sídlo musela se Rhyse chytit. Dům před nimi byl obrovský s tmavou fasádou a s perfektně upravenou zahradou a pozemky kolem. Brána nad nimi se pyšnila stříbrným erbem hvězdy v březovém listu. ,,Vaše rodinné sídlo." pronesla šeptem.

,,Noční zámek, tady jsem vyrůstal." přikývl Rhys. ,,Pojď." znovu jí vzal za ruku a vedl dovnitř. Sirius pustila štěně, které stále svírala v náruči na zem a to poslušně běželo za ní. Uvnitř to vypadalo stejně překrásně jako venku. Nábytek byl z tmavého dřeva zatímco zdi byly v odstínech šedé a stříbrné.

,,Nemůžu uvěřit, že si mi to ukázal." 

,,Je to taky tvůj dům, si součástí mé rodiny... Můžeš chodit kamkoliv se ti zachce. Noční zámek je chráněný silnými kouzly ještě mého dědečka, takže se nemusíš bát, že by ti tu někdo ublížil. Navíc je tu dost ochránců, kteří by nedovolili aby se ti něco stalo."

,,Ochránců?"

,,Královská garda a po domě se pohybují sluhové, kteří jsou mými přáteli. Navíc je tu i pár Istryjců."

Sirius která nikdy neviděla žádného Istryjce kromě Casisse a Rogana řekla: ,,Istryjci?"

,,Chceš se s nimi seznámit?" nabídl a podíval se na štěně, které si okamžitě našlo místo u křesla z černé kůže. Dívka přikývla a Rhys jí s úsměvem nabídl, aby ho následovala. Prošli kolem domu a stájí k menšímu domu, který vypadal jako nějaké kasárny a do malého lesíku, který měl zřejmě být jako tréninkové místo. ,,Musím tě varovat, jsou velmi podobní Casissovi, ale jsou naprosto neškodní a neublíží ti." Sirius si to nestihla rozmyslet a pohled jí spočinul na čtveřici istryjeckých vojáků. Měli stejnou zbroj jako nosíval Rhys a vlasy černé jako noc. Jeden z nich se otočil. Rhys měl pravdu, skutečně byli podobní Casissovi. Měl podobně potetované ruce; které znázorňovali oheň, vlasy stažené kusem látky, byl stejně svalnatý jen oči měl tmavě hnědé.

,,To se podívejme," hvízdl a ironicky se uklonil. ,,Náš král zavítal mezi spodinu se kterou vyrůstal." on a jeho dva přátelé se rozesmáli. Ten čtvrtý mlčky sledoval Sirius. Dívka si všimla, že z nich vypadá nejstarší.

,,Baliane, jsi vtipný jak si tě pamatuju." oplatil mu úsměv Rhys.

,,A ty jsi stále stejně perfektně oblečený." přidal se k němu i druhý, který měl o něco kratší vlasy než Balian. Ani jeden z té trojice si nevšímal Sirius, která stále vedle Rhyse a měřila si je žlutým pohledem. Nakonec na to přeci jen došlo.

,,Kdo to je?" ozval se třetí z nich. Jeho tetovaní připomínali šlahouny květin. Sirius věděla, že Istryjci ovládají především živly a podle toho měli také tetování, kterým se dali rozlišit.

,,To je Sirius Andarel, má snoubenka." 

,,Pěkná." uznal Balian a schytal od toho nejstaršího pohlavek.

,,Dejte si pozor na jazyk," varoval je. ,,Je to vaše královna. Omluvte jejich chování, Výsosti, jsou nevychovaní!" omluvil je a uklonil se. Sirius mu úklonu oplatila.

,,Není třeba, být v blízkosti Casisse je velmi podobné. Navíc nemusíte tak formálně." mávla nad jejich chování rukou.

,,Jitřenko, tohle jsou moji přátelé. Balian, Taner, Karvil a tohle je jeden z mých velitelů Tolen." Nejstarší z nich, Tolen lehce kývl na Rhyse.

,,Už nejsi ten malý chlapec, kterého jsem cvičil, Rhysandeme! Teď si král."

Rhys se usmál. ,,Je to už dlouho, ale vděčím ti za to co si mě naučil a to že jsem král nic nemění na tom jak se budu chovat."

,,Znám tě už dlouho abych věděl, že je to pravda." Tolenovi se lehce zvedly koutky úst.

Do jejich rozhovoru se přidal i Karvil, který si jako první všiml Sirius. ,,Takže teď jsi Rhysandem Temnotrn Andarel? U tebe to zní docela legračně." popíchl ho. Rhys roztáhl křídla a v očích mu zaplálo.

,,Chceš si snad se mnou změřit síly?" 

Karvil zvedl ruce nad hlavu. ,,Jediný kdo tě kdy porazil byl Casiss a to ti bylo 9... Kolik ti je teď? U vás Divostrůjců se to nedá odhadnout." 

,,Je mu 25, ale udělal si dobře." složil se smíchem křídla a podíval se zpět na velitele. ,,Vracíš se do ležení?" 

,,Ano, ještě dnes." přikývl a zadíval se na nebe. Bouře už sice přešla, ale blížila se další. ,,V hlavním táboře očekáváme tvou návštěvu co nejdříve."

,,Bude to muset počkat..."

,,Mám jednání s králi a na konci zimy se mám dostavit na Sněm králů, takže nevím kdy se tam dostanu."

,,Budeme tě očekávat." rozloučil se Tolen, dotkl se velkého drahokamu na předloktí a ten jej přemístil pryč. Tohle byla pro Sirius novinka.

,,Uvidíme se později." rozloučil se Rhys s trojicí. 

,,Naši vladaři." uklonili se oběma. Sirius cítila, že Rhys se při slovu: vladaři cítil spokojeně. Nevěděla proč mu na takovém označení vůbec záleží. Opět jí přepadl pocit, že Rhys jí zatajuje něco velmi velmi vážného. Musela přijít na to co, ale zase tak jednoduché to nebude!