Zloději snů III.

32. Obraný v kartách!

Po tréninku se Rhys s Jitřenkou rozloučil a zmizel neznámo kam. Sirius měla tudíž dost času na to, aby si odpočinula. Chvíli malovala vrcholky hor nad kterými se rozpínalo hvězdné nebe a pak jí napadlo namalovat Talira. Obličej měl zahalený stíny které se kolem něj svíjeli jako živý štít, fialové oči mu zářili jako hvězdy a za zády se mu rýsovaly obrysy křídel. Ještě jí chybělo namalovat Dialu a Casisse, ale zrovna neměla nápad jak ty dva namalovat. Navíc jí pro dnešek ta relaxace a jedna zničená Rhysova bílá košile stačila. Možná by si jeho věci neměla půjčovat bez dovolení a věděla jak u toho zase bude přehnaně prskat, aby jí zase dostal do postele. ,,Klasický Rhys!" Zabručela si pro sebe s nepatrným úsměvem. Byla ráda, že jí alespoň chvíli neotravuje a ona si mohla vychutnat horkou vanu bez jeho připomínek nebo ohnivých vzkazů. I když potom co ležela v té obrovské posteli sama docela se jí stýskalo! Od té doby co spolu poprvé spali v horách jí nenechával v noci samotnou, tohle bylo poprvé. Musel zřejmě poznat, že se jí zastesklo protože k ní vyslal něžné trhnutí, které se podobalo spíše pohlazení. Sirius proto sklonila hradbu.

Si v pořádku?

Proč by ne? Předstírala, že o ničem neví.

Stýská se ti, že? Nemělo cenu mu lhát, vyslala k němu jasný signál stesku. Bylo zvláštní jak dokázali jen skrz pouto rozpoznat emoce toho druhého. Můžu se k tobě hned vrátit, kluci to pochopí. Čekala nějaké jeho vtipné argumenty, ale on teď mluvil smrtelně vážně... Že by začal dospívat? 

Nemusíš. Já to nějak přežiju.

Slyšela jeho tichý smích. Zapomínáš, že tvoje tělo je zrádné! I když jí ta slova zazněla pouze v hlavě tváře jí zahořely. 

,,Hraj raději karty!" zamumlala nahlas a přitiskla k sobě deku ještě víc.

Promiň, uvidíme se ráno. Dobrou noc! Znovu zněl vážně, ale ne tak tvrdě jako spíš mírně a upřímně. Sirius se usmála a pozvedla štít! Cítila jak jí opatrně hladí spáry po temné hradbě, která byla protkaná zlatými světelnými nitkami dokud neusnula. Taky se mi stýská! Bylo to to poslední co slyšela než usnula. Už ani nedokázala poznat jestli si to jen představovala nebo mu podvědomě znovu spustila hradbu!

* * *

Ráno seděla na svém obvyklém místě na balkóně, popíjela čaj a sledovala sněhové vločky, které se snášely na město. Pár dní po Sněmu králů měl být Zimní slunovrat při kterém padaly hvězdy! Byl to jediný den v roce kdy padaly hvězdy opravdu v obrovském množství a říkalo se tomu Asperas nebo také Padající hvězdy.

,,Dobré ráno." posadil se ke stolu Rhys. Ani jí nedal pusu na tvář. Dívka se mu podívala do tváře. Vypadal unaveně a i celkem naštvaně. ,,Omlouvám se, že jdu pozdě." řekl spěšně a kouzlem si nalil čaj.

,,Co se ti stalo?" zeptala se. Rhys jí nebyl schopen odpovědět a proto byla ráda, že se odnikud zjevila Diala a opřela se ve svých rudých šatech s odhaleným břichem a průsvitnými rukávy o zábradlí.

,,Prohrál v kartách." pronesla prohlížejíce si nehty.

,,Neumíš prohrávat, miláčku?" zeptala se ho škodolibě. Rhys na ní upřel tmavě modré oči.

,,Jen když se proti mně moji bratři spiknou a oberou mě!" zavrčel podrážděným tónem a napil se čaje. ,,Mimochodem, co tady chceš Dio?" zeptal se. Hrníček bouchl o desku stolu a zazvonil o kraj talíře.

,,Jen si tak říkám jestli by si zase nechtěl vytočit mého otce... Dlouho si tam nebyl a já mám hroznou chuť vidět ho prskat a vrčet." zněla jakoby chtěla vidět jak její otec trpí. Sirius nevěděla co jí její rodina udělala tak hrozného a popravdě to ani radši vědět nechtěla.

,,Teď bych ho zabil jen by se mi připletl do cesty! Dnes ne, až se rozmyslím určitě ti řeknu." důrazně na ní kývl. Bylo to gesto, že jí má možná rád, ale dnes skutečně nemá náladu se s někým hádat. Dia se mile na oba usmála a zmizela stejně jako se objevila. Jediné co po ní zbylo byla sladká vůně jejího parfému! 

,,Už by si se mohl přestat takhle tvářit!" řekla mu po nějaké době vytrvalého mlčení. Už to nevydržela a musela na něj promluvit. Král k ní nepatrně zvedl pohled. 

,,Omlouvám se, ale mám ještě nějaké povinnosti!" pronesl rázně místo odpovědi a vstal od stolu. Sirius si smutně povzdechla když se jeho kroky vzdalovali skrze jídelnu. Najednou utichly a ona ucítila horký dotek jeho rtů na tváři a smířlivé pohlazení po stehně. ,,Co kdyby sis dneska zahrála na zlodějku?" navrhl jí. Nečekal na její odpověď a ve víru tmy se přenesl někam pryč. Sirius ten nápad nepřipadal zase tak špatný. Podniknout něco s Lucianem a Darisem, byl skutečně výborný nápad, ale před tím by měla zajít do vězení! Ještě neměla možnost si promluvit s Lucem od té doby co jej naposledy viděla v trůním sále spolu s Hyenovým informátorem a to už bylo docela dlouho. Od té doby co již měla zpět všechny své vzpomínky stejně jako ostatní co byli zapojeni do jejího únosu už věděla proč měla takovou hrůzu z vězení. Drželi jí ve vězení na lodi týden! Bez pořádného jídla a občas jí jeden z nich praštil! Proto z něj dostávala přívaly úzkosti. Rozhodla se tam proto nejít sama, ale požádat o doprovod Garetta se kterým si poslední dobou rozuměli naprosto skvěle. I když měl brzy odjet na jeden z kontinentů, které mělo Noční království díky Rhysandemovým skvělým obchodním manévrům a chytrým nápadům pod palcem a Garett měl dohlížet, aby vše šlo podle plánu. Probíhali tam totiž velmi riskantní obchody s důvěryhodnými pašeráky z Modrých ostrovů. Sirius dojedla snídani, převlékla se v pokoji do zlodějského oděvu a vyrazila rovnou najít Krokodýla! Byla velmi zvědavá jak na ní bude Luco reagovat a také doufala, že až se Rhys dozví že tam byla nebude se na ni zlobit!