Zloději snů III.

53. Ztráty jsou v každé válce

Po celém dni stráveném mezi zloději se královna zase vrátila s nabitou energií zpět. Lucian a jeho partnerka byli krásní pár a Lišák si kvůli ní zamiloval květiny ještě víc než před tím. Ona dívka, Rowe se jmenovala prodávala květiny a podle toho co jí Lišák vyprávěl to byla láska na první pohled. Dokonce se i ostýchal s ní mluvit. On! Zloděj, který si neodpustil žertíky a narážky na kohokoliv kdo mu přišel do cesty? Řekla si tenkrát. Připadalo jí to zvláštní co s mágem udělá pravá láska. Ráda viděla i Christiase a Damiana. Dokonce i Elianu, která se na žebříčku zlodějů vyšplhala za tu dobu docela vysoko. Pokud šlo o Pět spárů... Delafortes si díky spolupráci s Mořskými háky, Stinnými šelmami, Mizery a dalšími cechy vedl výborně; jeho mladší sestra se měla už lépe než před tím. Jejího zlodějského přítele od Mizerů zabili při jednom obchodu na jiném kontinentu a ona se za několik měsíců zapletla s gardistou. Sirius to připomínalo jí a Rhyse, ale oni dva spolu nebojovali.

 Do zámku se vrátila se smíchem a oddychla si když viděla že všichni se z boje vrátili. Zraněné ošetřovali v oddělení gardy, takže se mohla jít podívat po Rhysovi. Zvláštní bylo, že ho nikdo neviděl! Rychle se rozeběhla do pokoje, ale on tam nebyl. Prudce otevřela skříň ve které byla jeho zbroj. Takže přeci jen tady někde být musí! Když nebyl v ložnici zkusila se podívat do jeho i své pracovny, nikde nebyl. Když už si pomalu začínala zoufat když zaslechla klavír. Neváhala a málem se přerazila když sbíhala schody. Melodie kterou hrál byla pomalá a smutná, jako pokaždé když měl deprese. Do hudebního sálu vešla tiše a opatrně, aby ho ve hře na klavír nerušila. Nevšímal si jí dokud ho neobjala a nepolíbila na koutek úst. Přesto se neusmál.

,,Co se děje, lásko?"

,,Balian je mrtví." odpověděl smutně, ale nepřestal hrát. Sirius píchlo u srdce. Ten Balian, který ho popichoval v Nočním zámku a ten, který se vždy rval jako lev. ,,Zabil ho Haybersův důstojník." Ohlédl se přes rameno, protože ho pustila. Dívka přešla k oknu na druhé straně sálu kde měl Talir noty a podívala se z okna. Slunce se již klanělo za střechy domů a předávalo opět žezlo svému bratrovi Měsíci. Sirius si přitiskla ruku na ústa a pokoušela se polykat slzy, které se jí draly do očí.

,,Jak..." hlas jí při té otázce selhal. Rhys se zvedl ze stoličky.

,,Sám si vybral, že proti němu půjde. Jeho magie ohně nedokázala porazit Divostrůjce ovládajícího vodu. Nedostal jsem se k němu včas, umíral když jsem se k němu dostal." na okamžik se odmlčel. ,,Poslední slova co mi řekl: ,Postarej se o ní, ty jeden proklatej parchante nebo tě budu chodit strašit.' Zemřel s úsměvem a jako hrdina." Pohladil svou snoubenku po ramenou. Sirius se na něj otočila a pevně ho objala. Vzlykala a skrývala slzy s hlavou zabořenou do jeho ramene. ,,To bude dobré." konejšil jí a stále objímal. Sirius ze sebe nedokázala vypravit žádná slova, jen brečela.

Vytrvalý pláč ustal o čtvrt hodiny později pak už se jen tvářila jako umučená. ,,Je ti lépe?" zeptal se. Seděl vedle ní na stoličce u klavíru a sledoval jak ťuká do kláves.

,,Ne." zavrtěla hlavou. Balian byl její přítel, stejně jako ostatní... Dokonce i ten Istryjec, který měl na prsou Krvavý kříž byl jejím přítelem. Spřátelili se zhruba měsíc po incidentu. Rhys ho nechal převelet na zámek a on ve svém volném čase přišel za Sirius a hluboce se jí za své chování omluvil. Omluvu přijala stejně jako ta drobná černovláska, kterou se pokoušel znásilnit. ,,Přijít o přátele není jednoduché... U Gasra jsem nestihla cítit takový smutek, protože se tam seběhlo až příliš jiných událostí." Rhysovo uvěznění a hned další den poprava... Hrozná to doba kdy ještě příměří neexistovalo.

,,Ale pronásledovali tě velmi dlouho noční můry." 

,,To ano, občas se vrací ale rychle zmizí." ťukla do klávesy.

,,Až válka skončí a naše i ostatní země budou moci opět žít v míru..." Jestli se tomu tak vůbec dá říkat. ,,Nechám postavit Síň hrdinů. Budou tam všechny jména těch co padli v boji s Modrými ostrovy, aby se na ně nikdy nezapomnělo." Hrdinové, kteří padnou za svou zemi v boji se zlem... Větší poctu si jim ani udělit nemohl.

Přesně proto to chci udělat. Napadlo mě to hned když jsem viděl umírat prvního vojáka po svém boku. Odpověděl a políbil jí na spánek. Byl to něžný a opatrný polibek, který měl za úkol jí uklidňovat.

,,Souhlasím s tím, ale opovaž se, aby tam bylo i tvé jméno. Jestli půjdeš ty, půjdu taky!" Dostal jasný důvod proč má žít! Protože jestli umře zabije i to co nade vše miluje.

,,Domluveno tedy." pohladil jí po zádech. ,,Teď zahraj skladbu, kterou jsem tě naučil." vyzval jí a sledoval každý pohyb jejích rukou. Začala hrát, ale občas jí tam něco zaznělo falešně. ,,Fis, ne dis a dej pozor na pedály." pokáral jí. Začala tedy hrát znovu tu samou část, ta už se jí povedla, ale u další části zase udělala několik chyb. ,,C a ais, znovu si pleteš prsty." 

,,Mohl by z tebe být učitel..." zamumlala a opravila se.

,,Matka měla radost když jsem hrál i poslepu... Proto jsem se to naučil dokonale." výmluvně jí pohladil po lopatkách. Vzala si jeho neohrabanou omluvu k srdci a dokončila skladbu úplně bez chyby. ,,Výborně, děláš mi radost."

,,Připadám si jako dítě." zasmála se. Král se na ni usmál a zatočil svým prstenem na ruce. 

,,Neboj se, na děti budu přísnější."

,,Chceš si snad vyměnit role?" otočila se k němu. Srovnával si noty v černých deskách, ale stejně mu unikl úsměv. ,,Nebo to raději budeme řešit až vůbec nějaké děti mít budeme."

,,Hele, chůva přišla." broukl Rhys směrem ke dveřím. Sirius se otočila, čekala tam Dialu, ale byl to Talir, který se na Rhyse podivně uchechtl. 

Ke královnině překvapení řekl: ,,Já vám děti klidně i rád pohlídám..."

,,Ale Casovi by jsme je nesvěřovali." Dia měla zlozvyk se všude zjevovat jako Rhys. Rodina se nezapře! ,,Je sice fajn, ale děti bych ho fakt hlídat nenechala. Mimochodem skvěle hraješ, kamarádko!" 

,,Díky." mrkla na svou nejlepší přítelkyni a ohlédla se zpět na dvojici válečníků. Vedli spolu tichý a vážný rozhovor, který skončil královými slovy: ,,Kde je Casiss?!" Sirius poznala podle jeho tónu i podle toho jak se mu po rukou začala plazit zbroj, že se něco děje. Další tichý povzdech unikl z jejích úst.

,,Neboj se," Dia jí objala kolem ramen. ,,Zase to skončí." 

Já vím, že ano... Jen už se mi teď vzdaluje! Měla pravdu, držel jí stranou veškerého dění i když jí dovolil trénovat boj a vylepšovat magii. Doufala, že jednou s ním bude zase moci bojovat bok po boku.