Zloději snů III.

21. Nakonec se přeci jen umí omluvit

PŘEDEM UPOZORŇUJI, ŽE OD URČITÉ ČÁSTI UŽ JE TO DÍLO MÉ KAMARÁDKY! MYSLÍM ŽE POZNÁTE CO JSEM PSALA JÁ A CO NE! KAŽDOPÁDNĚ JE TO DOBRÁ ČÁST, JEN JÁ NEMÁM TAKOVÉ NERVY NA POPISOVÁNÍ JAKO ONA :D

Sirius v horách strávila tři týdny. Občas se za ní stavila Diala, aby se ujistila že je v pořádku. Zlodějka zatím chodila lovit nebo si tam spíše uklidnit nervy a přemýšlet. Jen málokdy přinesla nějakou kořist. Jídlo si uměla vyčarovat sama, takže zvířata v téhle mrazivé pustině pouze sledovala. Občas se jí v noci stýskalo po doteku Rhysových křídel na své těle nebo po jeho provokacích, ale když si vzpomněla o čem všem jí kdy lhal znovu jí to přešlo. Tedy takhle to fungovalo první dva týdny, ale poslední týden se jí hrozně stýskalo. Dokonce i po trénincích s Casissem a po chození s Talirem do divadla se jí stýskalo! Byla ráda, že alespoň Dia se za ní občas zastaví, aby jí sdělila novinky a trochu jí rozveselí. Byla škoda, že se Sirius ještě nemohla vrátit do království! Alespoň ne sama!

* * *

Byl začátek nového týdne a venku zuřila sněhová bouře. Sirius seděla v křesle u plápolajícího krbu a četla si knihu když se do ní ode dveří opřel studený vítr.

,,Dialo!" promluvila. ,,Zavři ty dveře!" otočila se ke dveřím a kniha jí vypadla z ruky. Ve dveřích nestála Diala, ale Rhys. Oba na sebe překvapeně hleděli jakoby viděli ducha! Sirius nemohla uvěřit vlastním očím. Ten na koho byla naštvaná a zároveň ho zase po tak dlouhé době chtěla vidět právě stále ve dveřích chaty. Vlasy měl rozcuchané, zmrzlá křídla tiskl k tělu a tváře měl zrudlé chladem. ,,Rhysi? Co tady děláš?" vypravila ze sebe. 

,,Hledal jsem tě." vydechl a poslušně zůstal stát ve dveřích. Čekal jestli ho pozve dovnitř nebo ho rovnou vyhodí zpět do mrazu. Sirius kývla směrem ke druhému křeslu blíž u krbu. Všimla si jak král vděčně zhluboka nadechl a zavřel dveře. Když se posadil k ohni otřásl se. Musela mu být hrozná zima i když byl na chlad zvyklí.

,,Proč si mě hledal?"

,,Před třemi týdny si zmizela beze slova a Diala mi odmítla říct kde jsi. Šílel jsem strachy!" přiznal se a odhodlal se jí podívat do očí. ,,Hledal jsem tě všude kde se dalo a proto jsem se zde nemohl objevit dřív. Když chceš tak umíš skvěle zahladit stopy." pochválil jí s chabým úsměvem.

,,Řekla jsem Diale, aby to neříkala vůbec nikomu." odpověděla Sirius a prohlížela si jeho tvář. Řezná rána pod okem se mu již dávno zahojila, když ho viděla naposledy měl úplně zkrvavenou tvář.

Rhys se usmál. ,,Tak asi poprvé dokázala udržet tajemství, asi se jí líbilo mě trápit."

,,Stále si mi neřekl co tady děláš." změnila téma. Rhysovi se při těch slovech znovu vytratil úsměv z tváře.

,,Chtěl jsem se ti omluvit za to, že jsem ti to neřekl! Byl jsem hrozný sobec a zbabělec. Bál jsem se, že když ti to řeknu už mě nebudeš chtít nikdy vidět." Sirius při těch slovech naklonila hlavu na stranu. Viděla jak se mu zaleskly oči! ,,Nerad to přiznávám, ale udělal jsem chybu! Odpustíš mi to, prosím?" požádal jí.

,,Rhysi," povzdechla si. ,,To co si udělal... Není tak jednoduché ti tohle odpustit." posmutněla.

,,Sirius, prosím, už nikdy ti lhát nebudu, slibuju!" začal jí odprošovat. Dívku v krku pálily slzy. ,,Vždy jsem se dokázal ze všeho vykroutit pomocí lží a podvodů, ale od té doby co nejsi se mnou nedokážu udělat nic! Já tě potřebuju!" sklonil hlavu a na tvářích se mu zatřpytily slzy. ,,Prosím, neopouštěj mě, miluju tě." hlas se mu zlomil jako tenkrát když jí před smrtí zachránil Krokodýl. Sirius se zvedla ze svého křesla a posadila se mu na klín. Rhys zvedl hlavu s tázavým výrazem. Stále čekal na odpověď jestli jej opustí nebo ne. Sirius ho něžně pohladila po černých rozcuchaných a přesto hedvábných vlasech.