Zloději snů III.

54. Někdo bude mít problémy

Rhys:

,,Tohle se mi nezdá!" pronesl jsem když mně a Casissovi Talir říkal co dostal z toho vraha. Byl za námi další boj ve kterém jsem již já i ostatní vládci usoudili, že Haybers přitvrzuje a vzhledem k tomu, že odrazil obranu Zimního království a urputně bránil tábor, který tam zbudoval musíme i my postavit základní tábory a tam vyčkávat na boj. Země bude opět spálena vojáky, kteří po ní projdou a znovu bude umírat. Bude to stejné jako když mi vyprávěla matka... Než se vytyčily hranice mezi královstvími vládci mezi sebou válčili a zem trpěla stejně jako lidé, které si sem přivedli! A teď to proběhne celé znovu.

,,Zopakuj mi to ještě jednou..." požádal ho Cas. Talir se podíval do stropu, ale řekl mu to samé co předtím. ,,Co ty na to, Rhysi?" 

,,Je to velmi zvláštní... Když mě ta dýka měla jen otrávit, k čemu by jim to bylo?"

,,Kdo spal vedle tebe?" zeptal se Tal a fialové oči mu zahořeli. Najednou mi to došlo. 

,,Ten vrah měl za úkol unést Sirius.... Skrýval jsem jí křídly, proto se jí nepokusil ani dotknout! Neviděl jí!" Já sem takový pitomec. Nedojde mi takhle zásadní věc! Asner se pokouší sebrat mi Sirius, aby mě vydíral.

,,Není zvykem, aby královský pár spal v jedné ložnici." zamyslel se nahlas Tal. ,,Myslel si, že tě oslabí a pak půjde pro ní. Je dobře, žes jí nenechal samotnou." Talir uměl skvěle vymámit informace i když se na to nezdá je velmi krvelačný když jde o jeho rodinu, ale pokud jde o něj sám je na sebe až příliš tvrdý. Pokouší se zavděčit za záchranu svého života když jsme byly děti! ,,Ale pochybuji, že to byl jejich poslední pokus."

,,Chceš mi říct, že jsem jí tam nechal samotnou když po ní stále jdou?" Zatmělo se mi před očima a vzduch se mi zdál až příliš těžký. 

,,Je tam přeci Dia."

,,Nedošlo ti to?!" obrátil se na něj Talir. ,,Jak vrah věděl kde je Rhysova ložnice? V zámku máme zvěda, kterého jsem ještě ani já nevyhmátl.... Sakra!" zaklel a praštil rukama do stolu takovou silou, že ve stolu zakřupalo. 

,,Není to tvoje chyba." kývl jsem na něj. Stejně se nepřestal tvářit provinile. Svými chybami se dokáže užírat klidně i několik let a nikdo mu to nevymluví. ,,Jdeme! Rychle!" dodal jsem a všichni tři jsem se přemístili na nádvoří našeho zámku. Rozeběhl jsem se ke dveřím, které jako obvykle hlídala stráž. ,,Kde je královna?"

,,Neviděli jsem jí, Výsosti." zavrtěli oba hlavou. 

,,Půjdu se podívat do města!" řekl Cas a zmizel.

,,Já do věže!" Talir se taky vypařil. Já se vydal dovnitř. Málem jsem se na schodech srazil s Dialou. Nepozdravil jsem a hned se jí zeptal jestli neviděla Sirius. Při jejích slovech mě zamrazilo a znovu zatmělo před očima.

,,Neviděla jsem jí od rána. Včera večer jsem se viděli a ráno u snídaně, ale pak už ne. Co se děje?!" neodpověděl jsem. Neměl jsem na to ani čas ani sílu. Vrazil jsem do ložnice a strnul mezi dveřmi. Chvíli jsem stál a díval se do prázdného pokoje. Dveře na balkón byly otevřené dokořán, na podlaze byly černé šmouhy od plamenů, na zdech otisky po drápech jako bych to udělal já, pohovka a křeslo mokré od vody, papíry na stole rozcupované na kousky větrným tornádem a dokonce tam zbyla i temnota a světlo. 

 Klekl jsem si na zem a dotkl se kapek krve, které se vsákly do koberce. Nebyla to její krev. Umí se bránit, ale přesto jí sebrali.

,,Rhysi... No do prdele!" Cas se zastavil ve dveřích a na pokoj vytřeštil oči. ,,Co se to tady stalo?" udělal krok dopředu, ale opatrně aby nestoupl na obraz ležící vedle dveří. 

,,Unesli jí." odpověděl jsem klidně i když jsem byl hladový po krvi. Chtěl jsem něco zabít! Hned teď, nejlépe toho kdo za to byl zodpovědný. Cas začal obcházet kolem a hledat nějaké stopy. Já se postavil a podíval se na postel. Na jednom ze sloupů, který držel nebesa byl nožem připevněný vzkaz. Strhl jsem ho a přečetl.

,,Co je?" zeptal se Cas když viděl jak jsem zatnul pěsti.  Nemohl jsem ani mluvit a podal mu papír.

,,Jak jsem ti slíbil... Jestli víš kde jí máš hledat přijď si pro ní, budu tě čekat!" přečetl nahlas a podíval se na mě. Zhluboka jsem dýchal a snažil se nerozbít všechno co v pokoji zbylo.

,,Klasický dopis od únosce, ale bránila se statečně." uznal Talir když viděl dlouhé škrábance na stěnách. ,,Nevěděl jsem, že má taky drápy." 

,,Zřejmě se projevili až teď." odpověděl jsem a přivoněl k dopisu. Připadám si možná jako hledací pes, ale ty smysly jsou skvělá věc. Kdybych je neměl nikdy bych okamžitě nezjistil kde je. ,,Cítíte to taky?"

,,Rozkvetlé květiny a pyl." odpověděl Talir a podal dopis Casovi.

,,Tráva a břízy." odpověděl generál a prudce ke mně zvedl pohled. ,,To snad..."

,,Jarní zámek!" zavrčel jsem odpověď. To bylo chytré. Asner tam už dávno nepatřil, ale Jarní zámek stále patřil jemu... Fehay mu ho nesebral, protože jeho odchod ho zaskočil. ,,Jdu pro ni, Casi máš na starost tábor a Talire ty běž za Fehayem a všechno mu řekni.''

,,Spolehni se." řekli oba najednou. Já vyšel z pokoje a ze své moci opět sundal okovy. Byl jsem naštvaný a chtěl jsem, aby všichni včetně Asnera viděli jaká je má skutečná moc. Věděl jsem přesně kde Jarní zámek leží, ale mohu se přemístit jen na hranice. Také jsem to udělal. Hned jak se moje boty dotkly tmavé trávy roztáhl jsem křídla. Létání je mnohem rychlejší než jít pěšky a vzhledem k tomu jak moc jsem byl vytočený, že jsem měl sto chutí překonat magickou bariéru (a že bych to dokázal) a přemístit se přímo na nádvoří Jarního zámku. Tohle si odneseš! V hlavě jsem vymýšlel všechny možné způsoby jak zabít svého bratrance. Jestli jí něco udělal tak mě ještě bude prosit, abych ho zabil rovnou!