Princezna Zmijozelu

01

Znovu jsem pohlédla na vozík, který před sebou tlačila má matka.

"Nechci tam jet."

"O tom už jsme se bavily zlatíčko. Uvidíš, bude se ti tam moc líbit." Odpověděla a věnovala mi jeden ze svých zářivých úsměvů. Znovu jsem pohlédla na vozík, který matka tlačila. Ležely na něm dva velké kufry a přepravka s mojí nádhernou šedou kočkou, kterou jsem dostala před dvěma lety.

"To se vážně na nikoho netěšíš?" Ozvala se znovu matka a já se po chvilce usmála.

"Ale ano, těším." A v mysli mi vyskočil obrázek mých dvou nejlepších kamarádek. S kterými mám sraz už ve vlaku. Už na mě pravděpodobně čekají a drží mi nejlepší místo u okna. Matka se zasmála svým vysokým aristokratickým hlasem a poté společně se mnou prošla přepážkou dělící nástupiště mudlů na to naše kouzelné. Před očima mi vyvstanul pohled na obrovskou rudou parní lokomotivu, z které se jako vždy valila pára. Před ní na nástupišti u vagónů stála spousta lidí. Matka a já jsme zamířili k druhému vagónu Bradavického expresu, tam si od ní převzal muž oblečený v uniformě mé kufry označené mým jménem a naložil je do zavazadlového prostoru, nakonec mu matka podala i prázdnou černou přepravku, neboť Cleo už spočívala v mojí náruči.

"Bude se mi moc stýská zlatíčko." Vydechla matka a zastrčila si uvolněný bílý pramen vlasů za ucho.

"I mě mami" vydechla jsem a schovala se i s Kleo v její náruči.

"Budeme ti s tatínkem samozřejmě psát každý den, očekávej Lauru." Naposled mě matka objala. Otočila jsem se k vlaku a pomalým krokem se vydala po schůdcích nahoru do uličky mezi kupé. Pomalu jsem procházela vagonem a na pár místech čekala než mě ostatní studenti pustí. Stačilo vždy chvilinku stát za nimi a levou rukou si prohrávat se svými téměř bílými vlasy. Sem tam jsem nějakému klukovi věnovala letmé pousmání a na oplátku jsem vždy viděla ruměnce na tvářích. Konečně jsem došla ke kupé, kde seděly mé dvě nejlepší kamarádky a s nimi můj zamračený o rok starší bratr a jeho kamarádi. Cleo v mých rukou zamňoukala a já ji znovu pohladila po šedé hlavě. Odměnou mi bylo předení. Jen co mě bratrovi kamarádi spatřili, hned se jedem z nich, konkrétně čokoládový krasavec zvedl a galantně mi otevřel dveře. Vešla jsem dovnitř a místo slov díků, jsem mu věnovala úsměv. Začervenal se a dveře za mnou zase zavřel. Když jsem obcházela bratra sebral mi z rukou Cleo a umístil ji na svůj klín. Kočka ihned začala příst. Mé nejlepší kamarádky mi věnovaly úsměv a posunuly se tak, abych si mohla sednout na své, jak jinak že nejlepší místo u okna. Pohledy všech lidí v kupé byly upřeny na mě.

"Už jsem myslel, že nedorazíš" zasmál se bratr a já mu věnovala svůj běloskvoucí úsměv.

"Toho jsi se přece nemusel bát." Odpověděla jsem mu svým jemným hlasem. Usmál se a znovu pohladil Cleo, která mu už stihla usnout na klíně. Konečně se vlak rozjel a naše cesta do školy začala. Blondýnka naproti mě se usmála a pohlédla mi do očí.

"Těšila jsem se na tebe Tess, bez tebe by byla tato cesta nudná." Zasmála se společně s Pansy. Dokonce i čokoládový krasavec, jinak řečeno Blaise a vedle něj sedící Theodor se přidali k smíchu, který se nesl naším kupé.

"Dovolíš?" Otočila jsem se na Blaise, který s neskrývaným potěšením seděl vedle mě. Pouze se usmál a vyměnil si se mnou místo, tak jak jsem měla ve zvyku jsem se opřela zády o jeho vypracovaný hrudník a zlehka mě objaly jeho paže. Pansy se zasmála a můj bratr pouze pozvedl oči k stropu. Jak jinak, než že má princezna Zmijozelu všechno pohodlí a výhody. Cesta nám ubíhala rychle, jak to v dobré společnosti bývá. Po deseti minutách, během niž mi Pansy vysvětlovala svůj střet s šmejdkou Grangerovou, jako obvykle Crabb a Goyle vybalili své obří svačiny. Goyle se natáhl k Blaisovi, který mi následně podal višňovou kapsičku, o které všichni věděli jak ji miluji.