Secret

2 chapter

Utřela jsem si oči a přinutila se zhluboka nadechnout. Teď jsem se nemohla sesypat. Nesesypala jsem se, když jsem byla u mámy a jejího posledního nadechnutí, ani když jsem jí pohřbívala do země. A nesesypala jsem se, když jsem prodávala jediné místo, kde teď chci být. Dostanu se přes to. Nemůžu si dovolit hotel, takže pojedu někam pryč, přespím v autě,  ráno si hned najdu práci hned, co najdu nějaké bezpečné místo na noc.  To bude problém, jelikož tohle město se zdálo dost bezpečné, ale tenhle křáp bude lákat dost pozornosti. Policie bude klepat na okýnko ještě, než stihnu usnout. Později musím natankovat. Zkusím nějakou restauraci, třeba bych dostala práci tam. Nebudu potřebovat tím pádem benzín, abych se dostala do práce. Kručení v mém břiše mi připomnělo, že jsem od rána nic nejedla. Budu potřebovat utratit pár dolarů za jídlo. Pak se budu modlit, abych ráno našla práci. Budu v pohodě. Otočila jsem hlavou abych zjistila, jestli za mnou nestojí žádné auto a otočila jsem klíčem. Jenže zlaté oči se do mě vpíjely. Lekla jsem se. Pak jsem si uvědomila, že je to Alex. Co dělá venku? Chce se přesvědčit, že vypadnu z jeho pozemku? Už jsem s ním nechtěla mluvit. Nastartovala jsem auto, jenže se neozval řev mého náklaďáčku. „Ne, ne, to ne, prosím. Teď ne ty křápe jeden, nemůžeš mě v tom nechat!" nadávala jsem. Nemohl mi dojít benzín, ikdyž jsem věděla, že mám pokažený ukazatel benzínu.  Počítala jsem to a mělo mi to vše vyjít. Praštila jsem do volantu. Zavolá teď Alex policií? Chtěl mě pryč z pozemku. Nedivila bych se, když vyšel ven, aby se ujistil že odjedu.

Polkla jsem knedlík a otevřela jsem dveře auta. „Problémy?" zeptal se mě. Jen sem kývla „Došel mi benzín". Alex si povzdychl „Kolik ti je let?" zeptal se mě. Cože? Opravdu se mě teď ptá na věk? „Je mi dvacet" řekla jsem. Pozvedl obočí ,,Opravdu?" divil se. Snažila jsem se nenasrat. Spolkla jsem sarkastický komentář, co řekl a kývla „Ano, opravdu". Alex se usmál a pokrčil rameny. „Promiň, jen vypadáš mladší" Zarazil se a jeho oči cestovaly po mém těle. Doufám, že si nevšimne, jak se teď červenám. „Beru zpět tvoje tělo. Vypadá každým kouskem na dvacet, jen tvůj obličej vypadá svěže, mladě. Nepoužíváš make-up?" zeptal se. Co si tady s ním budu povídat, že je pro mě make-up luxus, který si nemůžu dovolit? Chci vědět, kde budu spát, ne jestli nosím make-up. Kromě toho, můj expřítel a nejlepší kamarád Tom vždycky říkal, že nepotřebuji na vzhledu nic přidávat. „Došel mi benzín. Mám posledních 20 dolarů. Můj táta zdrhnul a opustil potom, co řekl, že mi pomůže se postavit znovu na nohy. Věř mi, on byl poslední člověk, kterého jsem žádala o pomoc. Ne, nenosím make-up. Mám větší problémy, než se starat, jak vypadám. Teď hodláš volat policii nebo odtahovku. Jestli si můžu vybrat, brala bych policii" řekla jsem a držela pusu. Kruci, teď jsem mu dala nápady. Jsem husa blbá.

„Nemám rád tvého tátu a podle tónu se zdá, že ani ty" řekl zamyšleně. Dnes v noci je tu jediný volný pokoj. Bude volný, než se vrátí pokojská tu si držím jen když je tu matka je to malý pokoj, ale má postel" řekl mi. Panebože nerozbrečím se teď on mi dával pokoj místo, kde můžu dnes být. „Děkuji moje jediná možnost bylo auto, takže toto je super řekla jsem mu. „Kde máš kufr?" zeptal se mě. Zavřela jsem dveře od auta a šla dozadu ke korbě. Abych si ho odtamtud opět vzala. Alex se přese mě natáhl a já tak ucítila jeho úžasnou vůni. Vzal kufr a já se na něho podívala mrkl na mě. „Můžu ti odnést tašku nejsem zas takový kretén, jak si myslíš" usmál se a já musela taky. „Ještě jednou ti děkuji" řekla jsem mu. Ty jeho oči byli neuvěřitelné husté řasy, které je rámovaly, vypadaly skoro jako oční linky. Bylo to nefér moje řasy nebyly nikdy tak husté.

„Ach super zastavil si jí. Dával jsem ti pět minut, pak bych došel abych se ujistil, že si jí nenechal odjet" Jayův povědomý hlas mě vytrhl z omámení otočila jsem se a byla vděčná za vyrušení. „Vezme si pokoj od uklízečky, dokud se nespojím s jejím tátou a něco nevymyslíme" řekl Alex otráveně podal Jayovi můj kufr. „Pomoz jí já se jdu vrátit ke své společnosti. Alex bez ohlédnutí odešel. Stálo mě to všechno abych ho nesledovala, jak odchází. Protože v těch džínách mě sakra lákávej zadek. „Je to náladový bastard" řekl Jay, zavrtěl hlavou a podíval se zpět na mě. Nemohla jsem sním nesouhlasit. „Nemusíš mi znovu nosit kufr dovnitř" usmála jsem se a natáhla jsem se pro něho. „Já jsem ten okouzlující bratr nenechám tě nosit kufr, když mám dvě velmi silné ruce, nemluvně o tom, že zatraceně působivé ruce, abych ho nesl" usmála bych se nebýt toho jednoho slova který na mě hodil „bratr?" zeptala jsem se. Jay se usmál „hádám, že jsem se zapomněl zmínit, že jsem dítě Charlottina manžela číslo dvě. Zůstala s za mého otce vdaná od dob, co mě byly tři a Alexovi čtyři, až do mých patnácti. Od té doby jsme s Alexem bratři. Jen protože se můj otec s jeho matkou rozvedl se ni pro nás nezměnilo. Šli jsme společně na vysokou, a dokonce jsme se připojili ke stejnému bratrstvu" vysvětlil. Ach to jsem nevěděla. „Kolik měla Charlotte manželů?" zeptala jsem se. Jay se zasmál „tvůj táta je manžel číslo čtyři" řekl a já otočila oči v sloup jen sem si dávala otázku, jak dlouho jí táta bude bavit je fakt idiot.

Jay vyšel schody a neřekl mi už nic dalšího, zatímco jsme mířili do kuchyně. Byla masivní s černou mramorovou deskou a složitým zařízením. Připomínalo mi to dekorace z časopisu o bydlení. Pak otevřel dveře, které vypadali jako velký průchod do spíže. Zmateně jsem se rozhlédla a pak šla za ním dovnitř. Prošel k zadní stěně, kde otevřel další dveře. Měl akorát dostatek místa, aby se šel vešel jeden člověk položil můj kufr a usmál se. Dívala jsem se po pokoji byla tu jedna skříň a postel je mi jasné že je to pokoj pod schody mezi postelí stěnou se vešel jeden malý noční stolek. Nemá tušení, kde si máš nechat kufr tenhle pokoj je maličký vlastně jsem tu nikdy nebyl" Jay zavrtěl hlavou a povzdychl si. „Poslouchej, jestli chceš jít semnou ke mně do bytu můžeš tohle místo je hrozné dám ti ložnici kde se budeš hýbat" řekl mi byl hrozně milý a já si vyčítala, že jsem na něho mířila zbraní, ale nehodlala jsem přijmout jeho nabídku tady jsem byla přede všemi schovaná. Třeba mi Alex dovolí tu být, dokud si nenašetřím dost peněz. „Tohle je perfektní nikomu nebudu aspoň překážet, ale vážím si tvé nabídky Jayi krom toho zítra Alex zavolá tátovi a řekne se co a jak" řekla jsem mu. Jay se rozhlédl kolem pokoje a zamračil se „nelíbí se mi tu tě nechávat mám s toho špatný pocit" podíval se na mě zpátky tentokrát s prosebným výrazem. „Tohle je skvělé. Mnohem lepší než mé auto" řekla jsem a on se opět zamračil. „Auto? Chystala si se spát v autě?" řekl. „Ano" odpověděla jsem mu. Jay si projel rukou vlasy „slíbíš mi něco?" zeptal se mě. Na sliby mě moc neužilo. Co já jsem věděla, daly se snadno porušovat. Pokrčila jsem rameny. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. „Jestli Alex bude chtít abys vypadla, zavolej mi" začala jsem se sním hádat a uvědomila jsem si, že nemám jeho číslo.

„Kde máš telefon, abych ti tam mohl dát své číslo?" zeptal se. Teď budu znít uboze. „Žádný nemám." řekla jsem. Zíral na mě „ty nemáš telefon? Není divu, že nosíš zatracenou pistoli" sáhl si do kapsy a vytáhl nějaký papír a začal něco psát. Pak mi papírek podal bylo na něm číslo. „Zavolej odkudkoliv myslím to vážně Chloe" řekl. Nikdy mu volat nebudu, ale to jsem mu neřekla, takže jsem přikývla. „Doufám, že se tu dobře vyspíš" s obavami v očích se rozhlédl po pokoji. Budu spát úžasně. „Určitě ano" ujistila jsem ho. Počkala jsem, dokud jsem ho neslyšela zavřít i dveře spíže, než jsem se posadila na postel vedle kufru. Tohle bylo dobrý. S tímhle jsem mohla pracovat.

Názor?? Budu fakt ráda💚