Secret

15 chapter

Alex  nelhal, když říkal, že mě chce obléknout. Oblékl mi zpátky podprsenku a pak mi vtiskl polibek na rameno než mi přes hlavu přetáhl tričko. "Budu radši, když zůstaneš tady, zatímco půjdu najít Bethy. Máš na tváři ten dobře uspokojený výraz a je to vážně sexy. Nechci skončit ve rvačce." řekl mi. Další komplimenty. Nebyla jsem si jistá jestli si na tohle od něj kdy zvyknu. "Šla jsem sem s Bethy, abych se jí pokusila povzbudit nevyspávat s klukama, kteří v ní nikdy neuvidí víc než zábavu. Pak jsi se k nám přidal ty a teď jsem tady na zadním sedadle tvého auta. Cítím se jako bych jí dlužila vysvětlení." řekla jsem trochu provinile a to si Ale všiml, protože neodpověděl okamžitě. Chvíli si mě prohlížel, ale nedokázala jsem mu ve tmě přesně číst v obličeji. "Snažím se rozhodnout jestli jsi měla v úmyslu, aby to vyznělo jako bys dělala to v čem jí povzbuzuješ nebo nepovzbuzuješ." Alex přesunul tělo zpátky nad moje a rukou mi vklouzl do vlasů. "Protože mám vkus a nebudu se dělit. Tohle není jen pro zábavu. Nejspíš budu lehce závislý." Srdce mi bušilo proti žebrům a zhluboka jsem se nadechla. Wow. Dobře. Bože můj. Podařilo se mi kývnout, Alex sklonil hlavu a vtiskl mi na rty malý polibek než mi jazykem přejel po spodním rtu. "Mmmmmm, jo. Zůstaň tady. Dojdu pro Bethy a můžete si promluvit." Znova, vše co se mi podařilo bylo přikývnutí. Alex se ode mě odsunul, vystoupil ven a loudal se zpátky k country-tonk, než jsem stihla popadnout dech. Možná si myslel, že je závislý, ale neměl tušení co mě přiměl cítit. On aspoň mohl chodit. Já bych nikdy nebyla schopná stát na vlastních tak brzo. Sedla jsem si rovně, stáhla si sukni zpátky dolů a pošoupla se ke dveřím. Potřebovala jsem se dostat ven a přesunout se na přední sedadlo, ale pořád jsem si nebyla jistá jestli nohám důvěřuji. Je tohle vůbec normální? Mohl být kluk schopný přimět vás se takhle cítit? Možná se mnou bylo něco špatně. Neměla bych na Alexe tímhle způsobem reagovat ... nebo měla? Tohle byl jeden z těch okamžiků, kdy by se mi šikla kámoška. Jediná, kterou jsem měla byla Bethy a byla jsem si jistá, že to není na pravá osoba k razení ohledně kluků. Potřebovala jsem mámu. Usadila se mě mně bolest, když jsem si na ní vzpomněla a musela jsem zavřít oči, abych jí přemohla. Nemohla jsem ten smutek právě teď pustit dovnitř. 

Dveře se otevřely a stála v nich Bethy s úsměvem na tváři. "No, podívejme na tebe. Dělat to s nejžhavější věcí v Kalifornií na zadní sedačce jeho Range Roveru. A já si myslela, že hledáš střední třídu." Slova byla trochu nezřetelná. "Zalez dovnitř Bethy, než tu spadneš na zadek," řekl za ní Alex. Podívala jsem se jí přes rameno. Vypadal naštvaně. "Nechci odcházet. Earl se mi líbí, nebo se jmenoval Kevin? Ne počkat, co se stalo s Nashem? Ztratila jsem ho ... myslím," blábolila Bethy, zatímco nastupovala. O čem to mluví? Bethy za sebou zavřela a já se jí chystala zeptat na víc, když se vedle mě otevřely dveře. Otočila jsem se a uviděla tam stát Alexe s napřaženou rukou. "Nesnaž se chápat cokoliv řekne. Našel jsem jí u baru dokončovat šesté kolo panáků tequily, co jí ten ženatý Earl kupoval. Je na mraky." řekl mi.  Takhle přesně jsem si dnešní noc nepředstavovala. Myslela jsem si, že venkovští kluci budou jiní. Možná se k ní budou chovat s respektem. Ale na druhou stranu na sobě měla krátké, červené kožené šortky. Vklouzla jsem rukou do Alexové a on jí stiskl. "Dneska večer není třeba jí nic vysvětlovat. Stejně si to ráno nebude pamatovat." usmál se.  Nejspíš měl pravdu. Vystoupila jsem z Range Roveru a on si mě přitáhl k hrudi, než za mnou zavřel. "Chci tyhle sladký rty ochutnat, ale budu si to muset odepřít. Potřebujeme jí dostat domů, než se jí udělá zle," řekl  tichým, chraplavým šepotem. Přikývla jsem. Taky jsem chtěla, aby mě políbil, ale jestli má být Bethy špatně,musíme jí dostat domů. 

Začala jsem se od něho odvracet, ale on mě stiskl pevněji v náručí. "Ale co jsem řekl předtím. Myslel jsem to vážně. Dnes v noci tě chci ve svojí posteli." Zase se mi podařilo jen přikývnout. Taky jsem chtěla do jeho postele. Alex mě dovedl ke dveřím spolujezdce a otevřel mi je. "Mrdat tu kravinu s kamarádstvím," zamumlal, chytil mě v pase a pomohl mi nahoru. S úsměvem jsem ho sledovala obejít auto a nastoupit. "Čemu se směješ?" zeptal se mě jakmile byl za volantem. Pokrčila jsem rameny. "Mrdat tu kravinu s kamarádstvím. Rozesmálo mě to." Zasmál se a zavrtěl hlavou než nastartoval auto a vyjel z teď už přeplněného parkoviště. "Já vím něco, co ty ne. Ano, vím. Ano, vím," začala prozpěvovat Bethy. Otočila jsem se, abych se na ní podívala. Neusmívala se, ale měla na tváři nemotorný zamračený výraz. "Já něco vím," zašeptala nahlas. "Slyšela jsem," odpověděla jsem a podívala se na Alexe, který se nezdál pobavený. Nebyl fanoušek opilé Bethy. "Je to velký tajemství. Obrovský ... ale já ho znám. Vím něco, co ty ne. Co ty ne. Co ty ne," začala znovu zpívat Bethy. Chystala jsem se zeptat co to je co ví, ale Alex promluvil první. "To stačí, Bethy." Jeho varování bylo jasné. Dokonce jsem se z jeho ocelově pevného hlasu zachvěla. Bethy stiskla rty k sobě a dělala jako by si pusu zamykala klíčem a pak ho zahodila. Otočila jsem se zpátky a uvažovala jestli ví něco, co potřebuji vědět. Alex se určitě choval jako by ano. Vypadal připravený zastavit auto a vyhodit jí ven.  Začal si pohrávat s rádiem, takže jsem se rozhodla zůstat zticha. Byl rozrušený, protože Bethy věděla něco, co by neměla. Obklopovalo ho tolik tajemství. Věci, o kterých se semnou odmítal bavit. Přitahovalo nás to k sobě. Ale to neznamenalo, že mi musí říkat o všech svých tajemstvích. Znamenalo? Ne! Samozřejmě, že ne. Ale na druhou stranu, byla jsem připravená dát kus sebe někomu, koho doopravdy neznám? Tolik se hlídal. Byla jsem schopná to s ním dělat a nepřilnout k němu? Nebyla jsem si jistá. Alex položil ruku přes mou. Podívala jsem se na něj, sledoval cestu, ale přemýšlel. Přála jsem si, abych se ho mohla prostě zeptat. Ale v tom bodě jsme ještě nebyli. Možná nikdy nebudeme. Měla bych dát panenství klukovi, který mi brzy odejde ze života s bez naděje na něco víc? "Tohle byla nejlepší zábava ze všech.

 "Mám ráda kluky z dělnický třídy. Je s nimi tolik srandy" mumlala ospale Bethy zezadu. "Měla jsi se víc rozhlížet kolem, Chloe. Bylo by to od tebe chytřejší. Alex je špatný nápad. Páč tu vždycky bude Zoe." řekla a já ztuhla. Zoe? Otočila jsem se, abych se na Bethy podívala. Měla zavřené oči a pusu dokořán. Uniklo u  ní tiché zachrápání a já věděla, že dneska se mi vysvětlení toho komentáře nedostane. Alespoň ne od Bethy. Obrátila jsem pohled k Alexovi, jehož ruka pustila mojí a teď oběma pevně svíral volant. I čelist měl pevně zatnutou. Co bylo s jeho sestrou za problém? Byla to jeho sestra, správně? "Je Zoe tvoje sestra?" zeptala jsem se a sledovala jeho reakci. Jednom přikývl, ale neřekl nic víc. Bylo to to samé, co jsem od něj dostala, když jsem se o ní naposledy zmínila. Naprosto se přede mnou uzavřel. "Co tím teda Bethy myslela? Jak by to, že spolu spíme mohlo ovlivňovat Zoe?" Alex byl celý napjatý. Neodpověděl. Srdce mi pokleslo. Tohle tajemství, ať bylo jakékoliv, nás drželo od dělání něčeho víc. Bylo to pro něj příliš důležité, což pro mě byla varovná vlajka. Pokud mi nemůže říct něco, co ví dokonce i Bethy, pak jsme měli problém. 

"Zoe je moje mladší sestra. Nechci ... nemůžu o ní s tebou mluvit." Z toho jakým způsobem řekl slova 's tebou' se mi zkroutil žaludek. Něco tady nehrálo. Chtěla jsem se zeptat na víc otázek, ale smutek a ztráta, které mě zaplavili, když jsem si uvědomila, že v jeho posteli spát nebudu spát dnes ani jinou noc, mě zastavili. Tohle mě brzdilo před sblížením s Alexem. Nikdy jsem mu neměla dovolit dotýkat se mě jak to dělal před chvílí. Ne, když mě tak snadno dokázal odhodit stranou. Zůstali jsme zticha celou cestu do kanceláře. Alex beze slova vystoupil a vzbudil Bethy. Pak jí pomohl dovnitř. Bylo zamčeno, ale Bethy měla klíče. Mumlala něco o tom, že tu zůstane přes noc jinak by jí táta zabil. Nešla jsem pomoct. Neměla jsem energii. Jen jsem chtěla jít do postele. Chtěla jsem svojí postel pod schody. Ne tu velkou, která na mě čekala.

Když se vrátil do auta byl pořád zticha. Snažila jsem se přijít na to proč se tolik uzavřel kvůli sestře a co mohl znamenat Bethyn komentář, ale nic nedávalo smysl. Jen o pár minut později jsme zajeli do garáže. Hned jakmile zaparkoval, otevřela jsem dveře a vystoupila. Nečekala jsem na něj, když jsem šla ke dveřím. Bylo zamčeno, takže jsem na něj musela počkat až odemkne. 

Panebože, sakra.. Já se vám moc omlouvám minule to byl extra těžký den a dala jsem vám kapitolu, která je víc dopředu... Takže dneska vám tu dám dvě kapitoly za omluvu a příště taky 2 s tím, že ta jedna bude ta kterou jste už četly. Omlouvám se! Hezkou neděli vám přeji 💛