Secret

2.2 chapter

Vlny tříštící se o břeh mě vždycky uklidňovaly. Jako dítě jsem tu venku sedával a sledoval vodu. Vždycky mi to pomáhalo najít ve věcech lepší perspektivu. Už to tak ale nefungovalo. Dům byl prázdný. Moje matka a muž, který jsem si přál, aby shořel v pekle celou zasranou věčnost, odešli, jakmile jsem se před třemi týdny vrátil z Alabamy. Měl jsem vztek, byl jsem zlomený a divoký. Po vyhrožování matčině manželovi jsem je požádal, aby odešli. Nechtěl jsem se dívat ani na jednoho z nich. Potřeboval jsem matce zavolat a promluvit si s ní, ale zatím jsem se k tomu nedokázal přimět. Odpustit jí se lépe řekne, než udělá. Zoe, moje sestra, se několikrát stavila a prosila mě, abych s ní mluvil. Nebyla to její vina, ale ani s ní jsem o tom mluvit nemohl. Připomínala mi, co jsem ztratil. Co jsem sotva měl. Co jsem nikdy nečekal, že najdu. Z domu se ozvalo hlasité bušení a přerušilo mi tok myšlenek. Ohlédl jsem se a uvědomil si, že je někdo u dveří, když další klepání doprovodil zvonek. Kdo to k čertu je? Co Chloe odešla nikdo se kromě sestry a Jaye bez očekávání nezastavoval.

Položil jsem si pivo na stolek vedle sebe a vstal. Ať je to kdokoliv, měl by mít opravdu dobrý důvod k tomu, aby sem bez pozvání přišel. Prošel jsem domem, který zůstal od poslední návštěvy uklízečky čistý. Bez večírků, nebo společenského života bylo snadný předejít ničení věcí. Přišel jsem na to, že mi to tak mnohem víc vyhovuje. Zrovna jsem došel ke dveřím, když klepání znovu začalo. Prudce jsem je otevřel, připravený říct komukoli kdo to byl ať mě sakra nechá na pokoji, když mě zradila slova. Tohle nebyl někdo, koho jsem čekal, že ještě někdy uvidím. Potkal jsem toho kluka jenom jednou a okamžitě jsem ho nenáviděl. A teď byl tady, chtěl jsem ho popadnout za ramena a třást s ním, dokud mi neřekne, jak se má Chloe. Jestli je v pořádku? Kde žila? Bože, doufal jsem, že nebydlí s ním. Počkat, jestli on...ne, ne, ne, to se nestalo. Neudělala by to. Ne moje Chlo. Pevně jsem u boků sevřel ruce v pěst.

"Potřebuju vědět jednu věc" řekl Thomas, kluk z její minulosti, když jsem na něj s nevírou zmateně zíral. "Ty jsi" odmlčel se a polkl, "ty si, kurva -," znova se odmlčel, sundal si kšiltovku a projel si rukou skrz vlasy. Všiml jsem si tmavých kruhů pod jeho očima a unaveného výrazu ve tváři. Srdce se mi zastavilo, natáhl jsem se, abych ho chytil za předloktí a zatřásl s ním, "Kde je Chloe? Je v pořádku?" zeptal jsem se. "Je jí fajn ... chci říct, je v pohodě. Pusť mě, než mi tu zatracenou ruku zlomíš," vyštěkl a vytrhl se mi. "Chloe je živá a zdravá doma. Proto tu nejsem." odpověděl mi. Tak proč tady teda potom byl? Měli jsme jedinou společnou věc – Chloe. "Je tu něco, co potřebuju vědět," začal. "Když opouštěla domov, byla nevinná. Velmi nevinná. Byl jsem její jediný kluk. Vím, jak nevinná byla. Od dětství jsme byli nejlepší přátelé. Ta Chloe, která se vrátila není stejná jako ta, která odjížděla. Nemluví o tom. Nechce o tom mluvit. Já prostě potřebuju vědět, jestli ty a ona ... jestli jste ... prostě to řeknu" zhluboka se nadechl, "šukal jsi jí?" Pohled se mi rozostřil a pohnul jsem se bez jediné další myšlenky kromě té na jeho vraždu. Překročil čáru. Takhle o ní mluvit nebude. Nesmí se ptát na tenhle druh otázek, nebo pochybovat o její nevinnosti. Chloe byla nevinná, k čertu s ním. Neměl žádný právo. "Do prdele! Alexi, brácho, pusť ho!" zavolal na mě Jayův hlas a já ho slyšel, ale byl daleko v tunelu. Byl jsem zaměřený na kluka před sebou, když jsem ho praštil pěstí do obličeje a jemu se z nosu řinula krev. Krvácel. Potřeboval jsem jeho krev.

Potřeboval jsem, aby někdo kurevsky krvácel. Zezadu se kolem mě omotaly dvě ruce a táhly mě pryč, zatímco Thomas klopýtl dozadu, ruce si držel na nose a v očích měl vyděšený pohled. No, v jednom oku. Druhé už bylo zavřené otokem. "Co jsi mu k sakru řekl?" zeptal se za mnou Jay. Byl to on, kdo mě držel v pevném sevření. "Ani to do hazlu nevyslovuj!" zařval jsem, když Thomas otevřel pusu, aby to zopakoval. Nemohl jsem ho slyšel o ní takhle mluvit. To, co jsme udělali bylo mnohem víc než jen špinavé, nebo špatné. Choval se jako bych jí zničil. Chloe byla nevinná. Tak neuvěřitelně nevinná. Co on dělá na tom nic nezmění. Jayovi paže se kolem mě napjaly a přitáhl mě dozadu proti jeho hrudi. "Měl bys hned odejít. Moc dlouho ho neudržím. Má na sobě o deset kilo svalů víc než já a tohle vůbec není tak snadný, jak to vypadá. Potřebuješ běžet, kámo. Nevracej se. Máš z prdele kliku, že jsem se tu ukázal." Řek a Thomas pouze kývl a pak klopýtal zpátky ke svému autu. Vztek mi v žilách už jen mírně vřel, ale pořád jsem ho cítil. Chtěl jsem mu ublížit víc. Vymýt mu z hlavy každou myšlenku o tom, že Chloe nebyla stejně dokonalá jako bývala, když opouštěla Alabamu. Nevěděl, čím vším si prošla. Nevěděl o peklu, kterým jí protáhla moje rodina. Jak se o ní on mohl postarat? Potřebovala mě. "Když tě pustím, budeš pronásledovat to auto, nebo jsme v pohodě?" zeptal se Jay a uvolnil mě ze sevření. "Jsem v pohodě" ujistil jsem ho, když jsem setřásl jeho ruce a šel se chytit zábradlí a několikrát se zhluboka nadechl.

Bolest byla zpátky v plný síle. Podařilo se mi jí trochu ztlumit i když jen trochu, ale vidět tu toho sráče mi všechno připomnělo. Tu noc. Tu jednu, ze které se nikdy nezotavím. Tu, která mě na vždycky poznamenala. "Můžu se zeptat co tohle kruci mělo znamenat, nebo ze mě taky vymlátíš duši?" zeptal se Jay a udělal mezi námi trochu víc prostoru. Prakticky vzato to byl můj bratr. Když jsme byly děti, naši rodiče byli manželé. Dost dlouho na to, abychom si tohle pouto vytvořili. Přestože od té doby měla moje matku pár dalších manželů, Jay byl pořád rodina. Věděl toho dost, aby mu bylo jasný, že tohle se týkalo Chloe. "Chloein bývalý kluk" odpověděl jsem, aniž bych se na něj podíval. Jay si odkašlal. "Takže, ehm, přišel sem ze škodolibosti? Nebo jsi ho zrovna dobil na kaši, protože se jí kdysi dotknul?" Obojí. Ani jedno. Zavrtěl jsem hlavou. "Ne. Přišel se sem vyptávat na mě a Chloe. Na věci, do kterých mu nic není. Zeptal se na špatnou věc." Řekl jsem zas nasraný. "Ach, vidím. To dává smysl. No, zaplatil za to. Ten týpek má nejspíš zlomený nos a taky pěkný monokl." Konečně jsem zvedl hlavu a podíval se na Jaye. "Dík že si mě od něj odtáhl. Prostě jsem vybuchl." Jay přikývl a pak otevřel dveře. "Pojď. Zahrajeme si a dáme si pivo."