Secret

2.4 chapter

Matka měla narozeniny. Zoe už mi dvakrát volala a říkala mi ať jí zavolám. Nemohl jsem. Byla na pláži na Bahamách s ním. Tohle se jí vůbec nedotklo. Zase utekla, aby si užívala života, zatímco nechala svoje děti za sebou řešit si věci samotné. "Už zase volá Zoe. Chceš abych to zvedl a řekl jí ať tě nechá k sakru na pokoji?" Jay vešel do obýváku s mým vyzvánějícím mobilem v ruce. Tihle dva spolu bojovali jako opravdoví sourozenci. "Ne, dej mi to" odpověděl jsem a on mi hodil telefon.

"Zo" řekl jsem jako pozdrav. "Budeš mámě volat nebo ne? Teď mi po druhý volala a ptala se mě, jestli jsem s tebou mluvila a jestli si pamatuješ, že má narozeniny. Má o tebe starost. Nenech tu holku, aby všechno ničila Alexi. Vytáhla na mě pistoli, proboha. Pistoli, Alexi. Je šílená. Ona -," "Stačí. Nic dalšího neříkej. Neznáš jí. Nechceš jí poznat. Tak prostě přestaň. Nebudu mámě volat. Až ti příště zavolá, tak jí řekni tohle. Nechci slyšet její hlas. Seru na její výlet, nebo na to, že má narozeniny." Zařval jsem. "Au" zamumlal Jay, když se posadil naproti mně na gauč a natáhl si nohy před sebou. "Nemůžu uvěřit, že jsi to řekl. Nechápu tě. Ona nemůže být tak dobrá v -" "Ne, Zoe. Tenhle rozhovor je u konce. Zavolej mi, pokud mě budeš potřebovat ty." Stiskl jsem konec hovoru, pak jsem hodil telefon na sedačku vedle sebe a opřel si hlavu o opěradlo. "Jdeme ven. Trochu se napít. Zatancovat si s holkami. Zapomenout na tyhle sračky. Na všechno" řekl Jay. Za poslední tři týdny tohle navrhl několikrát. Nebo alespoň co jsem přestal rozbíjet věci a on se cítil dost bezpečně na to, aby promluvil. "Ne" odpověděl jsem, aniž bych se na něj podíval. Nebyl důvod, abych se choval jako bych byl v pohodě. Dokud nebudu vědět, že je Clhloe v pořádku, nikdy nebudu. Nemusela mi odpustit. K čertu, možná se na mě nikdy znovu nepodívá, ale potřeboval jsem vědět, že se zotavuje. Potřeboval jsem něco vědět. Cokoliv. "Byl jsem opravdu dobrý v tom, abych nevyzvídal. Nechal jsem tě bláznit, řvát na všechno co se pohnulo a trucovat. Myslím, že je na čase mi něco říct. Co se stalo, když jsi jel do Alabamy? Něco se muselo stát. Nevrátil jsi se zpátky stejný." Miloval jsem Jaye jako bratra, ale neexistovala možnost, že bych mu řekl o noci v hotelovém pokoji s Chloe. Byla zraněná a já zoufalý. "Nechci o tom mluvit. Ale potřebuju vypadnout ven. Zírání na tyhle zdi a připomínání si jí ... jo, potřebuju ven." Vstal jsem a Jay vyskočil ze svého místa na gauči. Úleva v jeho očích byla očividná. "Co máš v plánu? Pivo, holky, nebo obojí?" zeptal se. "Hlasitou hudbu" odpověděl jsem. Opravdu jsem nepotřeboval žádný pivo a holky na to jsem prostě nebyl připravený. "Budeme muset vyjet z města. Možná Destini?" Hodil jsem mu klíčky od auta. "Jasně, řídíš." Zazvonění domovního zvonku nás oba zastavilo. Naposledy když jsem měl neočekávanou návštěvu to neskončilo dobře. Dost možná to mohli být poldové, přicházející mě zatknout za rozmlácení jeho ksichtu. Kupodivu mi to bylo jedno. Byl jsem otupělý. "Vyřídím to" řekl Jay s obavami se na mě mračil. Napadlo ho to samé. Posadil jsem se zpátky na pohovku a natáhl si nohy na konferenční stolek před sebou. Moje matka nesnášela, když jsem dával nohy na tenhle stůl. Koupila ho během jednoho z jejích mezinárodních nákupních výletů a nechala si ho sem poslat.

Pocítil jsem náhlé bodnutí viny, že jsem jí nezavolal, ale zahnal jsem ho. Celý svůj život jsem tu ženskou dělal šťastnou a staral jsem se o sestru. Dál už to dělat nebudu. Skoncoval jsem s tím. Se všema jejíma sračkama. "Dereku, co se děje? Zrovna jsme mířili ven. Chceš jít s námi?" řekl Jay, ustoupil stranou nechal ho vejít do domu. Nevstal jsem. Chtěl jsem, aby odešel. Vidět jeho mi připomínalo Bethy, která mi pak připomněla Chloe. Derek musel odejít. "Ehm, ne, já hm potřebuju s tebou o něčem mluvit," řekl, přešlápl a zastrčil si ruce do kapes. Vypadal připravený vystřelit ven ze dveří. "Dobře" odpověděl jsem. "Dnešek možná není nejlepší čas na rozhovor s Alexem, chlape" řekl Jay, postavil se před něho a zaměřil se na mě. "Zrovna jsme se chystali ven. Jdeme. Derek si může vylít duši později." Teď jsem byl zvědavý. "Neztratím nervy, brácho. Sedni si. Nech ho mluvit." Jay si povzdychl a zavrtěl hlavou. "Fajn. Chceš mu tyhle hovna říkat teď, tak do toho." Derek se nervózně podíval po Jayovi a pak se podíval na mě. Přešel pokoj a posadil se na židli nejdál ode mě. Sledoval jsem ho a uvažoval jsem co má na srdci, že je to tak velká věda. "Bethy a já jsme to spolu začali brát docela vážně" začal. To už jsem věděl. Bylo mi to jedno. Cítil jsem, jak se mi hruď trhala bolestí a zatnul jsem pěsti. Musel jsem se soustředit na přívod vzduchu do plic. Bethy byla Chloeina kamarádka.

Věděla, jak se Chloe měla. "A ehm no Bethy zvýšili nájem, a to místo bylo stejně na nic. Necítí se bezpečně, když tam zůstává. Takže jsem si promluvil s Aidenem a on řekl, že jeho otec má volný dvoj-ložnicový byt, pokud si ho chci pronajmout. Já, ehm, domluvil jsem jí ho, zaplatil zálohu a všechno. Ale pak jsem jí tam vzal podívat a ona se naštvala. Hodně naštvala. Nechce, abych jí platil nájem. Řekla, že by se pak cítila lacině." Povzdychl si, omluvný pohled v jeho očích pořád nedával smysl. Jeho hádka s Bethy mi byla ukradená. "Je to dvakrát, nebo to si alespoň Bethy myslí, dražší než její starý byt. Vlastně je tam čtyřikrát větší nájem než v jejím bývalým bytě. Zapřísáhl jsem Aidenovi, aby to udržel v tajnosti. Doplatím tu druhou půlku, aniž by to věděla. Každopádně. Ona, ehm ona jela dneska do Alabamy. Miluje ten byt. Chce bydlet na pozemcích klubu a na pláži. Ale jediný člověk, kterého by kdy zvažovala jako spolubydlící je ona...Chloe." Vstal jsem. nemohl jsem sedět. "Brzdi, chlape sedni si." Jay vyskočil a já na něj mávl. "Nejsem naštvaný. Jen se potřebuju nadechnout" řekl jsem a díval se skleněnými dveřmi ven na vlny narážející na břeh. Bethy jela pro Chloe. Srdce mi tlouklo jako o závod. Přijede? "Vím, že vy dva jste to ukončili ve zlým. Žádal jsem jí ať to neděla, ale byla opravdu naštvaná a já jí nerad rozrušuju. Řekla, že se jí po ní stýská a že Chloe někoho potřebuje. Ona, ehm, taky mluvila s Aidenem o tom, jestli by dal Chloe zpátky její práci, pokud by se vrátila."

Chloe moje Chlo. Vrátí se ... Nepřijela by zpátky. Nenáviděla mě. Nenáviděla Zoe. Nenáviděla moji mámu. Nenáviděla svého otce. Nevrátila by se sem zpátky, ale bože, přál bych si to. Otočil jsem hlavu a podíval se na Dereka. "Nevrátí se sem" řekl jsem. Bolest v mém hlase byla nepopiratelná. Nestaral jsem se o její zakrývání. Už ne. Derek pokrčil rameny. "Možná měla dost času se s věcmi vyrovnat. Co když se vrátí? Co budeš dělat?" zeptal se mě Jay. Co bych dělal? Prosil bych!