Secret

18 chapter

Alex nezačal zlehka. Jeho ústa byla vášnivá a odhodlaná. Byla jsem ráda. Bylo to romantické. Bylo to skutečné. Také měl svojí činku v jazyku. Předtím jsem si jí nevšimla, ale cítila jsem jí. Míhání jeho jazyka s ní bylo vzrušující. Líbilo se mi chutnat něco o čem jsem věděla, že je nedosažitelné. V obou rukách mi svíral obličej. Polibky zpomalily, pak se odtáhla a stále mi držel obličej v dlaních. "Pojď se mnou nahoru. Chci ti ukázat svůj pokoj," řekl a blýskl na mě svůdným úsměvem. "a mojí postel." Kývla jsem a Alex spustil ruce. Vklouzl dlaní do mé, pak si se mnou propletl prsty a stiskl. Beze slova mě vedl nahoru po schodech, lehce mě po nich táhl jak spěchal. Jakmile jsme byli v druhém patře, přitiskl mě ke zdi a divoce políbil, zuby mě štípal do rtů a hladil jazykem. Odtrhla jsem se a zhluboka se nadechla. "Ještě jedny schody," řekl chraplavým hlasem a táhl mě ke dveřím na konci chodby. Prošel kolem mého pokoje a zaváhal. Napřed mě napadlo, že chce možná místo toho jít tam, ale nezastavil dokud jsme nebyli u úzkých dveří na konci chodby. Přemýšlela jsem jestli to bylo schodiště do jeho pokoje. Vytáhl klíč a odemkl, pak otevřel dveře a mávl na mě, abych šla první. Schodiště bylo z tvrdého dřeva jako to první, ale po každé straně tu byly zdi. Jakmile jsem došla na vrchní schod, ztuhla jsem. Výhled byl dech beroucí. Měsíční svit zdůrazňoval oceán, dávajíc pokoji nejkrásnější představitelné pozadí. "Tenhle pokoj je důvod proč jsem mámu přiměl koupit dům. Dokonce i jako desetiletý jsem věděl, že je tenhle pokoj speciální," zašeptal za mnou Alex a omotal mi ruce kolem pasu. "Je to neuvěřitelný," vydechla jsem tichým chrapotem. Měla jsem pocit jakoby hlasité mluvení zkazilo moment. "Ten den jsem zavolal tátovi a řekl mu, že jsem našel dům, ve kterém chci žít. Poslal mámě peníze a ona ho koupila. Miluje tohle místo, takže jsme tu trávili léta. Má svůj vlastní dům v Atlantě, ale preferuje to tady." Mluvil o sobě. Jeho rodině. Snažil se. Srdce mi zase o kousek roztáhlo. Měla bych ho zastavit než popojde dál na cestě do mého srdce. Nechtěla jsem, aby to bolelo až bude konec a on odejde. Ale chtěla jsem o něm vědět víc. "Nikdy bych nechtěla odejít" odpověděla jsem zcela upřímně. Alex mě lehce políbil na ucho. "Ach, ale ještě jsi neviděla mojí chatu ve Vale, nebo byt na Manhattanu." Ne, neviděla a ani neuvidím. Nicméně jsem si ho na těchhle místech dovedla představit. Sledovala jsem televizi dost na to, abych věděla jak vypadají. Letošní zimu jsem ho viděla před praskajícím ohněm v propracované chatě v horách se sněhem pokrývajícím zem. Nebo relaxovat v bytě s výhledem na Manhattan. Možná ze svých oken vidí na velký Vánoční strom, který tam každý rok staví. Alex mě otočil vpravo, dokud jsem nebyla čelem k posteli královské velikosti. Byla celá černá. "A to je moje postel" řekl a vedl mě k ní s rukama na bocích. Nemohla jsem přemýšlet o všech holkách, které tam přede mnou byly. Nemohla jsem. Zavřela jsem oči a kompletně tu myšlenku zablokovala.

"Chloe, dokonce i když vše co budeme dělat bude líbání, nebo ležení tam a povídání si, jsem s tím v pohodě. Jen tě tu chci. Blízko u sebe." Dalších pár centimetrů do srdce. Otočila jsem se a podívala se na něj. "To nemyslíš vážně. Viděla jsem tě v akci Alexi Finlly. Nevodíš si holky do pokoje a neočekáváš rozhovor." Snažila jsem se znít škádlivě, ale hlas mi zaskřípal, když jsem zmínila ostatní holky. Alex se zamračil. "Vůbec si sem nahoru nevodím holky, Chlo." řekl mi. Cože? Jasně že jo. "První noc co jsem sem přišla jsi řekl, že je tvoje postel plná" připomněla jsem mu. Ušklíbl se. "Jo, protože jsem v ní spal. Nevodím holky do svojí ložnice. Nechci, aby tohle místo poskvrnil bezvýznamný sex. Miluji to tady." řekl mi, ale já jela dál. "Další ráno, ta holka byla pořád tady. Nechal jsi jí v posteli a ona tě přišla hledat ve spodním prádle." Alex mi vklouzl rukou pod tričko a začal mi třít záda v malých kroužcích. "Ten první pokoj napravo byl Jayův, dokud se naši rodiče nerozvedli. Teď ho využívám na zábavu. Tam beru holky. Ne sem. Nikdy sem. Jsi moje první" odmlčel se a za rty mu zatahal úsměv, "no, nechám sem jednou týdně zajít služebnu  uklidit, přísahám, že se tu mezi námi nedějí žádný techtle-mechtle." usmál se. Znamenalo tohle, že jsem jiná? Že nejsem jedna z mnoha? Bože, doufala jsem v to. Ne...ne, nedoufala. Musím se vzpamatovat. Brzy odjede. Naše světy se nepřekrývají. Dokonce se jeden k druhému ani nepřibližují.