Secret

17 chapter

Otevřela jsem dveře auta, vděčná, že jsem pro dnešek hotová. Oči mi zavadily o malou černou krabičku položenou na sedadle s přiloženým vzkazem. Natáhla jsem se a zvedla ho. Chloe, To je telefon. Potřebuješ ho. Mluvil jsem s tvým otcem a on mi řekl ať ti ho obstarám. Hovory a zprávy jsou neomezené, takže ho užívej podle libosti. Alex. Táta řekl Alexovi, aby mi sehnal mobil? Opravdu? Otevřela jsem krabičku a uvnitř byl bezpečně zastrčený bílý iPhone v komplet novém balení. Vytáhla jsem ho ven a chvíli si ho prohlížela. Stiskla jsem malé kulaté tlačítko vespodu a obrazovka se rozsvítila. Táta mi dal dárek naposledy k narozeninám předtím než odešel. Než zemřela sestra. Dal nám stejné elektrické skútry a helmy. Vylezla jsem do náklaďáku a držela telefon v ruce. Měla bych zavolat tátovi? Bylo by milé, kdyby mi vysvětlil proč tu není. Proč mě poslal na místo, kde o mě nestáli? Setkal se s Zoe? Měl vědět, že mě nepřijme. Krom toho, jestli byla Alexova sestra, byla i moje nevlastní sestra. Proto byla tolik naštvaná? Že jsem vyrůstala s méně penězi než ona? Bože, byla krutá. Klikla jsem na kontakty a viděla, že mám v paměti telefonu uložená tři čísla. První byla Bethy, pak Darla a nakonec Alex. Uložil sem svoje číslo. To mě překvapilo. Telefon začal vyzvánět písničku od Hell Damon co jsem jednou slyšela v rádiu a na obrazovce se objevilo Alexovo jméno. Volal mi. "Halo," řekla jsem stále nejistá co si o tomhle myslet. "Vidím, žes dostala svůj telefon. Líbí se ti?" zeptal se . "Ano, je opravdu hezký. Ale proč táta chtěl, abych ho měla?" Nikdy se v posledních letech moc nestaral o to co jsem potřebovala. Tohle se zdálo triviální. "Bezpečnostní opatření. Všechny ženy potřebují telefon. Zvlášť ty co jezdí v autech starších než ony. Každou chvíli by se mohlo rozsypat." vysvetlil mi.  "Mám zbraň" odpověděla jsem mu. Zasmál se. "Jo máš, chytráku. Ale pistole ti neodtáhne auto." řekl na obranu. Poznámka přijata. 

"Jedeš domů?" zeptal se. Způsob jakým řekl 'domů' jakoby jeho dům byl taky můj domov, mě uvnitř zahřál. I když to tak nemyslel. "Ano, pokud je to v pořádku. Můžu jet dělat něco jiného jestli chceš, abych zůstala pryč." "Ne. Chci tě tu. Uvařil jsem." Uvařil? Pro mě? "Ach. Dobře. No, budu tam za pár minut." "Uvidíme se brzy," řekl a pak linka ohluchla. Znovu se choval neuvěřitelně divně. Když jsem vešla do domu, nos mi naplnila výrazná vůně taco koření. Zavřela jsem za sebou a zamířila do kuchyně. Jestli tohle bude skutečné doma uvařené mexické jídlo, pak to na mě udělá vážně dojem. Alex ke mně byl zády, když jsem vešla do místnosti. Pobrukoval si píseň co jsem neznala, která hrála ze sterea. Bylo to jemnější a pomalejší než obvykle poslouchal. Na baru byla otevřená láhev Corony s plátkem limetky na okraji. Takhle jsem jich připravila spoustu, zatímco jsem pracovala na hřišti. "Voní to dobře," řekla jsem. Alex se ohlédl přes rameno a přes obličej se mu roztáhl pomalý úsměv. "To jo," odpověděl a utřel si ruce do ručníku vedle sebe. Zvedl Coronu a podal mi jí. "Tady, napij se. Enchiladas jsou skoro hotový. Musím otočit quesadillas a ještě potřebujou pár minut. Brzy budeme jíst." řekl mi a já se usmála. 

Přiložila jsem si Coronu ke rtům a napila se. Spíš pro kuráž. Takhle jsem si naše další setkání nepředstavovala. Alex byl hlavolam, který možná nikdy nerozluštím. "Doufám, že jíš mexiko," řekl, zatímco vytahoval enchiladas z trouby. Alex Finlly nevypadal jako někdo kdo patří do kuchyně ke sporáku. Ale sakra, jestli u toho nebyl sexy. "Miluju mexický jídlo," ujistila jsem ho. "Musím přiznat, že na mě tvoje vaření dělá opravdu dojem." řekla jsem a  Alex se na mě podíval a mrkl. "Mám všechny druhy talentů na jaký si vzpomeneš." Nepochybovala jsem. Polkla jsem dlouhý doušek Corony. "Pomalu holka. Musíš taky něco sníst. Když jsem řekl napij se, nemyslel jsem, abys to vypila do dna." Kývla jsem a utřela si kapičku co mi ulpěla na spodním rtu. Alex mě pozorně sledoval. Z toho se mi ruka trochu roztřásla. Rychle odvrátil oči a začal sundávat quesadillas z pánve. Položil je na talíř plný tvrdých a měkkých tacos. Bylo tam dokonce i burito. Udělal od všeho něco. "Všechno ostatní už je na stole. Vezmi mi z ledničky Coronu a pojď za mnou." Rychle jsem udělala co mi řekl a spěchala za ním. Nezastavil se v jídelně. Místo toho vykročil ven na velkou zadní verandu a výhledem na oceán. Na stole stály dvě  lampy, takže jsme mohli mít světlo svíček, aniž by ho vítr sfoukl. "Sedni si. Připravím ti talíř," řekl, ukazujíc, abych se posadila na první židli. Byly tu jen dvě. Posadila jsem se a Alex mi začal na talíř nakládat od všeho kousek. Pak odložil tác a položil mi ubrousek na klín. Ústa měl tak blízko mému uchu, že jsem se z jeho teplého dechu zachvěla. "Mám ti přinést další pití?" zašeptal mi do ucha než se zpátky postavil. Zavrtěla jsem hlavou. Nebyla bych schopná pít, pokud dělal věci jako tohle. Už tak mi srdce bušilo jako šílené. Tohle jsem nemohla polknout. Alex zvedl svoje pití a sedl si naproti mně. Sledovala jsem jak si připravuje talíř a pak zvedl oči ke mně. "Jestli ti to nebude chutnat, neříkej mi to. Moje ego by to nezvládlo." řekl mi a pak se usmál.  Byla jsem si jistá, že nic co udělá nemůže být špatné. Usmála jsem se a zvedla vidličku a nůž, abych si ukrojila kousek enchilady co mi dal na talíř. V žádným případě to nedokážu sníst všechno, ale mohla jsem z každého ochutnat. V minutě co se jídlo dotklo mého jazyka jsem byla překvapená. Bylo to stejně tak dobré jako ty, které jsem jedla v mexické restauraci. S úsměvem jsem se na něj podívala. "Je to vynikající a nemůžu říct, že jsem překvapená." Alex si strčil vidličku do pusy a usmál se. Jeho ego nemohlo být nikdy rozdrcený. Možná by jen potřebovalo o pár stupínků klesnout. Začala jsem ochutnávat další věci a zjistila, že jsem hladovější než jsem si zprvu myslela. Všechno bylo tak dobré, že jsem nechtěla nic zmeškat. Po čtvrté ochutnávce všeho na talíři jsem věděla, že bych měla přestat. Usrkla jsem si Corony a uvolnila se na židli. Alex taky spláchl jídlo. Jakmile skončil, položil láhev a oči mu zvážněly. O-ou. Budeme se bavit o včerejší noci. Chtěla jsem na ní zapomenout. Zvlášť když byl dnešek tak hezký.

"Mrzí mě jak se k tobě Zoe dnes chovala," řekl upřímným, ztrápeným hlasem. "Jak ses to dozvěděl?" zeptala jsem se, okamžitě jsem se cítila nepříjemně. "Aiden mi volal. Varoval mě, že když bude příště neslušná k zaměstnancům, bude požádána, aby odešla." vysvětlil mi. Aiden byl milý kluk. Občas jsem ho mohla mít trochu dost, ale byl dobrý šéf. Přikývla jsem. "Neměla tak s tebou mluvit. Promluvil jsem si s ní. Slíbila mi, že se to znovu nestane. Ale pokud ano, někde jinde, tak mi to prosím přijď říct." řekl mi a já chtěla zakývat hlavou.  Tohle jídlo měla být omluva za špatný chování jeho mladší sestry, ne napravování věcí mezi námi. Nebyla jsem na romantickém rande jak se mojí představivosti podařilo přesvědčit rozum. Tohle byla jen Alexova omluva za sestru. Odstrčila sem se od stolu a zvedla talíř. "Děkuju. Cením si toho gesta. Bylo to od tebe velmi milé. Ujišťuji tě, že nemám v úmyslu Aidenovi vyžvanit až na mě Zoe bude příště hnusná. Jen to náhodou dnes viděl z první ruky." Zvedla jsem pití. "Večeře byla skvělá. Příjemná po dlouhém dnu v práci. Moc děkuju." řekla jsem mu, ale  nepodívala jsem se mu do očí. Jen jsem se od něj chtěla dostat pryč. Spěchala jsem dovnitř, opláchla svůj talíř a dala ho do myčky, pak jsem vypláchla láhev, abych jí hodila do recyklačního koše. "Chlo," řekl za mnou Alex a jeho tělo tam najednou bylo a uvěznilo mě. Ruce měl po obou stranách linky a vše co jsem mohla dělat bylo stát tam a dívat se před sebe do džezu. Tvrdé teplé tělo se mi třelo o záda a já se kousla do jazyka, abych nezakňučela. Nedovolím mu vidět jaký na mě má vliv. "Tohle nebyla snaha omluvit se za Zo. Byl to pokus omluvit se za sebe. Omlouvám se za včerejšek. Celou noc jsem ležel v posteli a přál si, abys tam byla se mnou. Přál jsem si, abych tě neodehnal. Odstrkuji lidi, Chloe. Je to obranný mechanismus. Ale tebe odstrčit nechci." Odejít od něj a držet si odstup by bylo chytré. Alex nebyl a nikdy nebude ničí princ na bílém koni. Nemohla jsem si dovolit myslet, že on bude ten, kdo mě bude miloval a starat se o mě. On pro mě nikdy tenhle kluk nebude. Ale srdce mě k němu přitahovalo. Neznamenal věčnost, ale právě teď jsem chtěla, aby byl  můj první. Nebude poslední. Bude jen zastávka v životní cestě. Zastávka, na kterou možná nikdy nezapomenu a nepřekonám jí. To mě děsilo nejvíc. Nebýt schopná pohnout se dál. Natáhl ruku, odhrnul mi vlasy na stranu z krku a pak mi vtiskl polibek na křivku ramene. 

"Prosím. Odpusť mi. Jedna další šance, Chloe. Chci tohle. Chci tebe." Alex bude můj první. Měla jsem z toho dobrý pocit. Uvnitř jsem věděla, že on je ten muž, který mě naučí o životě. I když mi nakonec zlomí srdce. Otočila sem se v jeho náručí a vklouzla mu rukama kolem krku. "Odpustím ti pod jednou podmínkou," řekla jsem, dívajíc se mu do emocemi naplněných očí, ze kterých se mi chtělo doufat v mnohem víc. "Dobře" řekl opatrně. "Dnes v noci chci být s tebou. Žádné další flirtování. Žádné další čekání." Ustaraný výraz byl okamžitě pryč a nahradil ho hladový lesk. "Sakra, jo" zavrčel a přitáhl mě k sobě.