Secret

2.23 chapter

Nohy jsem měl přibité k podlaze. Dokonce i když jsem sledoval jak ode mě Chloe utíká, nemohl jsem se hýbat. Zdálo se mi to zrovna? Byla to halucinace ze zoufalství? Opravdu jsem na tom byl tak zle?

"Jestli za ní nepůjdeš ty, tak já jo." Aidenův hlas se mi vkradl do myšlenek a já se vyhrabal z šokovaného oparu. "Cože?" zeptal jsem se a zíral na něj. Nenáviděl jsem ho. Najednou jsem snil o rozmlácení jeho ksichtu na kaši. "Řekl jsem, 'jestli za ní nepůjdeš ty, tak já jo'. Právě teď někoho potřebuje. Přestože strašně nechci, abys to byl ty, protože si nemyslím, že si jí zasloužíš, měl bys to být ty." řekl mi. Věděl, že je těhotná? Začala ve mě vřít krev. Řekla Aidenovi, že je těhotná a mě ne? Je to moje díte!  "Byl jsem tu první ráno co se snažila pracovat a z vůně slaniny vyběhla na záchod zvracet. Takže jo, už jsem to věděl. Dostaň z očí tu bláznivou majetnickou zář a jdi za ní." Aidenův tón byl protkaný znechucením. "Bylo jí špatně?" Nevěděl jsem, že jí bylo zle. Bolelo mě na prsou. Bylo jí špatně samotné. Nechal jsem jí samotnou a ona trpěla. Do plic se mi nedostával vzduch. "Jo, ty pitomí  sráči, bylo jí zle. To se v její situaci stává. Ale už se zlepšuje. Teď jsem připravený se otočit a jít za ní. Tak se konečně hni sakra!" varoval mě.

Rozeběhl jsem se.Nenašel jsem jí dokud jsem nevyběhl z budovy a podíval se na kopec. Pořád utíkala. Směrem k bytům. Vracela se domů. Běžel jsem za ní. Byla těhotná. Směla takhle běhat? Co když je to špatné pro dítě? Potřebovala zpomalit.

"Chloe, stůj. Počkej" zavolal jsem, když jsem byl dost blízko. Zpomalila ale zastvila se  až když jsem jí dohonil. "Omlouvám se" zavzlykala s obličejem v dlaních. "Za co se omlouváš?" zeptal jsem se, přistoupil jsem k ní a přitáhl si jí k sobě. Už jsem se nebál, že jí vyděsím. Nenechám jí nikam odejít. "Za tohle. Za všechno. Že jsem těhotná, šeptala a zavrtěla se mi v náručí. Mrzelo jí to. Ne. Za tohle se omlouvat nebude. "Nemáš se za co omlouvat. Ani to už nikdy znovu nezkoušej. Slyšíš mě? A když už není to jenom tvoje chyba" řekla jsem jí. Trocha napětí v jejím těle se uvolnila a opřela se o mě. "Ale neřekla jsem ti to." Ne, neřekla, ale chápal jsem to. Bylo to na nic, ale chápal. "Kéž bys mi to řekla. Nikdy bych nedovolil, aby ti bylo špatně samotné. Postaral bych se o tebe. Od teď se o tebe budu starat. Vynahradím ti to. Slibuji."

Chlo zavrtěla hlavou a odstrčila mě. "Ne. Nemůžu. Tohle udělat nemůžeme. Neřekla jsem ti to z určitého důvodu. My...musíme si promluvit." navrhla najednou 

Budu se o ní starat a neopustí mě. Ale jestli si o tom potřebuje promluvit, nechám jí. "Dobře. Pojďme k tobě, když už jsme tak blízko. "Chloe přikývla, otočila se a vydala se směrem k domu. Derek říkal, že je tu Aiden nechal bydlet za stejnou cenu jako Bethy platila ve starém bytě. Myslel si, že na to Aiden využije nějaký daňový odpis nebo tak něco. Teď jsem tomu rozuměl. Dělal to pro Chloe. Staral se o ní. S tím je konec. Postarám se o to co je moje. Nepotřeboval jsem k tomu Aidena. Později si s ním půjdu promluvit a zaplatím původní cenu nájmu za tohle místo. Aiden se o Chloe nebude starat. Ona je moje.

Sledoval jsem jak se sklonila a vytáhla klíč zpod rohožky. Tohle musí být to nejhorší uschovávací místo pro klíč na světě. O to se později taky postarám. Nebyl bych v noci schopný spát s vědomím, že má klíč zastrčený před předními dveřmi pod rohožkou a každý může vejít dovnitř. Chloe otevřela dveře a ustoupila. "Pojď dál."

Vešel jsem dovnitř a když jsem jí míjel, vzal jsem jí za ruku. Možná mi chtěla říct všechny důvody proč nemůžeme být spolu, ale hodlám se jí dotýkat, zatímco bude mluvit. Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku. Dotýkat se jí mě uklidňovalo.