Secret

2.24 chapter

Nežádala jsem víc než postel normální velikosti. Nicméně, Alex odmítl koupit cokoliv menšího než postel královské velikosti, dva noční stolky a ladící skříň s nádherným zrcadlem. Udělala jsem chybu a příliš dlouho se dívala na levandulovou deku s polštářem. Než jsem věděla co se děje, kupoval celý set kompletně s novými dekami a polštáři. Celou dobu jsem se s ním hádala, ale choval se jako bych ani nemluvila. Jen na mě mrkl, pokračoval v rozdávání příkazů a dal prodejci adresu.

V čase kdy jsme se vrátili z večeře, ano, také byl pěkně odhodlaný nakrmit mě, byl už nábytek doručený. Když jsme dorazili, Bethy stála s úsměvem ve dveřích. Tohle se jí líbilo.

"Děkuji, že si mě to dnes nechala udělat. Potřeboval jsem to. Možná nechápeš, ale potřeboval" řekl Alex než otevřel dveře auta. Podívala jsem se na něj. "Potřeboval jsi mi koupit kompletní nábytek do ložnice a drahé povlečení?" zeptala jsem se zmateně. "Jo" usmál se. Nerozuměla jsem, ale přikývla. Pokud to potřeboval, pak si toho budu vážit. Pořád jsem nemohla uvěřit, že je to všechno moje. Budu se ve svém pokoji cítit jako princezna. "No, děkuji ti za všechno. Nečekala jsme víc než matraci. Nebyla jsem připravená na rozmazlování." Alex se předklonil a vtiskl mi polibek vedle ucha. "Tohle se rozmazlování ani nepřibližuje. Ale mám v úmyslu ukázat ti co přesně rozmazlování je." Zachvěla jsem se a stiskla kliku dveří. Nenechám ho kupovat mi nic dalšího. Musím to zastavit, ale při polibcích kolem ucha jsem se těžko soustředila. "Pojďme se podívat jak to vypadá" řekl a odtáhl se.

Prostor. Musím získat nějaký prostor. Právě teď jsem na něj byla připravená skočit. Nic dobrého. Ovládání. Těhotenské hormony chtěly převzít kontrolu. Alex přeběhl před Roverem, když jsem otevírala dveře a začala vystupovat. Postavil se přede mě, vzal mě za ruce a pomohl mi dolů jako bych byla bezmocná, než jsem se stihla dolů dostat sama. "Dokážu vystoupit sama, víš" řekla jsem mu. Usmál se. "Jo, ale co by to bylo za zábavu?" Se smíchem jsem se protlačila kolem něj a vydala se směrem k Bethy, která nás sledovala jako bychom byli jeden z jejích nejoblíbenějších televizních pořadů.

"Vypadá to jakoby se Pottery Barn rozhodli vyložit ti jejich poslední zásilku v ložnici, řekla Bethy a křenila se jak dítě v cukrárně. "Můžu dnes v noci spát s tebou v té obrovské posteli? Ta matrace je neuvěřitelná!" poskočila jako malé dítě. Musela jsem se začít smát. "Ne. Potřebuje odpočívat. Žádný posteloví kamarádi" řekl Alex, došel za mě a ochranitelsky mi omotal ruce kolem pasu. Bethy sklopila oči a pak se podívala zpátky na Alexe. "Ty to víš, řekla a vypadala hodně potěšeně. "Ano, vím, odpověděl. Napjal se za mnou. Cítila jsem se hrozně. Další osoba, které jsem řekla o těhotenství dřív než jemu. Měl všechna práva cítit se raněný. Byla jsem lhář. Dojde mu to a opustí mě teď? "Dobře," řekla Bethy a ustoupila z cesty, abychom mohli vejít dovnitř. "Proč se nejdeš ujistit, že dávají všechno tam kam to chceš," řekl mi Alex.

"Dobrý nápad." Nechala jsem ho tam a šla zkontrolovat nábytek. Jestli na mě byl naštvaný, bude mít čas se uklidnit. Stěhováci odváděli s rozmisťováním dobrou práci, tak jsem je neobtěžovala. Líbilo se mi kam věci dali. Šla jsem zpátky do obýváku a uslyšela Bethy šeptat, zastavila jsem se."Zlepšuje se. Bylo jí dost špatně, ale poslední dvě rána nezvracela.""Zavolej mi ve vteřině, kdy bude vypadat, že by možná mohla zvracet." Alexovi se podařilo, aby dokonce i jeho šepot zněl jako příkaz. "Jo, zavolám ti. Nebyla jsem zastánce celého toho 'neříkej to Alexovi' nápadu. To tys jí tohle udělal. Musíš tu pro ní být." řekla výhružně. "Nikam nejdu," odpověděl. "To bys radši neměl." Alex se zasmál, "Pokud nebude žít se mnou, tak má na ochranu alespoň tebe." "Sakra správně. Nemysli si, že jí nepomůžu zmizet jestli to znova posereš. Ublížíš jí a ona odejde.""Nikdy jí znovu neublížím." řekl a mě píchlo mě v hrudi. Chtěla jsem mu věřit. Chtěla jsem mu důvěřovat. Bylo to naše dítě. Tolik věcí bylo těžké odpustit, ale potřebovala jsem přijít na to jak. Milovala jsem ho. A byla jsem si jistá, že vždy budu.

Vešla jsem do místnosti a usmála se. "Dávají věci přesně tam kde je chci." Alex se natáhl ruku a přitáhl si mě do náruče. Poslední dobou to dělal často. Nic neřekl. Jen mě držel. Bethy odešla z pokoje, omotala jsem kolem něj ruce a dlouho jsme tam takhle stáli. Bylo to poprvé po dlouhé době co jsem se necítila sama.

Alex se nezeptal jestli může zůstat přes noc. Byla jsem trochu překvapená. Neudělal nic jiného kromě pusy na rozloučenou. To nebylo moc na uklidnění mých snů. Znovu jsem se vzbudila těsně před orgasmem, velmi frustrovaná. Odhodila jsem přikrývku a sedla si. Dneska jsem měla zase šichtu na obědy.

Včera večer jsem zavolala Aidenovi a omluvila se mu za útěk, ale on to chápal a zeptal se jestli je všechno v pořádku. Alex tam stál a poslouchal každé moje slovo, takže jsem spěchala z drátu. Když dnes zastihnu Aidena o samotě, promluvím si s ním. Měl velké porozumění. Dal mě do jídelny na zbytek týdne. Jediný den, kdy budu muset být na hřišti je sobota kvůli turnaji. Všichni budou pracovat venku. Když jsem konečně došla do kuchyně, přivítala mě krabice koblih. Navrchu byl malý vzkaz. S úsměvem jsem ho zvedla a přečetla. Včera večer jsi mi chyběla. Nemohl jsem tyhle sníst sám. Doufám, že je všechno lepší. S láskou Jimmy

Kruci! Zapomněla jsem na naše koblihové rande. Další člověk, kterému se musím omluvit. Ale napřed chci nějaké mléko a koblihy.