Secret

2.8 chapter

Natáhla jsem se a promnula Bethy nohu, abych jí vzbudila. Už spala dvě hodiny. Byly jsme kousek před Rose Beach, potřebovala jsem, aby řídila a já tak mohla hledat Thomasův náklaďák u všech levných motelů. "Jsme tady?" zamumlala ospale a narovnala se na sedadle. "Skoro. Potřebuji abys řídila. Já budu koukat po jeho autě." Bethy si unaveně povzdychla. Věděla jsem, že tohle dělá jen v naději, že mě dostane do Rose a udrží mě tam. O nalezení Thomase se nemohla starat miň. Ale já potřebovala svézt. Chystala jsem se Thomase odvézt domů. On a já si musíme promluvit. Nebyla jeho věc odjet sem a vidět se s Alexem. Jen jsem doufala, že mu neřekl o tom, co mě nachytal kupovat. Nechtěla jsem to před Alexem udržet v tajnosti. Jen jsem to sama ještě nevstřebala. Potřebovala jsem to zpracovat. Přijít na to co chci dělat. Pak kontaktuji Alexe. To, že po něm Thomas půjde jako nějaký blázen jsem nechtěla. Pořád nemůžu uvěřit, že to udělal. "Zajeď sem. Potřebuji si zaběhnout dovnitř a dát si napřed latte" instruovala mě Bethy.

Udělala jsem, co řekla a zaparkovala před Starbucks. "Chceš něco?" zeptala se, když otevírala dveře. Nebyla jsem si jistá, že je kofein dobrý pro no pro dítě. Zavrtěla jsem hlavou a čekala až vystoupí z auta, než mi z hrudi vyletěl nečekaný vzlyk. Nepomyslela jsem na to, co ty dvě růžové čárky znamenaly. Dítě. Alexovo dítě. Ach, bože. Vystoupila jsem z auta a předem ho obešla k místu spolujezdce. V době, kdy jsem byla připoutaná zpátky v autě, Bethy se vracela. Už vypadala trochu víc vzhůru. Zahnala jsem myšlenky na svoje dítě do pozadí a zaměřila se na hledání Thomase. Svoji budoucnost a budoucnost dítěte můžu rozebírat později. "Dobře. Mám kofein. Jsem připravená hledat toho týpka." Neopravovala jsem jí. Věděla jsem, že jeho jméno už zná. Použila jsem ho několikrát. Jen ho odmítala brát na vědomí. Byla to její forma vzpoury. Thomas představoval Alabamu a ona mě v ní nechtěla. Místo aby mě to otravovalo mě to zahřálo. Chtěla mě tady u sebe, a to byl hezký pocit. "Odjel z Rose kvůli ceně hotelových pokojů. Takže bude někde, kde je to dostupnější. Můžeš mě vzít do pár takových?" zeptala jsem se. Přikývla, ale nepodívala se na mě. SMSkovala. Skvělý. Potřebovala jsem její soustředění a ona víc, než jistě říkala Derekovi, že jsme skoro tam. Opravdu jsem nechtěla, aby Derek všechno věděl. Půl hodiny jsme jezdily kolem a já kontrolovala parkoviště u všech levných hotelů ve městě. Začínalo to být frustrující. Musel být v jednom z nich. "Můžu si půjčit telefon? Znovu mu zavolám a řeknu, že ho tu hledám. Řekne mi, kde je až se dozví, že jsem přijela až sem." Řekla jsem jí. Bethy mi podala mobil a já rychle naťukala Thomasovo číslo. Dvakrát to zazvonilo.

"Halo?" "Thomasi? To jsem já. Kde jsi? Jsem skoro u Rose a nikde nemůžu najít tvůj náklaďák." Nastalo ticho a pak, "Sakra." zaklel. "Nebuď naštvaný. Potřebovala jsem tě zkontrolovat. Přijela jsem sem, abych tě odvezla domů." Věděla jsem, že bude naštvaný, že jsem znovu tak blízko Rose. "Řekl jsem ti, že přijedu domů, jakmile se z toho vyspím, Chloe. Proč jsi nemohla počkat?" Mrzutost jeho hlasu mi lezla na nervy. Mysleli byste si, že bude rád, že jsem ho přijela zkontrolovat. "Kde jsi?" zeptala jsem se znovu. Pak jsem to uslyšela. Ženský hlas v pozadí. Telefon začal být tlumený. Nemusela jsem být génius, abych přišla na to, že je s holkou a snaží se to přede mnou skrýt. To mě vytočilo. Ne protože bych si myslela, že máme nějakou šanci, ale protože mě nechal, abych si myslela, že je zraněný a sám v cizím městě. Idiot. "Poslouchej. Nemám čas na další tvoje pitomý hry, Thomasi. To už mám za sebou, konec. Příště by ses nemusel snažit znít jako bys mě potřeboval, když to tak očividně není." řekla jsem mu dost nasraně. „Ne! Poslouchej mě. Není to, jak si myslíš. Nemohl jsem spát potom cos volala, tak jsem nasedl do auta a jel zpátky domů. Chtěl jsem tě vidět." Na druhé straně telefonu se ozval rozčílený holčičí výkřik. Ať byl s kýmkoliv právě jí pěkně nasral. Ten kluk byl debil. "Jdi uklidnit svoji společnost. Já vysvětlení nepotřebuji. Nepotřebuji od tebe nic. Nikdy jsem nepotřebovala." řekl jsem. "CHLOE! NE! Miluji tě, zlato. Tak moc tě miluji. Prosím, poslouchej mě" prosil a holka s ním začala být ještě víc hysterická. "Zmlkni, Callie!" zařval a v tu chvíli jsem věděla, že je zpátky v Portsmoutu. Byl s Callie. "Šel jsi za Callie? Jel jsi domů, abych si nedělala starosti a šel ses podívat na Callie? Jsi směšný, Thomasi. To jako vážně? Mě tohle nebolí. Už mi nemůžeš ublížit. Ale zastav se a mysli pro změnu na city druhých. Zametáš s Callie a to je špatný. Přestaň myslet penisem a dospěj." Stiskla jsem konec hovoru a podala Bethy zpátky telefon. Zírala na mě s vykulenýma očima. "Vrátil se do domů" vysvětlila jsem jí. "Jo tu část jsem pochopila" řekla Bethy pomalu. Čekala ode mě na víc. Zasloužila si víc. Vzala mě sem. Taky to byla jediná skutečná kamarádka, kterou jsem měla. Thomas nebyl kamarád. Ne skutečný. Skutečný přítel by nedělal pořád pitomý věci jako on. "Můžu dneska přespat u tebe? Nemyslím, že se tam budu vracet. Beztak brzo odcházím. Zítra vymyslím, kam půjdu a až tam budu, nechám si od babičky poslat zbytek věcí. Stejně toho moc nemám. Můj náklaďák míří na hřbitov. Už sem znovu nedojede." Bethy přikývla a nastartovala auto, pak vyjela na silnici. "Můžeš u mě zůstat, jak dlouho budeš potřebovat. Nebo dýl" odpověděla. "Děkuji ti" řekla jsem, než jsem si opřela hlavu dozadu o sedadlo a zhluboka se nadechla. Co si teď počnu?

Vůně slaniny byla silnější a silnější čím víc jsem jí vdechovala. Bylo to jako by mi slanina zaplavovala smysly. Stáhlo se mi hrdlo. Z té bohaté vůně se mi převrátil žaludek. Někde v pozadí prskal tuk. Než jsem mohla kompletně otevřít oči, měla jsem nohy na podlaze a utíkala do koupelny. Naštěstí Bethyn byt nebyl velký a nemusela jsem utíkat daleko. "Chloe?" zavolala z kuchyně Bethy, ale nemohla jsem zastavit. Padla jsem před záchodem na kolena, oběma rukama se chytla porcelánu a začala zvracet celý obsah žaludku, dokud nezbylo nic než jen prázdné dávení. Pokaždé, když jsem si myslela, že jsem skončila, ucítila jsem vůni tuku slaniny smíchanou se zvratky a začalo to znovu. Byla jsem zesláblá a celá jsem se chtěla, když jsem se snažila zvracet a nic nepřišlo. Na tváři se mi objevila studená žínka, Bethy stála nade mnou, spláchla záchod a pak mě opřela zády o stěnu. Držela jsem si látku na nose, abych zablokovala vůni. Bethy si všimla a zavřela za sebou koupelnové dveře. Pak zapnula větrák, položila si ruce v bok a dívala se na mě. Dívala se na mě podezřele a grimasy na její tváři mě mátly. Udělalo se mi zle. Co na tom bylo divného? "Slanina? Chtělo se ti zvracet z vůně slaniny?" Zavrtěla hlavou a pořád na mě zírala jako by tomu nemohla uvěřit. "A nechystala ses mi to říct, že jo? Prostě bys posadila svůj bláznivý zadek do nějakého zatraceného autobusu a odjela. Úplně sama. Nemůžu tomu uvěřit, Chloe. Co se stalo s tou chytrou holkou, co mě naučila nenechávat se využívat od chlapů. Hm? Kam k čertu šla? Protože tvůj plán je na houby. Jako hodně. Nemůžeš jen tak utéct. Máš tady přátele. Budeš potřebovat kamarády a doufám, že jsi o tomhle zamýšlela taky říct Alexovi. Znám tě dost dobře na to, abych věděla, že je to jeho dítě." Skončila monolog a podívala se na mě. Jak to ví? Jenom jsem zvracela. Hodně lidí dostává viry. "Je to jen virus" zamumlala jsem. "Nelži mi. Byla to slanina, Chloe. Tak pokojně jsi spala na gauči a ve chvíli, kdy jsem začala smažit slaninu jsi začala dělat divný zvuky, kroutila ses a převalovala. Pak jsi vyletěla, jak střela a vyzvrátila vnitřnosti. Není to žádná věda, zlato. Smaž si z obličeje ten šokovaný výraz." Nemohla jsem jí lhát. Byla kamarádka. S největší pravděpodobností jediná. Přitáhla jsem si kolena pod bradu a omotala si ruce kolem nohou. Tohle byl můj způsob, jak se udržet pohromadě. Když jsem se cítila jako by se kolem mě hroutil svět a já to nemohla ovládat, tohle mě vždycky udrželo pohromadě. "To proto sem Thomas přijel. Nachytal mě včera při nakupování těhotenského testu. Proto sem přijel. Aby se zeptal Alexe...aby se vyptával na vztah mezi Alexem a mnou. Já sem s ním o tom odmítala mluvit. Nechtěla jsem se vůbec bavit o Alexovi. Pak jsem měla zpoždění. Dva týdny. Myslela jsem si, že si koupím pár testů, ty budou negativní a všechno bude v pořádku." Zarazila jsem vysvětlování a opřela si tvář o kolena. "Ty tesy byly pozitivní?" zeptala se Bethy. Přikývla jsem, ale nepodívala se na ní. "Chystala ses to říct Alexovi? Nebo jsi opravdu chtěla jen tak utéct?" Co by Alex udělal? Jeho sestra mě nenávidí. Jeho matka mě nenávidí. Všichni nenávidí moji mámu. A já nenávidím svého otce. Aby mohl být Alex součástí života tohohle dítěte, musel by se jich vzdát. Nemohla jsem po něm žádat, aby se vzdal matky a sestry. Dokonce i když byly zlé. On je miloval. A Zoe by se nevzdal. Už jsem se použila, že jakmile přijde na Zoe nebo mě, zvolí si Zo. Nakonec na to došlo. Když jsem všechno zjistila. Držel její tajemství. Vybral si jí. "Nemůžu mu to říct" zašeptala jsem. "A proč přesně? Protože on by to chtěl vědět, potřebuje se zachovat jako chlap a být tu pro tebe. Tohle utíkání je blbost." Nevěděla všechno. Věděla jen útržky. V Alexových očích to býval Zoein příběh a ničí jiný. Ale já nesouhlasím. Můj příběh to byl taky. Zoe měla pořád oba rodiče a bratra. Já neměla nikoho. Moje máma byla mrtvá. Moje sestra byla mrtvá. A co se týkalo otce, mohl být klidně taky mrtvý. Takže tenhle příběh byl stejně tak můj jako její. Možná i víc. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Bethy. Byla můj jediný přítel na světě a pokud mám vyprávět tenhle příběh, pak ona je ten, komu ho chci říct.