Secret

2.21 chapter

Chloe mě odstrčila a seskočila z pultu dřív, než se mi hlava pročistila z orgasmu. "Počkej, musím tě očistit" řekl jsem jí. Vlastně jsem jí jen chtěl očistit. Líbilo se mi to. Ne, kurevsky jsem to miloval. Vědět, že jsem tam byl a postaral se o ní se mnou něco dělalo. "Nemusíš. Jsem v pohodě" odpověděla, když se natáhla pro odhozené šaty a znovu si je oblékla, aniž by se na mě podívala. Do prdele. Copak jsem si to vyložil špatně? Myslel jsem si, že tohle chtěla. Ne. Věděl jsem, že to chtěla. Byla potom tak zatraceně hladová.

"Chlo, podívej se na mě."

Zastavila se a zvedla kalhotky. Těžce jsem polkl, když do nich strčila nohy a oblékla si je zpátky na tělo. Znovu jsem jí potřeboval. Teď ode mě nemůže odejít. Nepřežiju jestli ano."Chlo, prosím, podívej se na mě" žadonil jsem.

Zastavujíc se, se zhluboka nadechla a pak zvedla oči, aby se setkala s mýma. Smutek v nich byl smíšený s něčím dalším. Zahanbením? Určitě ne. Natáhl jsem se a vzal její obličej do dlaně. "Co se děje? Udělal jsem něco cos ode mě nechtěla? Protože jsem se snažil neztratit kontrolu. Opravdu tvrdě jsem se snažil dělat cos chtěla." "Ne. Ty...neudělal jsi nic špatně." Znovu ode mě odvrátila pohled. "Jen potřebuji přemýšlet. Potřebuji prostor. Já ne...nebyla jsem...Neměli jsme to dělat." řekla.

Bodnout mě do hrudi by bylo méně bolestivé. Chtěl jsem jí k sobě přitáhnout, stát se neandrtálcem a začít prohlašovat, že je moje a nemůže mě opustit. Ale pak bych jí mohl ztratit. Nemohl jsem si tím znovu projít. Musel jsem tohle udělat po jejím. Nechal jsem ruku spadnout z její tváře a ustoupil dozadu, aby mohla odejít.

Chlo zdvihla obličej a podívala se na mě. "Omlouvám se" zašeptala, pak otevřela dveře a utekla.Právě mi převrátila svět úžasným sexem a omlouvala se za to. Fantastický.

Když jsem se konečně vyhrabal z koupelny byla  pryč. Derek se usmíval a Bethy se omluvila. Taky už jsem tam nechtěl být. Potom co jsem se ujistil, že jsou všechny těžký věci odstěhovaný a její kufr a krabice jsou naložené, odešel jsem. Nemohl jsem tam zůstat, zatímco mě oni dva pozorovali. Slyšeli nás. Chloe byla hlasitá. Nestyděl jsem se, jen jsem byl unavený jak na mě koukali a čekali až řeknu něco na vysvětlení jejího odchodu.

Dal jsem Chlo několik dní, aby za mnou přišla. Neudělala to. Nebyl jsem překvapený. Ale požádala mě o prostor a já jí dám všechen jaký dokážu zvládnout. Nevolala jsem nikomu, aby si se mnou zahrál golf. Nechtěl sem nikoho kolem až se Chlo ukáže. Potřebovali jsme si promluvit. Žádné rozptylování, nebo omluva pro její úprk.

Znělo to jako solidní plán, ale po šesti jamkách a žádném vozíku jsem se začal divit. Zrovna když jsem se chystal jít k další jamce, zaslechl jsem zvuk vozíku. Zastavil jsem se a otočil. Krev, která mi začala pumpovat v žilách při představě, že tu venku uvidím Chloe a budu s ní sám, zamrzla ve chvíli kdy jsem si uvědomil, že to byla ta blondýna, kterou jsem několikrát viděl zacvičovat se s Bethy. Do prdele.

Zavrtěl jsem hlavou a mávnutím jí poslal pryč. Od ní jsem pití nechtěl. Zářivě se na mě usmála a jela na další zastávku.

"Je horko. Jsi si jistý, že nic nechceš?" zeptal se Megin hlas, ohlédl jsem se a uviděl jí přicházet v bílé tenisové sukni a polo tričku. Před deseti lety byla taky hodně do tenisu.

"Špatná vozíková holka" odpověděl jsem a čekal až mě dožene."Nakupuješ jen od jedné?" "Jo." Meg vypadala zamyšleně, pak přikývla. "Vidím. Máš slabost pro holky na vozících." Slabost nebylo ani na hony vzdálené. Vytáhl jsem si tašku s holemi na rameno a vykročil k další jamce. Nehodlal jsem na její komentář odpovídat. "A je na to citlivý," poznamenala Meg. To mě naštvalo. "Nebo ti do toho prostě nic není." Tiše hvízdla. "Takže to je víc než slabost."

Zatavil jsem se a podíval se na ní. Jen protože byla moje první neznamenalo, že jsem měli nějaké přátelské pouto. Tohle mě začínalo srát. "Nech to být," varoval jsem jí. Meg si položila ruce v bok a spadla jí čelist. "Ach můj bože...Alex Finlly se zamiloval. Do prdele! Nikdy bych si nepomyslela, že se toho dne dožiji."

"Neviděla jsi mě deset let, Meg. Proč si sakra myslíš, že o mě něco víš?" z naštvaného vrčení v mém hlase se ani necukla. "Poslouchej, Finlly. Jen protože jsi mě deset let neviděl neznamená, že jsem já neviděla nebo neslyšela o tobě. Byla jsem tu ve městě několikrát, ale ty jsi vždycky pařil ve svým casa de Finlly a píchal všechny modelky s dokonalým tělem co prošly kolem. Neviděla jsem důvod znovu se ti ukazovat v životě. Ale jo, viděla jsem tě a stejně jako zbytek tohohle města vím, že jsi bohatý, nádherný hráč, který si může vybírat."

Slyšitelně jsem polkl. Nelíbil se mi obrázek jak mě vystihla. Viděla mě Chloe taky tak? Nejen, že mi nemůže věřit, že si vyberu jí a ochráním jí, ale taky si musí myslet, že se prostě posunu dál až se kolem ukáže někdo jiný. Určitě ví, že tohle není pravda. "Ona je úžasná. Ne...je dokonalá. Všechno na ní je zasraně perfektní," řekl jsem nahlas, pak jsem přesunul pohled k Meg. "Nejen že jí miluji. Patřím jí. Kompletně. Udělal bych pro ní cokoliv."

"Ale ona to necítí stejně?" zeptala se Meg.

Ublížil jsem jí. Ne tak jak si myslíš. Ale způsobem, který se těžko vysvětluje. V tom co se stalo je tolik bolesti, že nevím jestli se mi jí kdy podaří dostat zpátky." "Ona jezdí s vozíkem?"Opravdu na týhle věci s vozíkovou holkou visela. "Jo, jezdí, odmlčel jsem se a uvažoval jestli bych jí měl říct kdo přesně Chloe je. Říct to někomu nahlas a přiznat to, mi možná pomůže si věci ujasnit. "Ona a Zoe mají stejného otce." Neměl jsem v úmyslu to říct takhle. "Do hajzlu," zamumlala Meg. "Prosím, řekni mi že se tvojí malý, zlý sestře nepodobá." Zoe měla opravdu velmi málo fanoušků. Ani jsem při obvinění, že je zlá nehnul brvou. Mohla si za to sama. "Ne. Vůbec není jako Zo."

Meg byla na moment ticho a já uvažoval jestli tohle bylo nejdál, kam tahle konverzace zajde. Pak přešlápla a ukázala směrem k budově. "Proč si nedáme něco k obědu a ty mi povíš všechno o téhle velmi podivné situaci a já uvidím jestli budu moct vyrukovat s nějakou moudrostí, nebo alespoň ženskou radou." Potřeboval jsem všechny rady jaké jsem mohl dostat. Neměl jsem v životě žádné ženy, které bych mohl požádat o pomoc. "Jo, fajn. Zní to dobře. Dej mi jakoukoliv radu, která se mi může hodit a oběd je na mě." řekl jsem a usmál se na ní. Myslím, ne vím, že mi pomůže cítím to.

I'm here. I'm back! Nebyla jsem docela dlouho aktivní, ale něco jsem stihla sesmolit. Tak snad se vám to bude líbit. Možná dnes přidám další díl :)