Secret

28 chapter

"Alexi." Zvedl hlavu. Tváře měl mokré od slz. Nesetřela jsem je. Posloužily k účelu. Vstala jsem, rozepnula si košili, svlékla jí a položila na postel. Pak jsem si rozepnula podprsenku. Alex ze mě nespustil pohled. Zmatek v jeho tváři byl očekávaný. Nemohla jsem to vysvětlit. Prostě jsem to potřebovala. Stáhla jsem si šortky, zula boty a pomalu si svlékla kalhotky. Jakmile jsem byla úplně nahá, přistoupila jsem k němu a obkročmo si mu sedla na nohy. Okamžitě kolem mě omotal paže a zabořil mi obličej do břicha. Vlhko z jeho očí mě zastudilo až jsem se zachvěla. "Co to děláš, Chloe?" zeptal se Alex a odtáhl se jen tak, aby se na mě podíval. Neodpověděla jsem mu.

Chytila jsem plné ruce jeho trička a vytahovala ho, dokud nezvedl ruce a nechal mě mu ho přetáhnout přes hlavu a odhodit stranou. Posunula jsem se, dokud jsem mu neseděla v klíně, vklouzla jsem mu rukama za hlavu a políbila ho. Pomalu. Tohle bylo naposledy. Ruce měl v mých vlasech a okamžitě převzal kontrolu. Každé pohlazení jazyka bylo něžné a jemné. Nebyl hladový a náročný. Možná už věděl, že je tohle sbohem. Nemělo to být rychlé a drsné. Byla to poslední vzpomínka na něj. Na nás. Jediná, která nebude pošpiněná lží. Teď mezi námi byla pravda. "Jsi si jistá?" zašeptal mi Alex proti ústům, když jsem se třela o jeho tvrdost, která už byla cítit pod džíny. Jen jsem kývla. Alex mě zvedl a položil na postel, pak si zul boty a svlékl džíny. Lehl si na mě a s ustaraným výrazem si mě prohlížel. "Jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl. Zevnitř i z venku" zašeptal a zasypával mi obličej polibky, pak vtáhl do úst můj spodní ret a sál ho. Nadzvedla jsem boky. Potřebovala jsem ho uvnitř. Vždycky ho budu potřebovat uvnitř, ale tohle bude naposledy co ho tam budu mít. Takhle blízko. Nikdo už nikdy nebude znovu takhle blízko. Nikdo. Alex mi přejel rukama dolů po těle a dával si na čas, aby se dotkl všech částí. Jako by si mě ukládal do paměti. Vyklenula jsem se mu do rukou a zavřela oči, nechávajíc se značkovat dotyky jeho dlaní. "Miluju tě tak zatraceně moc" přísahal, když se sklonil a políbil mě na pupík. Rozevřela jsem nohy, takže se mezi ně mohl posunout.

"Musím si vzít kondom?" zeptal se, pohybujíc se zpátky nade mě. Ano, musel. Žádné náhody. Znovu jsem jen přikývla. Vstal, zvedl svoje džíny a z peněženky vytáhl kondom. Sledovala jsem, jak roztrhl balíček a pak si ho sroloval přes penis. Nikdy předtím jsem ho tam nepolíbila. Myslela jsem na to, ale nikdy jsem na to neměla nervy. Něco zůstane nepoznané. Alex mi rukama přejel vzhůru po vnitřní straně stehen a pak je pomalu víc rozevřel. "Tohle bude vždycky moje" řekl s přesvědčením. Neopravovala jsem ho. Nebylo to potřeba. Nikdy nebude nikdo jiný. Po dnešku budu patřit jen sama sobě. Alex se nade mě skláněl, dokud jsem necítila, jak proti mně tlačí vrchol jeho erekce. "Nikdy to nebylo takhle dobrý. Nikdy nic nebude takhle dobrý" zasténal a pak do mě vklouzl. Roztažení bylo vítané. Omotala jsem kolem něj ruce a vykřikla, když mě kompletně naplnil. Pomalu se pohyboval ven a pak do mě znovu vnikl. Jeho oči nikdy neopustily moje. Oplácela jsem mu pohled. Viděla jsem mu v očích bouři. Věděla jsem, že je zmatený. Dokonce jsem viděla strach. A pak tam byla láska. Viděla jsem jí. Vířící v jeho očích. Věřila jsem tomu. Jasně jsem ji viděla. Ale teď už bylo příliš pozdě. Láska nestačila. Všichni vždy říkali, že láska je dost. Nebyla. Ne když jste měli rozdrcenou duši. Omotala jsem mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Blízko. Potřebovala jsem ho blízko. Dech na mém krku měl teplý, když mi tam na citlivou kůži kladl polibky.

Šeptal mi slova lásky a slibů, které nebude moct nikdy dodržet. Nechala jsem ho. Jen pro tentokrát naposledy. Rozkoš mě začala vynášet k vrcholu, zatímco mě Alex líbal na rty a řekl. "Jen ty." Neodvrátila jsem od něj pohled, tiskla jsem se k němu a nechala se prostoupit pocitem naprosté blaženosti. Alex otevřel pusu a v hrudi mu zavibrovalo hlasité zavrčení, když do mě ještě dvakrát přirazil a ztuhl. Nikdy ze mě nespustil oči. Oba jsme rychle a ztěžka dýchali, zatímco jsem beze slov řekla vše, co jsem potřebovala. Měla jsem to v očích. Pokud se díval dostatečně pozorně. "Nedělej to, Chloe," prosil. "Sbohem, Alexi." Zavrtěl hlavou. Stále byl pohřbený hluboko uvnitř mě. "Ne. Tohle nám nedělej." Už jsem nic víc neřekla. Nechala jsem spadnou ruce podél boků a nohama jsem mu sklouzla z pasu, už jsem se k němu netiskla. Nebudu se s ním hádat. "Neměla jsem možnost rozloučit se se sestrou nebo mámou. Tohle bylo poslední sbohem, které jsem kdy dostala. Tohle bylo poslední sbohem, co jsem potřebovala. Tenhle poslední moment mezi námi bez lží." Alex se chytil deky pode mnou a pevně zavřel oči. "Ne. Ne. Prosím, nedělej to." Chtěla jsem natáhnout ruku a dotknout se jeho tváře. Říct mu, že to bude v pořádku. Pohne se dál a dostane se přes tohle. Přes nás. Ale nemohla jsem to udělat. Jak jsem ho mohla utěšit, když jsem byla uvnitř prázdná? Alex se ze mě vytáhl a já sebou trhla z prázdnoty ozývající se mi tělem.

Vstal a nepodíval se na mě. Tiše jsem sledovala, jak se začal oblékat. Tohle bylo ono. Mohla prázdnota bolet? Kdy se ta bolest přestane projevovat? Jakmile měl na sobě tričko, zvedl oči, aby se na mě podíval. Posadila jsem se a přitáhla si kolena k hrudi, abych zakryla nahotu a udržela se pohromadě. Bála jsem se, že se možná rozpadnu doslova. "Nemůžu tě donutit mi odpustit. Nezasloužím si tvoje odpuštění. Nemůžu změnit minulost. Vše, co můžu udělat je dát ti co chceš. Jestli je tohle to, co chceš, odejdu, Chloe. Zabije mě to, ale udělám to." Co jiného tu mohlo být? Nikdy nebudu stejná. Holka, do které se zamiloval už není. Brzy by to viděl, pokud by zůstal. Neměla jsem minulost. Neměla jsem základy. Všechno bylo pryč. Nic nedává smysl a věděla jsem, že nikdy nebude. Alex si zasloužil víc. "Sbohem, Alexi" řekla jsem naposledy. Bolest zatemňující mu oči byla příliš. Odvrátila jsem od něj pohled a prohlížela si modrou, kostkovanou deku pod sebou. Slyšela jsem, jak šel ke dveřím. Jeho kroky tlumil starý vybledlý koberec. Pak se dveře otevřely a do temného pokoje proniklo měsíční světlo. Nastala pauza. Uvažovala jsem, jestli ještě něco řekne. Nechtěla jsem, aby ano. Každé jeho slovo tohle jen zhoršovalo. Dveře se zavřely. Zvedla jsem oči a viděla kolem sebe prázdný motelový pokoj. Loučení nebylo tak povznášející, jak mělo být. Teď už jsem to věděla. On nebyl to, co mě přimělo utéct. On byl důvod, proč jsem chtěla zůstat.