Secret

2.33

"Bethy, kde je?" naléhal jsem na ní, když jsem vyšel z Chloeiné ložnice s jejím mobilem v ruce.Nechala ho tady.Bethy na mě zavrčela a práskla dvířky kuchyňské linky. "Fakt, že tvuj kreténskej zadek nevíkde je, mě nutí nenávidět tě ještě víc."Co s ní kurva bylo? Zažil jsem den jak z pekla. Říct matce, že si bude musel najít jiný dům apak jim říct, že hodlám Chloe pořádat o ruku je všechny divoce rozzuřilo. No, ne všechny. Chloein otec se s tím zdál v pohodě. Zoe a matka začaly vyvádět. Strávili jsme několik hodinječením jeden na druhého a já vykřikoval výhružky, které jsem měl v úmyslu dodržet. Zoe měla v pondělí odjed od školy. Bude pryč až do zimních prázdnin a byl jsem si jistý, že tehdyskončí s přáteli ve Vail. Tak to dělala každý rok. Normálně jsem jel taky, ale ne letos. 

"Uplynulé čtyři hodiny jsem se musel zabývat svojí matkou a sestrou. Vykopnout Charlott z domu a informovat jí a Zoe, že se Chloe plánuju zeptat jestli si mě vezme, nebyl zrovnanesnadnější boj. Tak mi promiň jestli potřebuju trochu pomoc, abych si vzpomněl kde je!"Bethy praštila lahví s vodou o bar a z jejího rozzlobeného výrazu se stalo spíš znechucenézamračení. Myslel jsem si, že jakmile uslyší, že si chci Chloe vzít bude šťastná. Očividně ne."Doufám, že jsi už nekoupil prsten," byla jediná odpověď.Byl jsem unavený z jejích her. "Řekni mi kde je," zařval jsem.Bethy se oběma rukama opřela o pult, naklonila se dopředu a věnovala mi rozzuřenýúšklebek, kterého jsme si nebyl vědomý, že je ho vůbec schopná. "Jdi. K. Čertu."Do prdele. Co jsem udělal? 

Otevřely se dveře a dovnitř vešla Chloe s úsměvem na tváři, dokud se její oči nesetkaly smými. Pak úsměv zmizel. Taky na mě byla naštvaná. To není dobrý."Chloe" řekl jsem, když jsem k ní šel a ona začala couvat."Ne," odpověděla a zvedla obě ruce nahoru, aby mě zastavila než k ní přijdu blíž.Něco držela. Vypadalo to jako fotky. Čeho k čertu měla fotky? Bylo to něco z mojí minulosti?Byla naštvaná kvůli nějaký holce, se kterou jsem kdysi něco měl?"Je tohle to co si myslím?" zeptala se Bethy, protlačila se kolem mě a běžela k Chloe. Ta jen přikývla a podala jí obrázky. Bethy si zakryla pusu. "Ach můj bože. Slyšela jsi tlukotsrdíčka?"Při slovech 'tlukot srdíčka' jsem měl pocit jako by mi právě někdo rozedral hrudník ve dví.Došlo mi to. Dneska byl čtvrtek. Její kontrola u doktora. Volala mi, aby mi to připomnělaa já jí zavěsil."Kurva, do hajzlu miláčku, tolik mě to mrzí. Zabýval jsem se svojí-""Tvojí rodinou. Já vím. Zoe mi to řekla, když jsem volala zpátky. Nechci slyšet tvoje omluvy.Chci jen, abys odešel." Hlas měla prázdný. Nebyla v něm žádná emoce.Obrátila pozornost zpátky k fotkám a na něco ukázala. "Přímo tady. Věřila bys, že je to uvnitřmě?"Bethy otočila nenávistný úšklebek k obrázku a na obličeji se jí usadil jemný úsměv. "To jeúžasný."Staly tam a dívaly se na obrázky mého dítěte. Chlo dnes slyšela jeho srdce. Sama. Beze mě."Můžu se podívat?" zeptal jsem se, bál jsem se, že mi řekne ne, nebo hůř, bude měignorovat.Místo toho vzala od Bethy obrázky a podala mi je."Ta malá věc, co vypadá jako hrášek. To je...naše dítě," dokončila. Neochotně ho nazvalanaším dítětem. Nemohl jsem jí to mít za zlé. 

"Bylo srdíčko v pořádku? Chci říct, tlouklo správně a všechno?" zeptal jsem se, zírajíc dolů nasnímky v ruce."Ano. Říkali, že je všechno perfektní" odpověděla. "Jestli chceš, můžeš si jeden nechat. Mámtři. Ale teď bych byla ráda, kdybys odešel."Neodejdu. Ani Bethyn ostražitý postoj mě nezastaví. Řeknu tohle všechno i před ní, kdyžbudu muset, ale odmítal jsem opustit tenhle byt. 

"Dneska se neohlášeně ukázala matka s tvým tátou. Zoe v pondělí odjíždí do školy. Máma simyslela, že odjíždím taky, takže se vrátila, aby se nastěhovala. Informoval jsem jí, ženeodjíždím a že si musí najít jiný domov. Také jsem jim řekl, že zůstanu dokud senerozhodneš, že chceš, abychom se přestěhovali někam jinam. A že se tě plánuju zeptat jestlisi mě vezmeš," odmlčel jsem se a sledoval jak zbledla. To nebyla reakce, ve kterou jsemdoufal. "Nešlo to moc dobře. Byla tam spousta ječení. Hodiny křiku a výhružek. Když jsivolala, zrovna jsem jim oznámil, že se s tebou hodlám oženit. Rozpoutalo se peklo. Zavolalbych ti hned jak by matka a tvůj otec byli zpátky v autě a mířili ven z města. Nechtěl jsem, abysmusela čelit ani jednomu z nich. Ale moje matka se nevzdala bez boje. Zoe se sbalila a dnes večer odjíždí do školy. Odmítá se mnou ještě kdy znovu promluvit." Zastavil jsem se anadechl se."Nikdy ti nemůžu říct jak moc mě to mrzí. Skutečnost, že jsem zapomněl na dnešní prohlídkuje neodpustitelná. Budu se ti dál omlouvat. Přál bych si, abych přestal všechno podělávat.""Ty jsi nešel na oběd se svojí rodinou?" zeptala se."S mojí rodinou? Cože? Ne!"Ztuhlé držení jejího těla se uvolnilo. "Ach," řekla s povzdychem."Proč sis myslela, že s nimi jdu na oběd? Nezavěsil bych ti, abych s nimi mohl trávit čas.""Zo" odpověděla se smutným úsměvem."Zoe? Kdy jsi sakra mluvila se Zo?" Byl jsem s ní celé ráno."Když jsem volala zpátky. Zvedla to  a řekla, že na mě nemáš čas, protože se jdete srodinou najíst."Moje malá prolhaná setra by měla být ráda, že její zadek míří na východní pobřeží, protožebych jí přiškrtil, kdybych jí dostal do rukou. 

"Šla jsi na prohlídku a myslela si, že jsem se vykašlal na tebe a naše dítě kvůli nim? Kurva!"Protlačil jsem se kolem Bethy a vtáhl si jí do náručí. "Vy jste moje rodina, Chloe. Ty atohle dítě. Rozumíš mi? Dneska jsem propásl něco, co si nikdy neodpustím. Chtěl jsem tambýt a slyšel jeho srdíčko. Chtěl jsem tě držet za ruku, až ho poprvé uvidíš." Chloe zaklonila hlavu a usmála se na mě. "Víš, že to může být holčička.""Jo, já vím.""Tak přestaň našemu dítěti říkat 'on'," odpověděla.Mluvil jsem o dítěti jako o něm. S úsměvem jsem jí políbil na čelo. "Můžeme jít k tobě dopokoje a ty mi řekneš o prohlídce. Chci slyšet všechno."Přikývla a podívala se na Bethy. "Budeš se na něj dál mračit, nebo mu odpustíš?"Bethy pokrčila rameny. "Ještě si nejsem jistá." řekla jen.