Secret

Chapter 11

Dojedla jsem poslední sendvič s arašídovým máslem, oprášila si drobky z klína a vstala. Brzy budu muset zajít do obchodu a koupit si nové jídlo.Sendviče s arašídovým máslem se mi už příčilo. Dneska jsem měla volno a nebyla jsem si jistá co dělat. Většinu noci jsem proležela v posteli přemýšlením o Alexovi a o tom, jak jsem pitomá. Proč mě ten kluk přesvědčoval, že chce být jen kamarád? Začal s tím víc než jednou. Musím se přestat pokoušet snažit, aby ve mně viděl něco víc.Tenhle tah jsem na něj zkusila včera. Neměla jsem to dělat.Nechtěl mě líbat.Nemůžu uvěřit, že jsem ho o to prosila jsem taková kráva bože.

 Otevřela jsem dveře spíže a vešla do kuchyně. Do nosu mě udeřila vůně slaniny a kdyby u sporáku nestál Alex jen v kalhotách od pyžama, pak by mě ta vůně úplně pohltila. Pohled na jeho holá záda odváděl pozornost.Ohlédl se přes rameno a usmál. "Dobré ráno. Dneska musíš mít den volna." kývla jsem a stála tam uvažujíc, co by měla kamarádka říct. Už jsem s ním nechtěla porušit pravidla. Budu podle nich hrát. Beztak se dost brzy odstěhuji."Voní to dobře" řekla jsem."Vyndej dva talíře. Udělal jsem vražednou slaninu." řekl mi. Teď jsem si přála, abych nesnědla ten chleba. "Už jsem jedla,ale díky."  Alex položil vidličku a otočil se ke mně čelem. "Jak už jsi mohla jíst, právě jsi vstala" zeptal se nechápavě. "Mám v pokoji chleba a arašídové máslo. Nějaký jsem si dala,než jsem šla sem" zkusila jsem se usmát, aby to nebylo tak trapné. Alex si mě prohlížel se zvrásněným obočím. "Proč máš v pokoji chleba a arašídový máslo?" zeptal se znovu nechápavě. Proč no proč asi, protože nechci, aby mi nekonečné zástupy jeho přátel snědli moje jediné jídlo. Takhle přesně jsem to ale říct nemohla. "Tohle není moje kuchyně.Nechávám si všechny svoje věci v pokoji" pousmála jsem se a pokrčila rameny.

 Alex se napjal a já uvažovala co jsem řekla, že ho to naštvalo."Chceš mi říct, že když jsi tady, jíš jenom chleba s arašídovým máslem? Tak jeto? Koupila sis to,necháváš si to v pokoji a to je všechno co jíš?" Přikývla jsem, nejistá proč je to tak velký problém je to moje jídlo a moje věc. Alex třískl rukou o linku a otočil se zpátky tváří ke svojí slanině, zatímco mumlal nadávky."Dojdi si pro věci a přestěhuj se nahoru. Na levé straně chodby si vezmi jaký pokoj chceš. Vyhoď ten zatracený chleba a sněz v téhle kuchyni cokoli chceš" řekl pořád otočený zády ke mě. Nepohnula jsem se. Nebyla jsem si jistá, odkud tahle reakce vzešla."Jestli tu chceš zůstat Chloe, pak hned přestěhuj prdel nahoru.Pak přijď sem a sněz něco z mojí zasraný ledničky, zatímco se budu dívat."Byl rozzuřený? Na mě?"Proč chceš, abych se přestěhovala nahoru?" zeptala jsem se zvědavě. Alex hodil poslední kousek slaniny na papírový ubrousek a otočil knoflíkem na kamnech než se na mě znovu otočil."Protože to chci. Nenávidím chodit v noci do postele a přemýšlet o tom, že spíš pod schody. Teď mám v hlavě představu jak tam sama jíš ten podělaný sendvič s arašídovým máslem a je to trochu víc než dokážu snést" řekl a mě to zahřálo u srdce, protože se o mě v nějaké míře zajímal. Nehádala jsem se. Vrátila jsem se do pokoje pod schody a vytáhla kufr zpod postele. Arašídové máslo bylo uvnitř.Rozepnula jsem ho a vytáhla ven skoro prázdnou sklenici a pytlík se zbývajícími čtyřmi plátky chleba. Nechám to v kuchyni a pak si půjdu najít pokoj. Srdce mi v hrudi bušilo. Tohle bylo moje bezpečné místo. Být nahoře mi vezme pocit ústraní.Tam nahoře nebudu sama. Vešla jsem do kuchyně a šla položit máslo a chleba na linku. Zamířila jsem do chodby aniž bych se na něho podívala.Stál u baru a pevně svíral okraje jakoby se snažil do něčeho nepraštit.Rozhodoval se hodit mě zpátky do spíže? Nevadilo by mi tam zůstat.

 "Nemusím se stěhovat nahoru. Líbí se mi ten pokoj"vysvětlovala jsem a sledovala jak se jeho sevření ještě víc zpevnilo."Patříš do jednoho z pokojů nahoře. Nepatříš pod schody.Nikdy jsi nepatřila" řekl mi. Chtěl mě nahoře. Jen jsem nerozuměla jeho náhle změně názoru."Řekneš mi alespoň jaký pokoj si mám vzít? Nepřijde mi správné vybírat si. Tohle není můj dům." Alex konečně povolil smrtící sevření pultu a obrátil ke mně oči."Pokoje nalevo jsou všechny pro hosty. Jsou tam tři. Myslím, že by se ti líbil výhled toho posledního. Je přímo na oceán. Ten prostřední je bílý s bledě růžovými doplňky. Připomíná mi tě.Takže si jdi vybrat. Jakýkoliv chceš. Zaber si ho, pak se vrať sem a jez."Zase chtěl, abych se najedla."Ale já nemám hlad. Zrovna jsem jedl -". "Pokud mi řekneš, že jsi zase jedla ten zatracený chleba,prohodím ho zdí."Odmlčel se a zhluboka se nadechl. "Prosím, Chloe. Přijď kvůli mně něco sníst."Jako by ho byla nějaká žena na planetě schopná odmítnout.Přikývla jsem a zamířila ke schodům. Musím si vybrat pokoj.První místnost mě neuchvátila. Měla tmavé barvy s výhledem na přední dvůr.Nemluvě o tom, že byla nejblíž ke schodům a těžko bych tu přehlížela hluk  z mejdanů. Šla jsem do dalšího pokoje, kde byla postel královské velikosti, pokrytá bílými volánky a hezkými růžovými polštáři. U stropu visel růžový lustr. Bylo to dost sladký. Ne něco, co bych čekala v Alexově domě. Na druhou stranu tu většinu času žila jeho matka.Otevřela jsem poslední dveře nalevo. Byla tam velká okna táhnoucí se od podlahy ke stropu s výhledem na oceán. Byla to nádhera. Světle modré a zelené odstíny ladily s obrovskou postelí,která vypadala jako by byla vyrobená z naplaveného dřeva. Alespoň horní i spodní čelo postele. Vyvolávalo to velmi přímořský pocit.Líbil se mi. Ne. Milovala jsem ho. Položila jsem kufry na zem a šla ke dveřím do vlastní koupelny. Bílý mramor dekorovaly nadýchané bílé ručníky a drahá mýdla.  Velká,kulatá vana s tryskami. Možná jsem vešla do špatného pokoje. Tohle určitě nebyl pokoj pro hosty. Tenhle pokoj bych chtěla, kdybych tu žila.Nicméně, byl na levé straně chodby. Musel to být jeden z pokojů, které zmínil. Šlajsem zpátky do ložnice. Půjdu mu říct, že jsem si vybrala tenhle a pokud jsem se spletla, řekne mi to. Nechala jsem si kufr hned vedle dveří a pak jsem zamířila zpátky dolů.