Secret

2.17 chapter

"Nepamatuješ si, o co jsem tě minule žádal, Zoe?" zavrčel jsem, jakmile byla Chloe a její vozík z dohledu. "Byl jsi ubohý. Pomáhala jsem ti, abys nevypadal jako zamilovaný lůzr." Otočil jsem se a pochodoval k ní. Tlačila na mě. Nikdy jsem v sobě neměl tuhle sžíravou zuřivost, se kterou většina bratrů ubližovala sestrám, když jsme byli mladší. Ale právě teď jsem jí zažíval. Jay se postavil přede mě a udělal se sebe bariéru. "Prrr. Potřebuješ ubrat a uklidnit se." Přesunul jsem pohled od Zo k Jayovi. Co to kurva dělal? Nenáviděl jí. "Uhni. Tohle je mezi mnou a mojí sestrou" připomněl jsem mu. Nikdy předtím jí neuznával. Dokonce když byl jeho otec ženatý s naší matkou, ujišťoval se, abychom věděli, že Zoe nesnáší. Mezi těmihle dvěma nikdy nebyl ani vzdálený sourozenecký vztah.

"A ty budeš muset napřed projít přese mě, aby ses ke svojí sestře dostal" odpověděl Jay a udělal krok směrem ke mně. "Protože právě teď nemyslíš na city nikoho jiného kromě tech Chloiných. Vzpomeň si, jak Chloina přítomnost Zoe ovlivňuje. Kdysi ses o to staral." Co to kurva? Byla to halucinace? Od kdy se Jay začal zastávat Zoe? "Vím přesně jak Zoe Chloina přítomnost ovlivňuje. Ale co se jí snažím vysvětlit je, že nic z toho není její chyba. Zoe nenávidí špatnou osobu, tak zatraceně dlouho, že není schopná se z toho vymanit. A co se to s tebou vůbec děje? Už to dávno víš! Byl jsi to ty, kdo se Chloe zastával, když se tu prvně ukázala. Nikdy jsi nevěřil, že to byla její vina. Od začátku jsi v ní viděl její nevinnu." Jay se nepohodlně zavrtěl a pak se ohlédl na Zoe, jejíž očí byly kulaté jak talíře. "To ty si jí udělal slabou, Alexi. Celý život jsi jí chránil. Je na tobě závislá. Pak jdeš, necháš jí být a zaměříš všechnu pozornost na Chloe a čekáš, že s tím Zoe bude v pohodě. Může být dospělá, ale celý život na tebe byla tak vázaná, že jiný způsob nezná. Kdybys nebyl tak zatraceně zaměřený dostat Chloe zpátky, viděl bys to." Odstrčil jsem Jaye z cesty a obrátil pohled k sestře. Nepotřeboval jsem od ně tuhle přednášku, dokonce i když na ní byla trocha pravdy. Hluboko uvnitř jsem měl radost, že tihle dva konečně našli společnou řeč. Možná se o ní Jay nakonec přece jen staral. Roky jsme žili ve stejném domě. Byli jsme společně opomíjení.

"Miluji tě, sestřičko. To víš. Ale nemůžeš mě žádat, abych si vybral. To není fér." Zoe si položila obě ruce na boky. Byl to její vzdorovitý postoj. "Nemůžeš nás milovat obě. Nikdy jí nepřijmu. Mířila na mě pistolí, Alexi! Viděl jsi jí. Je šílená. Zastřelila by mě. Jak můžeš milovat jí i mě? To nedává smysl." "Nikdy by tě nezastřelila. Na Jaye vytáhla zbraň taky. Dostal se přes to. A ano, můžu vás milovat obě. Tebe miluji jinak." Zoe se podívala na Jaye a věnovala mu smutný úsměv. To bylo ještě podivnější. "Nechce mě poslouchat, Jayi. Vzdávám to. Dal přednost svojí lásce k ní přede mnou a mými city." "Zoe, jen ho vyslechni. No tak. Má pravdu," řekl jí Jay jemným tónem, který jsem ho nikdy neslyšel použít na ní. Byl jsem v zasraný zóně soumraku. Zoe dupla nohou. "Ne. Nenávidím jí. Nemůžu jí ani vidět. Teď mu ubližuje a já jí nesnáším o to víc" ječela Zoe. Rozhlédl jsem se, jestli jí mohl někdo slyšet a uviděl jsem, jak k nám jde Aiden. Do prdele. Jay se otočil a sledoval můj pohled. "Ach, k čertu" zamumlal.

Aiden se před námi zastavil a podíval se ze Zoe na Jaye a potom na mě. "Zaslechl jsem dost, abych věděl, čeho se tahle konverzace týká" řekl a dál se soustředil na mě. "Nechte mě něco ujasnit. Většinu života jsme všichni byli přátelé. Znám dynamičnost vaší rodiny." Přesunul pohled k Zoe se znechuceným úšklebkem na rtech, pak zpátky ke mně. "Pokud tu má někdo problém s Chloe, musí to řešit se mnou. Má tady práci, dokud bude chtít. Vám třem se to možná nemusí líbit, ale na to já osobně seru. Takže se přes to dostaňte. Ona tyhle hovna právě teď nepotřebuje. Stáhněte se. Rozuměli jste?" Prohlížel jsem si ho. Co tím myslel a proč se choval jako její ochránce? Nelíbilo se mi to. Začala se ve mně vařit krev a zatnul jsem ruce v pěst. Myslel si snad, že to na ní teď může zkusit? Sakra ne. To se nestane. Chloe byla moje. Aiden nečekal na odpověď. Místo toho odpochodoval. "Vypadá to, že máš konkurenci" protáhla Zo. Jay k ní šel a zastrčil jí za sebe. "To stačí, Zoe," zašeptal a pak se podíval na mě. S tímhle jsem skončil. Právě teď jsem neměl nervy se jimi zabývat. Zahodil jsem golfovou hůl a šel za Aidenem. Buď mě slyšel, nebo cítil vztek co ze mě vyzařoval, protože se zastavil těsně předtím, než došel k budově a otočil se, aby se na mě podíval. Jedno z jeho obočí vystřelilo nahoru jakoby, byl pobavený. To mě jen víc nasralo. "Oba chceme stejnou věc. Proč se párkrát zhluboka nenadechneš a neuklidníš se?" řekl Aiden, když si zkřížil ruce na prsou. "Drž se od ní dál. Slyšíš mě? Vycouvej kurva. Chloe mě miluje je jen zmatená a raněná. Taky je hodně zranitelná. Takže mi pomáhej bůh, jestli jen pomyslíš na to, že využiješ příležitosti jejího současného stavu, vymlátím z tebe duši." Aiden naklonil hlavu ke straně a zamračil se. Nebyl příliš zasažený mým varováním. Možná bych ho měl zasáhnout víc. "Já vím, že jí miluješ. Nikdy v životě jsem tě neviděl chovat se takhle bláznivě. Chápu to. Ale Zoe jí nenávidí. Jestli Chloe miluješ, tak jí ochraň před jedem, co odkapává tvojí sestře z tesáků. Nebo to udělám já." Měl jsem pocit jako by mi dal facku. Než jsem mohl odpovědět, otevřel dveře za sebou a vešel dovnitř. Několik minut jsem civěl na zavřené dveře, než jsem se pohnul. Jednu z nich ztratím. Miloval jsem svoji sestru, ale časem mi odpustí. Chloe jsem mohl ztratit navždy. Nedovolím, aby se tohle stalo.