Secret

20 chapter

Když jsem po práci zajela na příjezdovou cestu, nečekala jsem, že jí najdu plnou aut. Na golfovém hřišti bylo tak rušno, že jsem se u nich s nápoji zatavila už jen jednou na šestnácté jamce. Za celý den mi znovu nenapsal. Žaludek se mi kroutil nervozitou. Co je tohle? To se krátký okamžik idylky potom co mi vzal panenství tak rychle vytratil? Musela jsem zaparkovat venku na okraji silnice. Zavřela jsem dveře náklaďáku a vykročila ke dveřím. "Nechceš tam jít," řekl ve tmě Jayův známý hlas. Ohlédla jsem se a viděla na zem dopadnou malé oranžové světýlko, než Jayovi zmizelo pod botou. "Chodíš na tyhle večírky, aby ses poflakoval venku?" zeptala jsem se, jelikož tohle bylo po druhé, co jsem sem dorazila na party a našla ho samotného venku. "Zdá se, že nedokážu přestat kouřit" vysvětlil. "Kouření tě zabije" řekla jsem mu, připomínajíc si všechny kuřáky, které jsem sledovala pomalu umírat, když jsem vozila mámu na chemoterapií. "To mi říkají pořád" odpověděl s povzdychem. Podívala jsem se zpátky na dům a slyšela hudbu linoucí se ven. "Nevěděla jsem, že tu dnes večer bude party," řekla jsem a doufala, že se mi v hlase neodráží zklamání. Jay se zasmál a opřel se bokem o Volvo. "Není tady pokaždý nějaká?" Ne, nebyla. Po včerejší noci jsem si myslela, že by mi Alex zavolala nebo napsal. "Hádám, že jsem jí jen nečekala." Řekla jsem jen. "Myslím, že ani Alex ne. Tohle je Zoein mejdan. Hodila to na něj. Co se týká Alexe, té holce by prošla i vražda. Když jsme vyrůstali Alex mi víc, než jednou nakopal prdel, protože jsem neskočil na její dotčený, štěněčí sračky." řekl. Došla jsem se opřít o Volvo vedle něj a překřížila si ruce na prsou.

"Takže ty jsi se Zoe taky vyrůstal?" potřebovala jsem aspoň něco. Nějaké vysvětlení. Jay po mě střelil očima. "Jo. Samozřejmě. Charlotte její matka. Jediný rodič, co má. No ..." Jay se odstrčil od Volva a zavrtěl hlavou. "Ne. Skoro jsi mě dostala. Nemůžu ti tyhle hovadiny říkat, Chloe. Upřímně, až to někdo udělá, nechci být nikde poblíž." Jay odkráčel zpátky k domu. Sledovala jsem ho, dokud nebyl uvnitř a pak jsem se na cestu k domu vydala i já. Modlila jsem se, aby v mém pokoji nikdo nebyl. Jestli jo, půjdu do spíže. Neměla jsem náladu na Zoe. Nebo její tajemství, která směli vědět všichni okolo kromě mě. A byla jsem si jistá, že nemám náladu na Alexe. Otevřela jsem dveře a byla jsem ráda, že kolem nestál nikdo, aby viděl můj příchod. Zamířila jsem přímo ke schodům. Dům naplňoval smích a hlasy. Nehodila jsem se k nim. Ani náhodou bych nešla dolů a nechovala se, jakože ano. Podívala jsem se na dveře vedoucí na Alexovo schodiště a nechala se zaplavit vzpomínkami na minulou noc. Začínala jsem si myslet, že to byla záležitost jedné noci. Otevřela jsem svoje dveře a vstoupila dovnitř dřív, než jsem rozsvítila. Musela jsem si přikrýt pusu rukou, abych nezaječela, když jsem si uvědomila, že nejsem sama. Byl to Alex. Seděl na mojí posteli a díval se z okna. Když jsem zavřela dveře vstal a šel ke mně. "Ahoj" řekl měkkým hlasem. "Ahoj" odpověděla sem, nejistá, proč je tady, když měl dům plný lidí.

"Co tady děláš?" Věnoval mi křivý úsměv. "Čekám na tebe. Tak trochu jsem si myslel, že je to zřejmé." S úsměvem jsem svěsila hlavu. Jeho oči na mě dokázaly být někdy příliš. "To vidím, ale máš hosty." "Nejsou moji, věř mi, chtěl jsem prázdný dům" řekl a vzal mi obličej do dlaní. "Pojď se mnou nahoru. Prosím." Nemusel prosit. Šla jsem ráda. Položila jsem si kabelku na postel a vzala ho za ruku. "Veď mě." Alex mi ruku stiskl a zamířili jsme společně nahoru. Jakmile jsme vyšli na vrchní schod, Alex si mě přitáhl do náruče a tvrdě políbil. Možná jsem se dala snadno, ale bylo mi to jedno. Dnes se mi po něm stýskalo. Omotala jsem mu ruce kolem krku a oplácela mu polibek plný všech emocí, které uvnitř mě vířily a kterým jsem tak úplně nerozuměla. Když polibek přerušil, oba jsme byli bez dechu.

"Rozhovor napřed si budeme povídat. Chci vidět tvůj úsměv a slyšet tvůj smích. Chci vědět, jaký jsi měla nejoblíbenější pořad, když jsi byla dítě, kdo tě ve škole rozbrečel a jaký plakát klučičí skupiny ti visel nad postelí. Pak tě chci nahou ve svojí posteli." Usmívala jsem se jeho podivnému, ale rozkošnému způsobu, jaký mi říkal, že chce víc než jen sex, došla jsem k velké pohovce s výhledem na oceán, místo na televizi. "Máš žízeň?" zeptal se Alex, přešel k nerezové lednici, které jsem včera večer neměla čas si všimnout. Vedle ní byl malý bar. "Jen nějakou studenou vodu prosím" odpověděla jsem. Alex začal připravovat pití a já se otočila, abych se podívala na oceán. "Lumpové to byl můj oblíbený pořad, Ken Norris mě rozbrečel minimálně jednou týdně, ale potom rozbrečel Isabell a já se na něj naštvala. Můj nejoblíbenější a nejzdařilejší útok byl kopenec do koulí. A je to ostuda, ale zdi mi pokrývaly plakáty The Backstreet Boys, ale komu taky ne vždyť byli sakra dobří" musela jsem se zasmát Alex se postavil vedle mě a podal mi velkou sklenici vody. Ve tváři jsem mu viděla váhavost. Sedl si vedle mě. "Kdo je Isabella?" Bez přemýšlení jsem zmínila sestru. Bylo mi s Alexem pohodlně. Chtěla jsem, aby mě znal. Možná, když se mu otevřu se svými tajemstvími, podělí se on o svoje. Dokonce i když nemůže mluvit o Zoeininých. "Isabella byla moje sestra dvojče. Zemřela při dopravní nehodě před pěti lety. Táta řídil. O dva týdny později nám odešel ze života a nikdy se nevrátil. Máma říkala, že mu musíme odpustit, protože nedokázal žít se skutečností, že řídil auto, které jí zabilo. Vždycky jsem jí chtěla věřit. Dokonce i když nepřišel na mámin pohřeb jsem chtěla věřit, že se tomu prostě jen nedokáže postavit. Takže jsem mu odpustila. Nechci ho nenávidět, nebo nechat hořkost a nenávist, aby mě ovládaly. Ale přišla jsem sem a no ... však víš. Hádám, že se máma mýlila." Řekla jsem, co jsem si o tom myslela. Alex se naklonil a položil svojí sklenici za dřevěný, rustikální stolek vedle gauče, pak vklouzl rukou za mě. "Neměl jsem tušení, že jsi měla dvojče" řekl téměř zbožně. "Byly jsme totožné. Nerozeznal bys nás. Užily jsme si s tím spoustu zábavy ve škole i s klukama. Jen Thomas nás dokázal rozeznat „usmála jsem se. Alex si začal pohrávat s pramenem mých vlasů, jak jsme tam, tak seděli a dívali se na vodu. "Jak dlouho se tvoji rodiče znali, než se vzali?" zeptal se. Takovou otázku jsem nečekala. "Byla to láska na první pohled. Máma byla na návštěvě u svojí kamarádky v Atlantě. Táta se s její kamarádkou nedávno rozešel a přišel jeden večer, když byla máma v jejím bytě sama. Podle toho, co máma říkala byla její kamarádka trochu divočejší. Tátovi stačil na mámu jeden pohled a už v tom lítal. Nemůžu mu to mít za zlé. Máma byla nádherná. Měla mou barvu vlasů, ale ještě větší zelené oči. Byly skoro jako drahokamy a byla tak zábavná. Byl bys šťastný, když bys jí byl na blízku. Nikdy jí nic nedostalo na kolena. Napřič všemu se usmívala. Viděla jsem jí brečet jen jedinkrát, a to, když jí řekli o Isabell. Ten den padla na kolena a naříkala. Vyděsilo by mě to, pokud bych se necítila stejně. Bylo to jako by mi vyrvali kus duše." Zastavila jsem se. Pálily mě oči. Otevřela jsem se a bylo mi do pláče. Už roky jsem se nikomu neotevřela. Alex si položil čelo na vršek mé hlavy. "Mrzí mě to, Chloe. Nic jsem netušil." Poprvé od její smrti jsem měla pocit, že mám někoho, s kým můžu mluvit. Nemusela jsem se držet zpátky. Otočila jsem se mu v náručí a rty našla jeho. Potřebovala jsem jeho blízkost. Vzpomněla jsem si na bolest a teď jsem od něj potřebovala, aby jí odehnal. Byl tak dobrý v tom, aby vše kromě něj zmizelo.