Rodina

Pravda

Ačkoliv v italském Římě byl krásný, slunný den, nikoliv však pro čerstvou vdovu a její dceru. Právě tohoto dne se loučily se svým milovaným manželem a otcem na jednom z místních hřbitovů.
,,Pokorně prosme dobrotivého Otce za našeho bratra Federica...Odpočinutí věčné dej mu, Pane.”
,,A světlo věčné, ať mu svítí. Amen.”

Po uložení rakve s nebožtíkem do hrobu se všichni hosté přesunuli na zahradu jeho domu, kde rodina uspořádala smuteční hostinu. Uprostřed všech černě oděných stály dvě ženy, kterým všichni přáli upřímnou soustrast. Starší z nich přijímala přání s velkou grácií. Nechtěla na sobě nechat znát žádnou bolest. Tu v davu hostů zahlédla blízkého přítele svého zesnulého muže. Měla v hlavě tolik věcí, co mu chtěla říct. Vzala si sklenici šampaňského a mířila jej pozdravit. Po nízce posečeném trávníku si to nakráčela přímo k němu.
,,Ani mě nenapadlo, že by ses tu objevil,” povzdechla si žena a přiložila sklenici ke svým ústům.
,,Eleonor, Federico byl můj dobrý přítel i přes to všechno, co jsme mu způsobili,” pravil smutně muž.
,,Nemusíš se cítit provinile. Je to dávno. Už skoro pětadvacet let,” pokrčila rameny vdova Eleanor a pohlédla na osamělou dívku, kterou nechala v davu kondolencí samotnou.
,,Máš krásnou dceru, škoda, že o otce přišla takhle brzo,” pohlédl miláňan na krásnou dívku obklopenou hosty.
,,Není zase tak mladá. O ní jsem s tebou chtěla mluvit," začala váhavě žena a udělala pár kroků doprava a poté i doleva.
,,Federico není jejím otcem...Stefano, Valentina je to tvoje dcera,” dostala ze sebe těžce žena tajemství, které skrývala několik let.
Muž byl jejímy slovy zaskočen a jeho oči přeskakovaly z ní na její dceru a zase zpět.
,,Cože? To musí být hloupý vtip,” vydechl překvapeně Stefano a posadil se na lavičku, aby tuhle zprávu vstřebal.
,,Není. Nic po tobě nechci. Vím, že jsem ti to měla říct mnohem dříve,” pravila žena a prosadila se vedle něj.
,,Jsi si opravdu jistá, že není Federicova? Vždy, když byl v Miláně o ní mluvil jako o spřízněné duši.”
,,Federico věděl, že není jeho. On nemohl být otcem žádného dítěte,” povzdechla lítostivě Eleonora při vzpomínce na svého nebohého manžela.
,,Takže já mám dceru,” opakoval si tiše miláňan a snažil se těm slovům uvěřit.
,,My máme dceru... Jen tě prosím, abys nic nezkoušel. Valentina o tom ještě neví. Řeknu jí to, až bude vhodná chvíle.”
,,Neboj, počkám, až jí to řekneš sama a  musím na to připravit i mou rodinu. Budu jim muset říct celou pravdu. Lucia mi to nikdy neodpustí,” pravil zklesle Stefano při pomyšlení na svou ženu, která jej vždy tak vroucně milovala.

O dva měsíce později se vdova Eleonora společně se svou dcerou Valentinou stěhovaly do svého domu v Miláně, kde se necházelo sídlo jejich firmy, kterou po Federicově smrti řídily ony dvě. Právě v tomto domě jejich manžel a otec trávil většinu času, co se nacházel v tomto významném městě módy. Právě tohle nesla dcera velmi těžce. Všude jej viděla. Představovala si, jak jde po schodech nahoru, jak sedí na pohovce, prostě všechno a tyhle vzpomínky ji znovu vrhaly do smutku.
,,Zlatíčko, co se děje?” ptala se Eleonora své dcery, která zničeně procházela domem.
,,Všechno mi to tady připomíná tatu, když jsme za ním jezdily,” odpověděla zklesle dívka a i po dvou měsících se jí ze vzpomínky na zesnulého otce hrnuly slzy do očí.
,,Myslela jsem, že budeš ráda v domě, kde trávil většinu svého času. Pokud ti to vadí, můžeme začít shánět nový dům,” navrhla žena, které pohled na smutnou dceru lámal srdce.
,,Zvyknu si. Byla by škoda ničit jeho vzpomínku,” pravila Valentina a po schodech nahoru šla do svého pokoje.

V domě u Galianových se zato vůbec nic nezměnilo. Stefano stále hledal vhodná slova, jak své ženě a synovi sdělit, že je podváděl a že má se svou tehdejší milenkou dceru.
,,Slyšeli jste tu novinu? Prý se vdova po Federicu Morellim přestěhovala do Milána, aby vedla firmu,” poznamenala blonďatá žena, jejíž slova jejího muže zaskočila.
,,A co má být?” odsekl bez zájmu její syn Marco.
,,Chudák Federico. Kdo přeci kdy viděl, aby žena jako Eleonora vedla tak velkou společnost. Říkám vám, že do roka celá firma zkrachuje,” sdílela svůj názor dále Lucia.
,,Třeba ne. Nepodceňuj ji. Mnoho žen vede společnosti a jsou mnohem úspěšnější, než muži,” reagoval konečně na její slova manžel Stefano.
,,Baví vás pořád řešit životy ostatních?” ptal se znuděně jejich syn.
,,Pouze probíráme důležité věci. A když už jsme u toho. Co ty a Francesca?” ptala se syna Lucia.
,,Nic,” odsekl Marco, čímž chtěl naznačit matce, že se o ní rozhodně bavit nechce.
,,Tak jste spolu nebo ne? Dlouho jsem ji u nás neviděla,” vyzvídala dále žena.
,,Že se vůbec ptáš. Jako by jsi ho neznala. Minulý týden Francesca, dnes nějaká jiná a příští týden zase jiná,” odpověděl místo syna Stefano a začal číst noviny.

Jsem ráda, pokud jste se dostali až sem. Doufám, že se vám první kapitola líbila. Nové díly budou vycházet vždy ve středu, pátek a neděli.😍💖