Rodina

Rychlý vyhazov

Po náročném víkendu zde byl opět pracovní týden. Lucia byla ze sobotního zážitku otřesena. Stále se jí nechtělo věřit, že by ji Julia takhle zradila a už vůbec nevěděla, komu ve svém okolí může ještě věřit. I Stefano byl z celé té situace nesvůj a věděl, že se něco musí změnit, aby se už vícekrát nic podobného neopakovalo. Proto si ihned ráno nechal zavolat svého syna do kanceláře.
,,Chtěl jsi mě vidět, otče?” vstoupil dovnitř mladík.
,,Posaď se,” pravil chladně muž.
Marco ihned z jeho tónu vyčetl, že něco není v pořádku. Ihned se usadil a čekal na otcova slova.
,,Momentální situace je pro naši rodinu dosti nepříjemná. Několikrát jsme se domlouvali a ty jsi můj zákaz několikrát porušil. Chápu, že tě Valentina fyzicky přitahuje. Je to krásná, mladá holka, ale taky tvoje nevlastní sestra. A je na čase, aby ses naučil ovládat svou touhu po něčem, co mít nemůžeš. Řešili jsme to s matkou a došli jsme k tomu, že bude nejlepší, když na určitý čas odcestuješ do ciziny. Nechceme tě nijak od nás odstřihnout, to vůbec ne. Odpočineš si, utřídíš si svoje myšlenky a třeba se i seznámíš s někým novým. Bude to nejlepší pro nás pro všechny. Co na to říkáš?” domluvil Galiano.
,,Jsem v šoku,” odpověděl Marco a snažil se všechno vstřebat.
,,Dokážu ovládat svůj chtíč a vlastně mě ani nijak nepřitahuje. Jen jsem byl opilý a to je vše,” bránil se hoch.
,,Tak chceš poslat na léčení proti alkoholu? Marco, mám tě rád a nejsem slepý. Záleží mi na tobě, ale jak dlouho můžeš takhle žít? Valentina se jednou vdá a bude ti to ubližovat. Je potřeba s tím udělat něco ihned,” pokračoval ve svých slovech otec.
,,Dobře. Asi máš pravdu. Jedna dovolená mě nezabije,” souhlasil ne moc nadšeně mladík.
,,Tak se mi to líbí,” pousmál se Stefano.
,,Tak kdy mám odjet?” povzdechl si Marco.
,,To nechám na tobě.”
,,Jedu hned,” vyskočil ze židle hoch.
,,Co blázníš? Před chvílí se ti ani nechtělo. A kam by jsi vůbec chtěl?” tázal se překvapeně muž.
,,Zavolej na letiště, ať mi připraví letadlo. Rozhodnu se na místě,” odpověděl Marco a kráčel ke dveřím.
,,To se ani nerozloučíš?” volal na něj ještě otec.
Hoch se obrátil k otci. Popravdě byl na něj trochu naštvaný, že jej takhle vyhání. Na druhou stranu si byl vědom toho, že to potřebuje. Stefano k němu přispěchal a ještě naposledy jej objal.
,,Mám tě rád, synku. Dávej na sebe pozor a vrať se brzy,” zašeptal mu do ucha.
,,Já tebe taky a vyřiď mé pozdravy matce. Ať se nebojí,” pravil hoch. Poslední okamžiky v otcově sevření a poté se z kanceláře vypařil.
Rychle mířil do své pracovny. Vzal si své nejnutnější věci a hodlal co nejrychleji zmizet. Naposledy se rozhlédl po svém pracovním stole a zavřel za sebou dveře. Mířil k výtahu, když vtom mu do cesty skočila Valentina.
,,Už jdeš na tu chůzku? Není to brzy?” pohlédla dívka na hodinky.
,,Na tu schůzku půjdeš ty. Já už mám volno,” odpověděl hoch a pokračoval v cestě.
,,Jak já? Jaké volno? Co se stalo?” vyptávala se nechápavě Val.
,,Jedu na dovolenou. Otec říkal, že si zasloužím volno,” odpověděl chladně hoch.
,,Takhle narychlo? Kdy se vrátíš?” ptala se dále dívka.
,,To nevím. Ještě uvidím,” pravil dále mladík a stiskl tlačítko, aby výtah ihned přijel.
,,Vrať se brzy,” objala jej Val.
Marco nejistě obtočil ruce kolem jejího útlého pasu.
,,Neboj, svoje místo ve tvých rukou určitě dlouho nenechám,” žertoval hoch a políbil ji na čelo.
,,Měj se,” povzdechl si a vstoupil do výtahu. Stiskl tlačítko od podlaží a ačkoliv Valentina stále stála několik metrů od něj a pozorovala jej, snažil se vyhnout dalšímu očnímu kontaktu.
Po chvíli se dveře zavřely a stroj se s ním začal posunovat dolů.