Rodina

Milostné dopisy

Čas plynul jako voda a konečně to vypadalo, že by mohlo být po problémech. Valentina s Marcem se od té noci už nesetkali, za což byli rádi i všichni rodiče, avšak nejvíce Stefano, který se chystal co nejdříve své rodině říci pravdu. Marco si koupil byt poblíž centra, aby si konečně mohl dělat co chtěl mimo dohled rodičů. Eleonora stále usilovněji pracovala ve firmě svého zesnulého manžela, a tak se stávalo, že s dcerou trávila čím dál tím méně času a to hlavně večer. Valentina sice již přestala navštěvovat bary, o to více se snažila řídit domácnost za nepřítomnosti své matky.

,,Slečno, Valentino, přišly poslední balíky z domu z Říma, ale už nevím, kam je uklinit,” oznamovala dívce služebná.
,,Dáme je na půdu, Saro. Jistě to jsou jenom nepotřebné věci,” pousmála se Val a šla vzít jednu z krabic.
,,Jak si přejete, slečno,” pravila Sara a s plnýma rukama mířila nahoru do podkroví. Bylo tam plno prachu a starého nábytku, který se už dávno nepoužíval.
,,Dáme je do těch skříní,” navrhl dívka a začala balíky skládat na sebe.
Postupně nahoru nanosily skoro všechny krabice. Naposledy vzala Valentina dokonce dvě krabice naráz, aby ušetřila alespoň nějaký čas. Když však kráčela po posledních schodech na půdu, zakopla, vypadly jí z rukou obě krabice, spadly na zem a celé se rozsypaly, tak tak, že dívka na poslední chvíli udržela rovnováhu. Rychle seběhla níž a začala věci házet zpět dovnitř, když vtom ji zaujal jeden dopis, který byl adresován její matce.
Bez váhání jej otevřela a začala si v hlavě číst.
,,Milovaná Eleonoro. Už se nedokáži dočkat našeho příštího setkání, stále na tebe myslím. Ani můj syn, ani má žena již pro mě nejsou útěchou. Počítám vteřiny, než tě jenom zahlédnu, moje srdce vždy poskočí radostí, avšak poté si uvědomím, že takhle to nemůže být pořád a zase zesmutním. S láskou tvůj SG.”
Valentina jen těžko rozdýchávala tento dopis. Datum bylo asi rok před jejím narození. Věděla, že to není od jejího otce, v té době již byli dávno svoji. Neodpovídaly ani iniciály. Nemohla uvěřit tomu, že tohle mohla její matka otci dělat. V té krabici bylo více podobných dopisů. Všechny vzala, schovala si je do kapsy od kalhot, všechny ostatní věci naházela do krabice, zavřela ji, tentokrát již se jí povedlo bez nehody vyjít na půdu, poslední krabice zavřela mezi ostatní a rozhozená utíkala do svého pokoje, přečíst si ostatní milostné listy její matky.

Ve všech se psalo prakticky to stejné, až jí to hnalo slzy do očí. Její otec byl přeci úžasný muž, který svou rodinu miloval nadevše, tak jak jej mohla její matka podvádět a ještě kdoví s kým. Poslední dopis byl datován jen pár měsíců před Valentininým narozením.
,,Proč mi na mé vroucné spisy již neodpovídáš? Ničí mě to. Ani za svým manželem již nejezdíš a já se můžu tady bez tebe zbláznit. Bez tvé přítomnosti a sladkého smíchu nemá můj život žádnou jinou radost. Copak jsi mě vyměnila? Už mě nechceš, jako dřív? Já na tebe nikdy nezapomenu, vždycky tě budu milovat a vím, že ty mě taky. To co bylo mezi náma, nikdy nezmizí. Navždy tvůj SG.”
Valentina byla plna hněvu na svou matku a plna lítosti vůči svému nebohému otci. Všechny tyhle dopisy od tajemného SG přicházely tehdy každý měsíc po dobu skoro jednoho roku. A Valentinu napadla jedna jediná věc. Jaká je možnost, že právě tento muž může být ve skutečnosti jejím biologickým otcem? Při pomyšlení na to, že Federico vlastně není její otec, se jí začaly hrnout do očí slzy. Pokud je to tedy pravda, tak kdo je SG? Ptala se sama sebe a už se více neubránila slzám. Poslední dopis zlostně roztrhla na dvě poloviny a obě hodila na zem. Rychle vstala z postele, na které celou dobu ležela, vzala si mobil, klíče od svého auta a vyběhla ze svého pokoje. Před domem nasedla do svého vozidla, zlostně bouchla dveřma, dlaněma si utřela kapky vody, které stále stékaly po jejím obličeji, nastartovala auto a prudce odjela pryč.

Ahoj. Už skoro celý týden jenom ležím v posteli a počítám kdy mám správně vydávat. Tak snad se vám kapitola líbila. 😘💖