Rodina

Akce

Od toho dne bylo všechno mezi Valentinou a Eduardem zase v pořádku. A tohoto dne se společně chystali na letní slavnost do jedné z blízkých vesnic u jezera La Garda. Večer se tam sešlo snad celé okolí. Valentina na sobě měla krátké šaty pudrové barvy, vysoké lodicky a vlnité vlasy přehodila na stranu. Nutno podotknout, že nikdy na podobné vesnické akci nebyla a taky nakonec vypadala jako růže mezi trním. Společně s Eduardem dorazili na místo včas a šli si koupit lístky. Valentina navrhovala, že si vstupenku koupí sama, jelikož si stále více uvědomovala jeho finanční situaci, ale mladík ji odbyl a šel koupit i jednu pro ni. Val se opírala o vstup a čekala, než přijde, když vtom zahlédla naproti přes cestu známé vozidlo tyrkysové barvy. Nervózně polkla a rozhlížela se okolo, kde asi bude majitel. Jak se o tom vůbec dozvěděl? To už byl u ní zase Ed a podával jí vstupenku.
,,Můžeme?" koukl na ni.
,,Jasně," pousmála se ne moc přesvědčivě dívka a šla dovnitř jako první. Areál byl poměrně malý. Malé pódium a také ne moc velký parket s různými stánky okolo. Ed nejdříve mířil k pití. Zrovna, když objednával, k němu přišli dva muži a poponesli jej asi o dva metry vedle. Doprovázela je dobrá nálada, zato Valentinu moc ne. Mladíci se ihned začali plácat po zádech a jí si nikdo ani nevšiml.
,,Ede, musím si odskočit. Potom si tě najdu," zašeptala mu dívka do ucha a zmizela.
,,Ta je tvoje? Ty jo. Pěkná buchta!" slyšela za sebou ještě Val, ale snažila se dělat, jakoby se nic nestalo. Bez dohledu vyklouzla z areálu a přes cestu mířila k autu. To už se jeho majitel opíral o dveře a viděl ji již z dálky. Poněkud znervózněla. Neviděli se přeci tak dlouho. Měla sto chutí mu skočit kolem krku, ale věděla, že se musí držet dál.
,,Co tady děláš?" tázala se vyčerpaně Valentina, když došla k vozidlu.
,,Taky tě rád vidím. To mě ani neobejmeš?" pousmál se Marco a natáhl své velké paže.
,,Neměl by jsi u být," odtáhla se dívka a koukla okolo, zda je někdo sleduje.
,,Pojď do auta," přikázal mladík a sedl na své místo. Valentina se jestě jednou pořádně rozhlédla a poté jej nasledovala do auta a usadila se na místo spolujezdce.
,,Proč sem pořád jezdíš? Jak jsi se to vůbec dozvěděl?" vyptávala se Val.
,,Myslel jsem, že budeš mít větší radost, když mě uvidíš," povzdechl si hoch.
,,Je to komplikované," sklopila hlavu Valentina.
,,Co je komplikované?" nechápal Marco.
,,Všechno, my dva, naše rodina, prostě všechno," pokoušela vysvětlit dívka.
,,Ne, všechno se dá zvládnout. Jenom ty nechceš. Viděl jsem tě s tím klukem... jsi s ním šťastná?" ptal se mladík.
,,A co ta tvoje holka z Brazílie? Ji už jsi stihl odkopnout?" chtěla se vyhnout odpovědi Valentina.
,,Jaká holka?" mlžil Galiano.
Valentina se na chvíli odmlčela. Nebyla si jistá, zda o tom s ním mluvit, ale s povzdechem začala.
,,Letěla jsem za tebou do Ria a když jsem tě našla, byl jsi s nějakou holkou. Vypadali jste sťastně."
,,Ach tak. Vždyť mě znáš," pousmál se Marco a vzpomněl si na moment, kdy mu stejnou větu řekla po aféře ve firmě s Giadou.
,,Máš pravdu," usmála se Val.
,,Takže ty jsi mě hledala?" vyzvídal Marco.
,,Vlastně ano. No co? Měla jsem o tebe strach a navíc jsem byla osamělá," vysvětlovala dívka a mladík se jenom usmál.
,,No co je?" nechápala dívka.
,,Nic. Nechceš se jít někam projít? Tedy pokud ti to přítel dovolí," navrhl hoch.
,,Napíšu mu," pousmála se dívka a vzala do rukou mobilní telefon. Vymluvila se, že jí není dobře a že se vrátí na vinici.
,,Tak můžeme?" ptal se Marco, když odložila svůj mobilní telefon.
,,Můžeme," usmála se Val a koukala na cestu.
Mladík nastartoval své auto a mířil pryč od areálu.

Zato Eduardo se rozhodl užít si akci s prátely, když vtom za ním přišel někdo povědomý.
,,Eduardo. Jak se daří?" poklepal jej hoch po zádech.
,,Mateo, rád tě vidím," pozdravil mladíka z Galianovy vinice Ed.
,,Kde máš Valentinu? Už ti utekla?" utahoval si z mladíka Mateo.
,,To ne. Nebylo jí dobře, tak říkala, že se vrátí do domu," odpověděl Eduard.
,,Já bych jí tedy nevěřila. Venku na ni čekal ten s tím modrým autem a dokonce jsem viděla, jak nasedá dovnitř," vložila se do dozhovoru jedna z Mateových známých. Eduardo znejistěl.
,,To bude v klidu. Nejspíš ji odvezl na vinici," snažil se jej uklinit Mateo, i když sám věděl, že to není pravda.

Ahojky, konečně se ozývám. Čeká mě psaní poslední kapitoly, tak snad si to nerozmyslím a zase to nenatáhnu na dalších třicet. No to asi ne. Moje kreativita je v tomto příběhu již dávno u konce. Užijte si tedy čtení posledních kapitol.