Rodina

Cesta za láskou

Následujícího rána se dvojice napodledy nasnídala na vinici a ještě před obědem měli vyrazit společně do Milána.
,,Pane, Pierre?" hledal muže Marco, jelikož si s ním chtěl ještě promluvit.
,,Ano, Marco? Slyšel jsem, že odjíždíte. Přeji vám šťastnou cestu," poplácal jej po ramenu muž.
,,Ano a něco bych od Vás potřeboval. Prosím, neříkejte otci, že Valentinu beru s sebou. Až bude chtít, ukáže se mu sama," žádal jej ještě mladík.
,,Chápu. Chci, aby jsi věděl, že jsem tvému otci neřekl ani o tvém příjezdu a ujišťuji tě, že ode mne se nic nedozví," pravil Pierro.
,,Díky. Mějte se tu hezky a třeba jednou nashledanou," rozloučil se hoch a šel ke svému autu, kde již vyčkávala nedočkavá Val.
,,Máš všechno?" ptal se Marco, když došel k ní.
,,Snad ano. Jen ať už odsud vypadneme," pronesla dívka a posadila se do vozu.
,,Tvé přání je mi rozkazem," usmál se hoch a políbil ji na čelo. Nastartoval auto, ještě oba naposledy pohlédli na budovu a zmizeli mezi oblaky prachu.
,,A co teď? Jak to bude?" ptala se během cesty neklidná Valentina
,,Budeme spolu," odpověděl stručně Marco a raději dával pozor na cestu.
,,To jsem pochopila, ale jako zazvoníme u domu a řekneme tátovi, že se milujeme a chceme vzít? To sotva," pokračovala dívka.
,,Zatím mu nic neřekneme. Zůstaneš u mě a mezitím si to promyslíme," přikývl mladík.
,,Můžeme si promýšlet jak chceme. Stejně jeho reakce bude vždy stejná," povzdechla si Val při pomyšlení na všechna otcova slova.
,,Neboj, dopadne to dobře. Nikdy by nedopustil, aby přišel o obě své děti," pousmál se na ni mladík.
,,Máš pravdu," oplatila mu úsměv Valentina a snažila se užívat si tento moment. Přeci konečně měla, co chtěla. Opouštěla tuhle díru a chystala se žít s klukem, k němuž chovala city již několik měsíců.

Cestou se stavili na oběd i pár výletů a do bytu v Milánu se dostali až k večeru. Valentina si vzpomněla na dvě předešlé chvíle, kdy zde byla.
,,Co se směješ?" tázal se Marco a vytahoval sestřiny kufry.
,,Jen se mi vybavilo, kdy jsem tady byla," odpověděla Val.
,,Myslíš návštěvu číslo jedna nebo moment, kdy jsem to všechno pokazil?" povzdechl si hoch a táhnul ji ke dveřím.
,,Obojí. Možná kdyby tam tehdy s tebou nebyla ta holka, všechno by to dopadlo jinak," zamyslela se dívka a opatrně kráčela po schodišti.
,,Nemyslím si. Co se stalo, stalo se. Ale teď jsme tady jen my dva a nemohlo by to být lepší," chytl ji za ruku Galiano.
,,Souhlasím," usmála se Val a láskyplně mu vtiskla polibek. Brzy byli u velkých dveří, které mladík rychle odemkl. Jeho byt zel prázdnotou.
,,Vítej v novém domově. Mám tě přenést přes práh?" žertoval Marco.
,,Neblbni. Na to máme ještě času dost," usmála se Val a vešla dovnitř. Nic se tady nezměnilo. Zdi byly stále stejně bledé a místnosti minimalisticky zařízené. Vlastně jako všechno v Marcově životě.