Rodina

Nový domov a stará kancelář

Eleonora se podle slov sbalila a odletěla rezervovaným letem do USA. Zbylí obyvatelé strávili skoro celou noc povídáním o Marcových zážitcích, který nakonec usnul na gauči.

Ráno jej vzbudil až otcův příchod, který se chystal do práce.
,,Synku, vstávej. Nečeká se ani ne ředitele marketingu," pousmál se Stefano na ospalého Marca.
,,Nikam nejdu. Ať si to místo nechá tvoje dcera," odpověděl rozespale mladík a opět zavřel oči a přivinul se k polštářku.
,,Smůla, Valentina tady není, takže tě již nemá kdo zastoupit. Vlastně si přijel jako na zavolanou," pravil s povzdechem otec.
Tu se rázem Marco rychle posadil, hrábl si do rozcuchaných vlasů a zívnul.
,,Kde je?" pohlédl zvědavě na otce.
,,Poslal jsem ji na vinici. Už toho tady na ni bylo moc. Což znamená, že dnes pracuješ ty," změnil téma Stefano a hodil po rozespalém synovi polštářem.
,,Už jdu," povzdechl si hoch, těžce vstal a kráčel se převléknout do svého pokoje.

Zato Valentina dnes nikam spěchat nemusela. Vzbudila se po desáté a musela uznat, že dlouho se necítila tak dobře, jako tady na venkově. Její nový pokoj byl úplně jiný, než ty předešlé. Hrál všemi barvami a obyčejem, na což zase tak zvyklá nebyla. Stěny byly pomalované barevnými pruhy a nábytek byl ze světlého bukového okna. Součástí pokoje byl také menší balkón, ze kterého byl nádherný výhled na vinohrad. Val ze sebe odhrnula teplou peřinu a nohy natáhla na zem do chlupatých bačkůrek. Zívla, protáhla ruky a noční košili skryla pod saténový přehoz. Poprvé za den se postavila na nohy a mířila do kuchyně. Nebylo to zde jako doma, kde měli i jídelnu. Zdejší obyvatelé jedli v kuchyni. Dívka nepovažovala za nejpříjemnější snídat v blízkosti pracujících žen.
,,Dobré ráno," pozdravila dvě ženy, které již pracovaly na obědu.
,,Spíše dobré dopoledne," podotkla starší z nich a položila na stůl džbán s mlékem.
,,Na tom nezáleží, Irene," pousmála se Val a do misky si nasypala křupavé cereálie.

S několikaminutovým zpožděním se ukázali společně otec a syn ve fitmě jako za starých časů. Marco si šel do své kanceláře. Vůbec nic se nezměnilo. Místnost byla stále stejně prázdná, jako když ji opustil. V tu chvíli jej z přemýšlení vyrušilo klepání na skleněné dveře.
,,Dobrý den, pane Marco. Ani nevíte, jak ráda Vás tady zase vidím," spustila jeho nová sekretářka.
,,Dobrý, Eleno," povzdechl si hoch a posadil se do své židle.
,,Jako neříkám, že by Vaše sestra byla nějak špatná, ale vy jste přeci lepší, tedy nemyslím lepší jako lepší, ale jako..."
,,Raději už nemluvte, Eleno," povzdechl si Marco, kterému jeho sekretářka lezla na nervy již teď.
,,Tak co nám tady sestřička nechala," prolomil mladík mlčení a vstal ze židle.
Začal otevírat skříně, aby našel nějaké papíry a propisky, když vtom jej zaujala papírová krabice. Položil ji na stůl a začal si prohlížet věci uvnitř.
,,To jsou věci slečny Valentiny. Asi se jí nechtěly brát domů," promluvila znovu Elena.
Marco se na ni podíval káravým výrazek a vytáhl zarámovanou fotografii.
,,Kdo je to?" pohlédl na sekretářku, jelikož mladíka vedle sestry nepoznával.
,,Ach ano. To je pan Dario, přítel Vaší sestry. Chodil sem za ní," odpověděla stručně Elena.
,,Nevíte jestli odjeli spolu?" zjišťoval Marco a vrátil fotografii dovnitř.
,,Nemám nejmenší tušení, ale asi ne. Ten den se tady už neukázal a k autu ji doprovázel váš otec."
Marco mlčky vytáhl dvě propisky a krabici vrátil zpět.
,,Co tady tak stojíte?" napomenul Elenu.
,,Ach. Omlouvám se. Už jdu. Chcete přinést kávu?"
,,Hlavně už běžte," povzdechl si Marco a zapnul počítač.

Přes polední pauzu zašel mladík za otcem. Celou tu dobu mu vrtalo v hlavě proč vlastně Valentina odešla, když měla přítele. Věděl, že od nikoho jiného se pravdu nedozví.
,,Tati, máš teď čas?" zeptal se otce, když vešel do kanceláře.
,,Pro tebe vždycky. Tak co tě trápí?" naslouchal mu Stefano.
,,Nějak nerozumím té věci s Valentinou? Našel jsem u mě v kanceláři fotku nějakého kluka. Proč musela odjet? Čeho tady na ni bylo moc?" vyptával se Marco.
Stefano si povzdechl.
,,Myslel jsem, že ses už uzdravil. Že tě dovolená naučila, co je správné," odbočil muž.
,,Úplně to překrucuješ. Není to žádná nemoc! Chci jenom vědět, co se stalo, když jsem tady nebyl," bránil se mladík.
,,Valentina se seznámila s jedním klukem. Vypadalo to, že bude konečně šťastná, ale nakonec se ukázalo, že to byl hulvát. Pochopitelně z toho byla zničená, a tak jsem nevrhl, ať jede na chvíli na venkov. Odpočinout si a zapomenout na všechnu tu bolest," upravil trochu příběh Stefano.