Rodina

Uklidnění situace

Po nepříjemné hádce v rodině Galianových odešli oba muži pracovat do firmy. Marco celou cestu s otcem ani nepromluvil. Styděl se a bál se, že by na něj mohl být naštvaný, jako matka. Tohle Stephano neměl vůbec v úmyslu a v hlavě přemýšlel, jak synovi sdělit pravdu, aby se situace ještě více nevyhrotila. Poté, co oba vystoupili z auta, každý si beze slov šel svou cestou.

Kolem polední pauzy měl Marco přinést otci nějaké papíry. Po nepříjemném ránu se trochu bál, ale i tak vykonal svou povinnost.
Zaklepal na dveře a bez vyčkání nakoukl dovnitř.
,,Nesu jen nějaké papíry,” pravil mladík a mával bílými listy.
,,V pořádku, Marco. Posaď se potřebuji s tebou mluvit,” řekl Stephano a pokynul synovi, aby se usadil naproti něj.
Marco nechtěl otci odporovat, a tak jej poslechl. Stefano se z hluboka nadechl, aby si dodal odvahy a začal mluvit:
,,Potřebuji s tebou mluvit o té dívce. Valentině...”
,,Ano, já vím, je to dcera tvého přítele a ty mi chceš říct, abych ji nechal napokoji,” skočil mu do řeči Marco, který si myslel, že přesně ví, co chce říct.
Stefano se zarazil. Ačkoliv to nebylo to, co chtěl synovi sdělit, byl rád, že mu v téhle situaci nemusel říkat o nevěře s Eleonorou.
,,Vlastně máš pravdu. Ano, Federico byl můj dobrý přítel a nechci, aby se jeho dcera kvůli tobě trápila. Již si dost vytrpěla kvůli jeho smrti.”
,,Neboj, tati. Nic jí neudělám,” ujišťoval otce Marco.
,,A za to jsem ti vděčný,” pousmál se Stefani na svého syna.
,,Alespoň v něčem. No nic. Když už jsme to vyřešili, tak bychom se měli oba vrátit k práci,” povzdechl si syn, zvedl se ze židle a mířil ke dveřím, když vtom v nich stála sekretářka.
,,Pane Galiano, máte tady návštěvu,” pravila mladá žena.
,,Kdo je to?” ptal se Stefano.
,,Eleonora Morelliová,” odpověděla sekretářka.
Stefano si povzdechl. Věděl, že Leonora přišla kvůli jeho synovi.
,,Dnes je na mě čím dál tím víc stížností. Doufám, že to s paní Morelliovou dobře vyřešíte,” žertoval Marco a raději zmizel. Avšak ani tak se nevyhnul pohledům Eleonor, která stála několik metrů od sekretářky a procházejícího mladíka si pořádně prohlédla.

,,Povězte jí, ať jde dál,” pokynul Stefano sekretářce, jelikož věděl, že nepříjemnému rozhovoru se tak či tak nevyhne.
Žena otevřela dveře, vypustila Eleonoru dovnitř a poté je následně zavřela.
,,Máš moc pohledného syna. Škoda, že se musel plazit zrovna po naší dceři,” spustila matka Valentiny.
,,Eleonor, nemluv o tom,” napomenul ji Stefano, jelikož se bál, že by se její slova mohla dostat k někomu z venku.
,,Neboj, nikdo to neuslyší. A i kdyby. Je nejvyšší čas, aby jsi to řekl své rodině, nebo příště už můžeš být dědečkem vnoučete svých dvou dětí.”
,,Marco slíbil, že se Valentiny ani nedotkne,” bránil svého syna Stefano.
,,A ty mu věříš? Potkají se někde ve městě, trochu popijou a na tvůj slib si ani nevzpomene,” odsekla sebejistě vdova.
,,Ano, věřím mu. Je to můj syn a slovo, které mi dal dodrží, tím jsem si jist,” odporoval jí Stefano, který na rozdíl od ní svému synovi důvěřoval.
V tu chvíli se opět otevřely dveře, ale nestála v nich ani sekretářka, ani Marco, ale Stefanova žena.
,,Lucio,” postavil se překvapeně podnikatel.
Jeho žena se chvíli zaraženě dívala na Eleonoru, ale poté se usmála na manžela a jako vždy jej políbila na tvář.
,,Co tě sem přivádí?” ptal se zaskočeně muž.
,,Byly jsme s Chiarou nakupovat, tak mě napadlo, že bych tě překvapila. Ale vidím, že nejsem jediná,” usmívala se Lucia falešně na Leonor, kterou zde neviděla zrovna ráda.
,,Eleonor si jen přišla promluvit o našich dětech a stejně jako my dva s tím, co se stalo včera, nesouhlasí,” vysvětloval Stefano své drahé polovičce.
,,Tak to jsem ráda, že to vidíme stejně,” pousmála se na ženu naproti Lucia.

Ahoj. Je tady zase pátek a i já s další kapitolou. 😘💕