Rodina

Ztracená dcera

Mezitím, co letěl Stefano společně s Eleonor do Anglie, jeho syn Marco se po něm sháněl.
,,Eleno, neviděla jsi otce?" ptal se jedné ze sekretářek.
,,To nevím, už nějakou chvíli jsem jej neviděla. Možná šel domů," odpověděla žena.
V tu chvíli mladý Galiano vytáhl svůj mobilní telefon a snažil se dovolat otci, ale marně. Pro jistotu ještě raději zkusil zavolat své matce, zda je otec opravdu doma.
,,Ano, Marco?" ozvalo se z telefonu.
,,Mami, je s tebou táta doma?" ptal se hoch.
,,Doma? Kdepak. Víš, že tvůj otec chodí vždy domů pozdě. Stalo se něco?" začala se obávat Lucia.
,,To nevím. Ve firmě jej nikdo neviděl a nebere ani telefon, tak nevím, kde by mohl být."
,,Neboj, on se najde. Přeci se nemohl ztratit. Možná je na nějaké schůzce," napadlo Luciu.
,,To je možné. Dobře. Měj se," rozloučil se Marco a ukončil hovor.
,,Hledáš šéfa? Odjel asi před dvěma hodinama s Eleonor Morelliovou," oznámil mu jeden z procházejících pracovníků. Marco se za ním ještě otočil a v hlavě si znovu přehrával jeho slova. Proč by jeho otec chodil někam s cizí ženou?

V té době už byli Stefano s Leonor v Londýně a hledali svou dceru.
,,Kam jedeme teď?" ptala se žena, když muž se kterým sdílela vozidlo konečně položil telefonát.
,,Do Perkers Streat," odpověděl ženě a zároveň přikázal řidiči Stefano.
,,Chudinka moje malá holčička sama v Londýně," strachovala se Leonor.
,,Určitě je v pořádku. Je již dospělá, jistě se o sebe dokáže postarat," snažil se ji uklidnit muž.
,,Jistě, tobě se to lehce řekne. Ty máš ženu a syna. Pokud odejde Valentina, už nikoho nemám," začala se hroutit žena při pomyšlení na to, jak si jsou teď s dcerou vzdálené.
V tu chvíli auto zastavilo a Eleonor lehce vykoukla z okna.
,,Už jsme tady?" ptala se vyděšeně z toho, co ji nejspíš čeká. Stefano jen přikývl. Žena dále neváhala a vystoupila z auta. Nacházeli se před nějakou budovou a ze dveří právě vycházela Valentina.
,,Val!" křikla Leonor a rozeběhla se k dceři.
Dívka zvedla zrak od svého mobilního telefonu a překvapeně hleděla na svou matku, která ji ihned objala.
,,Ani nevíš, jak jsem se o tebe bála," pravila Eleonor, avšak její dcera nesdílela stejné nadšení, jako ona.
,,Mami, co tu děláš?" ptala se ne zrovna příjemným tónem.
,,Holčičko, přijela jsem pro tebe. Pojď, vrátíme se domů a všechno ti vysvětlím."
,,Já s tebou nikam nepojedu. Už tě nechci ve svém životě!" křičela Valentina a hledala únikovou cestu, jak co nejrychleji zmizet.
,,Val, jak tohle můžeš říct? Jsem tvá matka a ty jsi pro mě to nejdůležitější," snažila se ji zničeně přesvědčit Leonor.
,,Tak důležitá, že jsi mi roky lhala?"
,,Nechtěla jsem tě ztratit. Když má člověk někoho rád, je lepší neříkat pravdu. Ať se děje cokoliv, tvým otcem vždy bude Federico. Je jedno, že nemáš jeho krev, ale dal ti vše, co mohl, vychoval tě a to je mnohem více, než DNA. Tvůj otec tě nemusel brát jako svou dceru, ale bral a miloval tě více, než kohokoliv na světě. Takže pokud se nechceš vrátit domů kvůli mně, tak to chápu, ale vrať se alespoň kvůli němu, kvůli jeho památce."
Valentina na její slova nijak nereagovala. Věděla, že se jí nezbaví a šla přímo do auta, kterým přijela její matka.
Jaké překvapení, když zpozorovala, že naproti ní sedí úplně cizí muž. I Stefano se trochu polekal a už se jí chystal říci pravdu, když vtom jej předběhla Eleonor.
,,Zlatíčko, tohle je pan Galiano, otcův přítel. To on mi pomohl tě najít."
,,Marcův otec," představil se muž a nesměle jí podával ruku. Při pomyšlení na toho slizáka Marca se Valentině udělalo špatně, ale i přesto beze slov potřásla jeho otci rukou.