Rodina

Milionářka z ulice

Další den taktéž vyšlo plno článků o rodině Galianových, avšak tentokráte se psalo o prohlášení Valentiny Morelliové. Ani dnes z toho nebyl Stefano nijak nadšený a ještě před prací se zastavil za svou dcerou.
,,Co to má znamenat?” ptal se poněkud podrážděně a hodil jí na postel několik časopisů, na nichž byla na titulní stránce.
,,Rozhovor,” odsekla spokojeně dívka a začala listovat.
,,Zakázal jsem vám s nimi mluvit,” pokračoval muž.
,,Mě nikdo nic neříkal a i kdyby. Nemám nejmenší důvod Vás poslouchat,” pokračovala vzpurně Val.
,,Jsem tvůj otec! Bylo snad samozřejmé, že se z tohoto pokoje ani nevyjdeš!” pravil rozhněvaný Stefano.
,,Děkuji za starost, taťko, ale nic mi není. Dnes mě už pouští,” pousmála se ironicky Valentina.
,,Přestaň s tím sarkasmem. Jednou jsi moje dcera, tak se s tím smiř.”
V tu chvíli se rozletěly dveře a v nich stála také naštvaná Eleonor.
,,Valentino, tohle jsi už přehnala. Ty jsi mi lhala?”
,,Co přesně máš na mysli?” rozesmála se Val, ačkoliv věděla, na co její matka míří.
,,Takže ty nejsi těhotná? Děláš z nás blázny?” pustila se do ní Leonor.
,,A proč ne? Jenom jsem ti chtěla ukázat, co všechno jsi svými tajemstvími způsobila,” vysvětlovala hrdě dívka.
,,Už mám toho tvého chování opravdu dost. Vždy jsem se držela, protože jsem tě nechtěla ztratit, ale už to nezvládám. Je na čase, aby ses vystěhovala a začala sama. Od nuly, jako musel každý z nás,” zvážněla paní Morelliová.
,,Cože? Vyhazuješ mě na ulici?” zasáhla slova dívku.
,,Přesně tak,” odpověděla přímo matka.
,,Tohle nemůžeš udělat. Po otcově smrti mi patří polovina!” bránila se zaražená Valentina.
,,Teď už ne. Mám své kontakty. Vše dostaneš, až uznám za vhodné.”
,,Na to nemáš právo. Zažaluji tě!” rozčilovala se dívka.
,,A z čeho zaplatíš právníka? Zavolej Saře, kdy si přijdeš pro věci. Přeji ti hodně štěstí a doufám, že tahle lekce bude účinější, než moje výchova,” pousmála se Leonor a zmizela ve dveřích.
,,K sakru!” křikla naštvaně Valentina a hodila časopisy na zem.
,,Tvoje matka má pravdu. Je na čase, aby ses postavila na vlastní nohy a uvědomila si, co děláš špatně,” souhlasil s Leonor výjimečně Stefano.
,,Vy ještě stojíte na její straně? No samozřejmě. Vlastně jak jinak,” pokračovala nepříjemně dívka.
,,Hele, já chápu, že jsi naštvaná, ale má pravdu. A neboj. Na ulici tě nenechám. Pokud chceš, můžeš bydlet u mě,” navrhl mile Stefano.
,,Musela bych být blázen, kdyby jsem se nastěhovala k milenci své matky. Nechte si své peníze i dům. Já po Vás nic nechci. Dokážu se o sebe postarat,” odmítla jej rozhořčená Valentina.
,,Jak chceš. Přemlouvat tě nebudu. Tak přeji hodně štěstí,” povzdechl si muž, zvedl se ze židle a i on opustil pokoj.
Zato Val ležela stále ve stejné pozici, plna hněvu.

Ještě toho dne, ve dvě hodiny odpoledne Valentina dostala poslední výsledky a byla z nemocnice propuštěna. S sebou měla pouze svůj mobilní telefon a chůzi jí ještě znepříjemňovaly ne zcela zhojené naraženiny. Byla bez střechy nad hlavou a ani ji nenapadlo se doprošovat své matky, aby ji pustila domů. Na to byla až příliš hrdá. V tu chvíli se rozezvoněl její mobilní telefon. Dívka se koukla na display. Volali z domu. Neochotně hovor přijala a otráveně spustila.
,,Co chceš?”
,,Slečno Valentino, Vaše matka mi přikázala, ať Vám přichystám věci. Kdy si pro ně přijedete?” tázala se mile služebná.
,,Nikdy. Nic nechci. Vzkažte paní Morelliové, ať si je nechá. Na památku, že kdysi měla dceru!” pustila se do ní naštvaná Val a poté hovor ihned ukončila. Averze vůči matce byla stále větší a na její dům nechtěla ani pohlédnout. Měla tedy jedinou možnost. Přijmout Stefanovu nabídku. Avšak na něj telefonní kontakt neměla, proto jedinou možností bylo navštívit jej osobně.

Ve firmě Galianových nikdy nebyla. Vlastně ani nevěděla, kde se nechází, ale s pomocí několika lidí se dostala na místo určení. Hrdě pohlédla na vysokou budovu, jež zdobily písmena s příjimením jejího biologického otce a bez dalšího vyčkávání vešla dovnitř. Na velké tabuli ve vstupní hale si přečetla, kde má Stefani kancelář a nervózně nastoupila do výtahu, který ji odvezl do příslušného patra. Chvíli trochu bloudila mezi těmi všemi stoly a kancelářemi, ale nakonec našla i tu, kterou hledala. Úplně odignorovala stůl sekretářky, která vždy všechny návštěvy pana Galiana uvádí a se zaklepáním vstoupila dovnitř. Stefano odlepil oči od počítače a překvapeně pohlédl na nečekanou návštěvu.
,,Omlouvám se, že Vás ruším, mám jen jednu otázku,” spustila dívka nervózně.
,,Jen se ptej,” pobídl ji udivený Stefano.
,,Chtěla bych se zeptat, zda ještě platí ta Vaše nabídka,” pokračovala Val a neklidně si protahovala články prstů.
Stefano se pobaveně pousmál. Tohle opravdu nečekal.
,,Jsi moje dcera a můj dům patří i tobě. Budu nesmírně rád, když jej budeš se mnou sdílet.”
,,Děkuji,” pousmála se šťastně Val.

Ahoj. Tady další díl, snad se líbil.💝