Rodina

Bolest

Druhý den již pracovala Eleonora zodpovědě ve firmě. Po dvou měsících se konečně někdo musel postavit do vedení. Avšak ji překvapil nečekaný host.
,,Paní Eleonor, máte návštěvu," oznamovala jí její sekretářka a vpouštěla dovnitř staršího muže. Žena si sundala brýle, které nosila na čtení, vstala ze svého pohodlného křesla a radostně šla přivítat návštěvu.
,,Stefano, nečekala jsem tě," usmála se na něj mile.
,,Proč mi tohle děláš? Proč se stěhuješ do mé blízko i s naší dcerou, která o tom ani neví..," ptal se docela klidně muž a posadil se do jednoho z křesel naproti jejího stolu.
,,Tohle s tebou nemá nic společného. Někdo se musí starat o firmu. Pokud ji chceš vídat častěji, nemám problém jí to říct hned. Nezapomeň, že chyba je na tvojí straně, protože nejsi schopný sdělit své milované ženušce, že jsi ji podváděl,” bránila se Eleonora a usadila se zpět do svého křesla.
,,Ale jak jí to mám říct? Tak či tak, bude zničená a bude chtít rozvod," ptal se beznadějně muž.
,,Tak to už si poraď sám,” odpověděla mu bez zájmu Eleonora a pokoušela se předstírat, že se věnuje práci, když vtom se opět ozvalo klepání na dveře její kanceláře.
,,Dále!," křikla žena.
Dveře se pootevřely a v nich stála její dcera Valentina. Když Stefano zpozoroval svou biologickou dceru, znervózněl.
,,Drahoušku, potřebuješ něco?," ptala se jí přívětivě matka.
,,Jen jsem ti chtěla říct, že jsem již skončila a že pojedu domů," oznamovala jí mile dcera.
,,Dobře, já tady ještě musím něco vyřešit, uvidíme se večer."
,,Vlastně, půjdeme si s kamarádkama někam sednout," pravila dívka a v tom její zrak konečně sklouzl na cizince, který ji již nějakou chvíli pozoroval.
,,Dobře, tak si to užijte a vrať se brzy," pousmála se Eleonora.
,,Dobře, děkuju. Měj se. Nashledanou," rozloučila se Valentina a zmizela.
Stefano si těžce oddechl a bezeslov koukal na Eleonor.
,,Co je?” ptala se nechápavě žena.
,,Nic,” vydechl muž a vstal ze židle.
,,Nebudu tě dále zdržovat v práci,” pravil s těžkým srdcem.
,,To bude nejlepší. Hlavně si vyřeš své záležitosti, ať tě to dále neničí,” radila mu žena, která poznala, že to, že jej jejich dcera bere jako cizího mu není zrovna příjemné.
,,Budu se snažit,” povzdechl si Stefano a odešel z její kanceláře.

Zklesle kráčel po mramorových schodech se zdobným zábradlím k východu, když vtom opět zahlédl Valentinu. Tentokrát již připravená k odchodu právě mířila ke dveřím. Přidal do kroku, aby ji ještě stihnul. Byl odhodlaný si s ní promluvit. Když konečně vyšel z budovy, byla stále několik metrů před ní. Snažil se rychle seběhnout těch pár schůdků, které budovu vyvyšovaly nad chodník, když vtom o jeden z nich zakopl a skácel se k zemi. Než se stihl zvednout, slečna už byla mimo jeho dohled a ještě k tomu jej začalo bolet pravé koleno, kterým se při pádu udeřil o kamennou zem. Oprášil si špinavé kalhoty a opatrně kráčel ke svému autu. Nasedl do vozu a dal řidiči pokyn k jízdě domů, aby se mohl převléknout dříve, než dorazí jeho žena a syn. Nechtěl, aby o jeho dnešní schůzce s Eleonorou vůbec něco věděli, ale musel co nejrychleji vymyslet, jak jim řekne pravdu o Valentině. Nedokázal by ji totiž potkávat v jednom městě přičemž ona by se k němu chovala jako k cizinci.

Tak je tady pátek a to znamená, že je čas na nový díl. Snad se vám líbil a uvidíme, jak to bude pokračovat. 😘💜