Rodina

Postav se strachu

Dny ubíhaly pomalu a ačkoliv byla Valentina s Marcem šťastná, v jeho bytě nechtěla trávit ani minutu. Mladík chodil do práce a ona zůstávala trčet mezi bílými stěnami. První den to bylo fajn, jen si tak odpočinout a lenošit, ale od druhého dne si začínala připadat jako ve zlaté kleci. Jako princezna zamčená ve věži odkud nebylo úniku. Ne, že by byla zamčená, klíče měla u sebe, ale nemohla chodit na dlouhé vycházky po obchodech. Co kdyby ji potkal někdo známý? Nebo dokonce otec s Juliou? Marco se vracel domů až pozdě odpoledne. Občas vyrazili na večeři o pár bloků vedle, ale to bylo tak všechno a Valentina brzy poznala, že to s Marcem nebude tak jednoduché, jak si mysleli.
,,Na co máš chuť? Zajdeme na sushi?" navrhoval večer Marco.
,,Spíš jsem myslela, že bychom mohli jít na něco thajského," navrhla Val a přitulila se k němu.
,,Nejbližší thajská restaurace je v centru..." zamyslel se mladík.
,,Takže ne? Víš co? Už mě nebaví se tady schovávat. Chci žít normální život," vyhrkla Valentina.
,,To já taky, ale víš, jak to dopadlo minule. Stačí jedna fotka a otec je tady."
,,Proč se ho tak bojíš? Nebyl jsi to ty, kdo říkal, jak se mu postaví? Tak to konečně udělej!" naváděla hocha Val.
,,Máš pravdu, ale slib mi, že až se to dozví, nic se mezi námi nezmění."
,,Tohle řekl někdo, kdo se raději schovával v Amazonii. Hejbni zadkem, mám chuť na kari s krevetami," pousmála se dívka a spěchala ke dveřím.
Marco těžce vstal z pohovky, vzal si hotovost a klíče od bytu a šel za ní. Venku se stmívalo a lidí kolem bylo málo, ale i tak se Marco bál. Val měla jeho strachu už dost. Pevně jej stiskla za ruku.
,,Před pár dny jsi mi řekl, že je to jednoduché, že se otci postavíš a ty se tady zatím jenom třepeš strachy. Stačí jedno slovo a já odejdu. Nemusím tu být sni já, ani problémy, které náš vztah přináší," spustila dívka.
,,Ne, nedělej to. Já se jenom bojím toho, co s námi bude potom," povzdechl si mladík.
,,Já vím, ale tohle jsme už řešili, ale pokud v nás nevěříš, tak asi nemá smysl mrhat časem," povzdechla si Valentina a ruku vyvlékla. Marco si konečně uvědomil, co tím vším způsobuje. Odstrukuje ji od sebe, i když to byl právě on, kdo za ní jezdil a přesvědčil ji o tomhle všem. Rychle znovu propletl své prsty mezi její a svůj stisk ještě zesílil.
,,Promiň, já vím, že se chovám jako idiot, ale jsem do tebe blázen a asi se bojím sám sebe, jelikož otec mě má v hrsti. Dokáže se mnou manipulovat, jako nikdo," uznal Marco.
,,Teď jsme na to dva a já se rozhodně nenechám zastrašit," pousmála se Val.
,,Já vím a to je další z důvodů,proč tě mám tak rád," usmál se Marco a zastavil se. Přitiskl své rty na ty Valentininy a jakoby mu ten polibek dodal radost a víru v jejich vztah.
,,Proč jsi to udělal?" usmála se Val a přitiskla se k jeho ruce.
,,Chtěl jsem," pousmál se Narco a láskyplně se na ni podíval.
,,Mám tě ráda a vím, že to zvládneme," pousmála se dívka a postavila se na špičky pro další polibek.

Ahoj, rozhodla jsem se knihu dovydávat a popřípadě později opravit. Jinak hezké čtení 💝😘