Rodina

Zvídavý syn

Po návratu z Londýna se vrátilo všechno do normálu. Tedy skoro všechno.
,,Tati, kde jsi byl? Nemohl jsem se ti celý den dovolat?” čekal na Stefana doma syn, když se vrátil pozdě večer.
,,Měl jsem nějakou schůzku,” lhal starší muž a šel se podívat do ložnice, kde již nějakou dobu spala jeho žena.
,,Nelži. Tvůj diář byl na dnešek prázdný a podle všeho si odešel s Eleonor Morelliovou. Ty s ní spíš?” vyzvídal dále Marco.
,,Co tě to napadá. Jasně, že ne. Jen jsem jí pomáhal najít dceru, nic víc.”
,,Není to divné, že volala zrovna tobě a že zrovna ty jsi jí hledal dceru?” nenechal se odbýt Marco.
,,Nevím, co je na tom divného. Jsme staří přátelé,” bránil se dále Stefano a raději už odešel do ložnice.
,,To určitě,” špitl si pro sebe mladík, jelikož poznal, že před ním otec něco tají.

,,Dobré ráno,” popřál Stefano svému synovi a ženě, kterou políbil na tvář.
,,To se vám ta schůzka včera tak protáhla?” ptala se Lucia.
,,Ano, museli jsme je dlouze přesvědčovat, aby s námi uzavřeli smlouvu, ale povedlo se,” lhal Stefano a usedl ke stolu.
,,Smlouva s oděvní firmou Morelli nám bude k ničemu,” špitl si pro sebe ironicky Marco, který nad tím vším přemýšlel celou noc a zvedl se od stolu.
,,Počkej, kam jdeš? Vždyť do práce můžeme jet spolu, jako za starých časů,” pravil muž.
,,Kdepak. Dneska mám volno. I já mám nějaké důležité schůzky. Tak se mějte,” pousmál se mladík a odešel pryč. Jeho otec pouze nechápavě kroutil hlavou.

Do hodiny byl Marco na místě, které si určil ke schůzce o které říkal rodičům. Vystoupil z auta, šel k domu a zazvonil na zvonek. Do několika vteřin mu otevřela dívka menšího vzrůstu.
,,Co si přejete?” ptala se vystrašeně mladíka.
,,Chci mluvit se slečnou Valentinou,” odpověděl Marco a bez pozvání vešel dovnitř.
,,Tak to máš smůlu! Saro, vyhoď ho!” přikazovala nepříjemně dívka, která právě scházela schody.
,,Val, vyslechni mě. Potřebuji s tebou jenom mluvit,” naléhal Marco a podával jí kytku, kterou měl doteď schovanou za zády.
,,Jestli ses přišel omluvit, tak dveře jsou támhle,” nenechala se rozhodit dívka se založenýma rukama.
,,Potřebuji se tě jenom na něco zeptat. S náma dvěma to nemá nic společného. Bude to jenom pár slov, slibuju,” naléhal dál mladík a kytku podal služebné, aby ji dala do vázy.
,,Co chceš?” pravila otráveně Val a posadila se na pohovku opodál.
,,Víš, jak jsi říkala o těch dopisech, které někdo posílal tvé matce. Můžu je vidět?” ptal se hoch a posadil se vedle ní.
,,Nemám je,” odsekla nepříjemně Valentina.
,,A nemáš ani tušení, od koho by mohly být?” ptal se dále Marco.
Dívka si povzdechla. Nechtěla o tom mluvit s nikým, natož s ním.
,,Nechápu, proč bych zrovna s tebou měla probírat milostný život mé matky,” odfrkla nespokojená dívka.
,,Vím, že jsem udělal hloupost a mrzí mě to. Snažím se o tebe alespoň trochu zajímat,” snažil se hoch donutit k odpovědi.
,,Nebylo tam jméno. Jenom písmena SG,” odpověděla ne zrovna se zájmem. V tu chvíli mladíka bodlo u srdce.
SG-Stefano Galliano.
,,Nevíš, jestli se tvá matka s tím mužem stále stýká?” tázal se a z jeho hlasu již byla znát nervozita.
,,Asi ne. Poslední dopis byl poslán krátce před mým narozením. O jejím zbylém milostném životě nemám ani ponětí.”
,,Dobře. Díky za informace.”
,,Počkat. K čemu ti vlastně jsou jména milenců mé matky? Pracuješ teď snad pro bulvár nebo tak něco? Jsou to bezcenné informace. Snad jsi si nemyslel, že ti skočím na to, že ses mi přišel omluvit,” pokračovala jedovatě Val, jelikož až teď jí přišlo divné, proč se na to všechno ptá.
,,Věř si čemu chceš. Opravdu se ti jenom snažím pomoct,” odpověděl Marco a už se zvedal k odchodu.
,,Ty víš, kdo to je? Proto jsi přišel. Protože máš tušení?” ptala se vystrašeně dívka.
,,Neboj, jen jsem se zajímal. Vlastně to všechno měla být pouze záminka, jak tě pozvat na kafe, aniž by jsi mě nevyhodila,” vymyslel si rychle hoch.
,,Špatný pokus. Už vím, co jsi zač a moje odpověď bude vždy ne. Nechápu, jak jsem mohla být tak naivní,” pravila opovrženě dívka.
,,Tak třeba se mi tě jednou povede přesvědčit, že nejsem tak špatný, jak si myslíš,” bránil se hoch a mířil ke dveřím.
,,Po tom, co jsem viděla u tebe v bytě to bude hodně těžké,” pousmála se falešně Val a doprovázela jej ke dveřím.
,,Měj se Val. A ne, že zase utečeš,” utahoval si z dívky Marco a už mizel ve dveřích.
,,Když se mi nebudeš plést do života, hned to bude jednodušší,” povzdechla si pro sebe Valentina a zavřela za ním dveře.

Ahojky, už jsem tasy zase, tak snad se vám bude kapitola líbit.😍💖