Rodina

Bratr a sestra

Ráno se Valentina kupodivu vzbudila jako první. Bratra na malé pohovce jí bylo až líto, ale zároveň to byl pohled k popukání, jak se jeho velké tělo tlačilo v tak malém prostoru. V době jeho spánku se šla osprchovat a převléknout. Když se vrátila, Marco stále nehybně ležel. Valentina se posadila na pár centimetrů sedačky a koukala na bratrův obličej. Byl tak roztomilý, když jeho užvaněná pusa nemluvila. V tu chvíli hoch otevřel oči, vzal dívku kolem pasu a rychle se s ní svalil k zemi. Dívka ležela na podlaze a Marco jí svým tělem zatarasil cestu k úniku.
,,Co blbneš!" křičela Val a snažila se dostat z Marcova obklíčení.
,,Ty jsi mě sledovala jak spím?" zasmál se Marco a konečně vstal ze země.
,,Ne! Měla jsem o tebe strach. Přišlo mi, že nedýcháš," zalhala Val a šla na svou půlku pokoje.
,,Jasně," pousmál se Marco a začal se oblékat.
,,Mám hlad. Kde je snídaně?" ptal se hoch.
,,Pojď za mnou. Ale první si zapni tu košili," přikázala dívka a mířila ke dveřím.
,,Proč? Mě se to takhle líbí," pokrčil rameny hoch a následoval ji. Valentina se necítila zrovna komfortně při pohledu na jeho odhalenou hruď, ale nechtěla se s ním dohadovat. Jenom protočila očima a šla do kuchyně.

Nebylo zrovna pozdě, takže zde kromě dvou kuchařek bylo i pár lidí. Zraky všech upoutal právě Marco, jehož si pamatovali, když tady byl minule. Jeho rozeplá košile je vedla myslet si, že s ním Valentina opravdu něco má.
,,Dobré ráno," pozdravili oba sourozenci a posadili se na volná místa.
,,Dobré," proneslo pár lidí od stolu.
Marco také cítil tu negativní energii v místnosti. Znovu vstal a začal mluvit.
,,Asi se ještě neznáme. Jsem Marco Galiano, Valentinin poloviční bratr," pronesl a čekal reakce ostatních.
Ačkoliv to nedal nikdo moc najevo, byli poněkud překvapení, že se jedná o další dítě majitele.
,,Pane, Galiano. Omlouvám se Vám. Vůbec jsme Vás nepoznali... vítejte," přispěchala k němu rozrušená Irene.
,,To je v pořádku. Jen jsem si tady připadal trochu divně, jako někdo cizí," pousmál se Marco a znovu se usadil.
,,Vy jste přijel takhle brzy ráno?" vyptávala se dál Irene.
,,Ne. Sestra byla tak milá, že mě nechala přespat u ní v pokoji na pohovce. Pro příště bych si mohl zajistit pokoj. Moje záda by to znovu nezvládla," usmál se Marco.
,,Ihned pošlu někoho, ať Vám přichystá místnost. Jak dlouho tady zůstanete?"
,,Zítra se vracím. Práce nepočká," odpověděl mladík.

Po snídani se šli Marco s Valentinou projít mezi vinohrady.
,,Asi jsi udělal dojem. Všiml jsi si, jak na tebe byla milá? Mě totálně nesnáší," pravila Val.
,,Ne každý má to kouzlo Galianových," usmál se mladík.
,,Taky ne každý si sem přijede v drahém autě....Poprvé, co jsi mě nazval svou sestrou," povzdechla si dívka.
,,A nejsi moje sestra?" ptal se hoch.
,,Asi ano, jen to bylo zvláštní. Musím si na zvyknout," pousmála se Valentina.
,,Marco?!" křičel na mladíka z dálky starší muž.
,,Kdo je to?" podivil se hoch, jelikož toho muže nikdy neviděl.
,,To je Pierre, otcův špeh. Asi se vracíš už dnes," odpověděla Val a vedla bratra k muži.
,,Pierre?" přikývla dívka.
,,Marco, můžu s tebou mluvit?" ptal se muž a dívku úplně odignoroval.
,,Jasně," odpověděl nejistě mladík, ještě se koukl na Val a šel za Pierrem.
Valentina raději šla do domu jinou cestou, aby je nerušila při jejich rozhovoru. O několik kroků později zaslechla rozhovor několika brigádnic.
,,Viděli jste ten pekáč buchet? Ten kluk je úplně dokonalý," rozplývala se jedna z nich.
,,A navíc je to syn majitele," doplnila druhá.
,,Máte čtyřiadvacet hodin na to s tím nebo spíše s ním něco udělat," zasmála se další.
,,Proč ne. Třeba ze mě bude nová paní Galianová," pronesla druhá z nich a všechny se zasmály.
Valentina se cítila poněkud zkleslá. Nedokázala si představit, že by se Marco někdy oženil a vlastně ani nechtěla. Stejně tak jej nechtěla vidět po boku žádné z těch dívek. Tyhle myšlenky raději rychle hodila za hlavu a šla dovnitř.

Mezitím se Marco usadil v Pierrově pracovně. Muž se dominantně posadil na pracovní stůl a začal mluvit.
,,Co tady děláš? Ví o tom otec?" spustil káravě.
,,Přišel jsem navštívit sestru, toť vše. Otec o tom nebude vědět, dokud mu to neřeknete," odpověděl Galiano.
,,Marco, jsem trochu obeznámen se situací ohledně Vaší sestry a jako pracovník Vašeho otce jsem pověřen ji chránit," pronesl muž.
,,Přede mnou? Nic jí neudělám. Všechno je to pryč. Nemáte nejmenší důvod se obávat problémů," bránil se Marco a už vstával z křesla.
,,V to doufám," přikývl Pierre.

Ahoooj. Doufám, že jste školu začali lépe než já.