Rodina

Jaký otec, takový syn

Stejně jako včerejší ráno, tak i dnes koupila Valentina kávu v kavárně a vesele nakráčela do firmy. Kabelku si odložila na svůj pracovní stůl a pokračovala k Marcově kanceláři. Stejně jako vždy však nezaklepala a vešla dovnitř. Tam čekal poněkud rozhozený Marco.
,,Val? Jsi tu s kávou?” spustil nervózně.
,,Samozřejmě,” přikývla dívka, podala mu kelímek a sama se usadila naproti něj.
,,Máš pro mě ještě něco?” tázal se neklidný Marco.
,,Nene,” odpověděla Val a upila si ze svého kelímku.
,,Aha... Tak až budou volat z USA, tak mi dáš vědět?” pokračoval nesměle hoch.
,,Vždyť je to moje práce,” nechápala smysl jeho otázky dívka.
,,Jo no, vlastně,” uvědomil si svou stupidní otázku Marco.
,,Co s tebou je? Jsi nějaký nesoustředěný,” podotkla Valentina.
,,To víš, to je z toho dnešního večírku. Jsem poněkud ve stresu,” dostal ze sebe mladík.
V tu chvíli se pod jeho stolem ozvala rána a k tomu tiché zaúpění. Valentina se bez otálení zvedla a šla ke stolu. Zohla a překvapeně křikla:
,,Giado?!”
V tu chvíli z pod stolu vylezla zrzka z krátkým mikádem a upravovala si svou skrčenou sukni. Val se opovrženě koukla na nevlastního bratra, který měl stáhlé kalhoty a rychlostí blesku vyletěla z jeho pracovny.
,,Val!” křičel za ní hoch, vstal ze židle, zapl si poklopec u kalhot a utíkal za ní.
,,Val, čekej!” volal na ni, když právě nastupovala do výtahu. Než se však stihly dveře zavřít, byl už u ní.
,,Všechno ti vysvětlím,” spustil Marco.
,,Nemáš mi co vysvětlovat. Jsi prostě takový,” odsekla dívka a stiskla tlačítko, aby se dveře znovu otevřely.
,,Tak v čem je potom problém?” nechápal hoch.
,,Hele, je mi jedno, co děláš ve svém volném čase, ale alespoň v práci by ses mohl chovat profesionálně a ne to táhnout s každou husou z firmy,” vysvětlovala opovrhovačně dívka a vyšla z výtahu.

Eleonora svou dceru neviděla už skoro tři dny. Zato zpráv o jejím novém životě měla dostatečně a byl nejvyšší čas vše projednat se Stefanem. Dnes si dala na chvíli od práce volno a zašla do Galianovy firmy.
,,Pane Stefano, máte návštěvu,” hlásila majiteli jeho sekretářka a ve dveřích se objevila Leonor.
,,Eleonor? Co tady děláš?” tázal se nechápavě muž.
,,Slyšela jsem, že se moje dcera má dobře, že má nového otce, který ji zaměstnal a dokonce pro ni dnes pořádá večírek,” pravila hrdě žena.
,,Alespoň se o své dítě starám a zajímám místo toho, abych jej nechal na ulici,” pustil se do ní Galiano.
,,Měla to být pro ni výchovná lekce,” stála si za svým Leonor.
,,To je podle tebe výchovná lekce? Že ji necháš bez domova ve velkém městě, které ani moc nezná?” odporoval jí muž.
,,Až tě bude obelhávat a citově vydírat tak, jako to dělala mně, tak si vzpomeň na moje slova,” pousmála se vítězně vdova.
,,Ty jsi ji rozmazlila. U mě dostane jen to, co potřebuje a zbytek si musí zasloužit,” stál si za svým podnikatel.
,,Já ne. To Federico. Vždy nad ní držel ochrannou ruku. Na jeho milovanou holčičku se nemohlo ani sáhnout,” odfrkla si nespokojeně Eleonora.
,,Neobviňuj chudáka Federika. Nech je mu země lehká. Byl to dobrý člověk a chtěl pro svou dceru to nejlepší. Aby nikdy neskončila na ulici a ty jsi ji tam stejně poslala. Tobě na ní vlastně vůbec nezáleží, protože tohle by žádná matka svému dítěti neudělala,” obviňoval ji i nadále muž.
,,To není pravda!” bránila se Eleonor.
,,Tak proč jsi jí to udělala? A proč jsi vůbec tady?” tázal se nechápavě Stefano.
,,Taky jsem slyšela, že tvoje žena kvůli ní podala žádost o rozvod,” odpověděla Leonora.
,,Neříkej, že ti to je líto,” zasmál se pobavený podnikatel.
,,To jsem neřekla,” pousmála se záludně žena.
,,Tak kam tím míříš?” zajímalo muže.
,,Ty přesně víš, kam tím mířím,” pousmála se Eleonor, kráčeje ke Stefanovi, posadila se mu na klín a začala jej líbat. Muž se nijak nebránil a začal jí rozepínat šaty, když vtom se otevřely dveře. Oba zpozorněli a na malou chvíli v nich spatřili právě prchající Valentinu. Byl to pro ni opravdu nepříjemný zážitek, vidět takhle své rodiče a celá otřesená mizela ve výtahu.