Rodina

Bouřlivá noc

Týdny ubíhaly a o Marcovy žádné informace. Ačkoliv byla Valentina dočasně povýšena na jeho místo, její život se stával stále větším stereotypem. Každý večer trávila v Marcově tričku, s čokoládou a popcornem u nějakého filmu a i ji to už nudilo. Stefano si opět užíval šťastné chvíle se svou ženou, a tak se jeho dcera cítila stále více osamělá. Jednoho večera už jí to nedalo. Hezky se oblékla, upravila a vyklouzla ven. Po několika desítkách minut se objevila u baru, kde se seznámila s Marcem. Usadila se na stejnou židli, jako tehdy a objednala si i stejné pití. Nějak tajně doufala, že se v davu lidí zázrakem objeví Marco a bude to úplně stejné, jako když se poznali. Čekala hodinu, dvě a martini mizely pod jejíma rukama čím dál rychleji. K půlnoci měla opravdu dost. Začínala se jí motat hlava a uznala, že je nejvyšší čas vrátit se domů. Zaplatila a s podlamujícími koleny vyšla ven. Do obličeje ji ihned praštil chladný vzduch a jakoby to všechno nestačilo, začala se klepat kosou. Naštěstí kousek vedle zahlédla taxi. Nejistými kroky na vysokých jehlách se dostala k němu. Otevřela zadní dveře, opile spadla obličejem na sedačky a zamumlala adresu. Ještě se trochu posunula, aby za sebou mohla zavřít dveře a poté opět ulehla na sedadla. Řidič si při pohledu na ni povzdechl a jen doufal, že mu vůz nepozvrací. Nastartoval auto a mířil na určené místo. Bez jakýchkoliv problémů byli brzy u domu pana Galiana.
,,Slečno, jste doma,” oznamoval dívce řidič, jelikož stále ležela.
,,To není můj domov,” odpověděla Val a konečně se posadila.
,,Tak proč jste mi řekla tuhle adresu?” tázal se řidič, jež trnul při představě, že sem jel úplně zbytečně.
,,Je to dům mého otce,” pravila dívka a podala mu bankovku. Lehce se pousmála a s elegancí vystoupila ven. Avšak další kroky už s takovou lehkostí nešly. Když se konečně dostala k domu, začala se přehrabovat ve své kabelce. Nemohla najít klíče, když vtom se dveře otevřely a v nich stál Stefano.
,,Kde jsi byla?” ptal se přísně a pustil ji dovnitř.
,,Chtěla jsem se trochu pobavit,” usmála se dívka a zavřela za sebou dveře.
,,Vždyť jsi úplně opilá. Běž si lehnout,” přikázal jí otec.
,,Je už Marco doma?” vyptávala se Val.
,,Běž spát,” odbyl ji Stefano.
,,Kde je? Proč tady není s námi?” zahrnovala jej otázkami dcera.
,,Je na dovolené,” odpověděl otec a snažil se ji dotlačit do poschodí.
,,Nebylo divné, že se najednou vypařil? Cítím se tady tak strašně osamělá,” naříkala Valentina.
,,Vždyť se brzy vrátí,” povzdechl si muž, jež měl už dost toho vyptávání.
,,Mluvil jsi s ním? Zajímá se vůbec o mě?” ptala se stále Val.
,,Tak už dost. Promluvíme si o tom jindy. Běž spát. Dobrou noc,” křikl na ni Stefano a bez dalších slov odešel do své ložnice.
Valentina byla poněkud zaražená z jeho odpovědí, ale uposlechla jej a šla spát.

,,Co to bylo?” tázala se muže ospalá Lucia.
,,Valentina se uráčila vrátit domů,” povzdechl si Stefano a ulehl vedle ní.
,,Proč jsme vlastně neposlali pryč ji? Kdoví, kde je Marcovi konec,” pravila smutně žena, jež o svém synovi neměla žádné informace.
,,Neboj, on se vrátí. Zato ona by se už nevrátila,” snažil se ni uklidnit muž.
,,Začíná být nezvladatelná. Co s ní budeme dělat?” tázala se žena.
,,Je osamělá. Musí si najít nějaké přátele. Ale jak?” poznamenal Galiano.
,,Nech to na mě. Něco vymyslím,” odpověděla Lucia a zavřela oči.