Rodina

Společné bydlení

Asi po hodině Stefano ukončil svou práci a konečně se vydal domů společně se svou dcerou, která na něj do té doby čekala v zasedačce.
,,Doufám, že se ti bude dům líbit,” pousmál se Stefano.
,,Momentálně nejsem v pozici, kdybych si mohla vybírat. Můžu Vám být vděčná, že jste mě nenechal na ulici, jako matka,” povzdechla si Val.
,,I když s ní souhlasím, že by se tvé chování mělo změnit, tohle bylo už trochu moc. Kdyby se dělo cokoliv, tohle bych vám nikdy neudělal,” pravil lítostivě muž.
,,Uvidíme, jak dlouho to se mnou vydržíte,” pousmála se Valentina.
,,Prosím, přestaň už s tím vykáním. Nejsme cizí. Můžeš mi říkat, jak jen chceš,” navrhl Galiano.
,,Chce to čas. Nemůžu Vám...tobě říkat hned tati. Vždyť se ani neznáme,” namítala dívka.
,,To chápu. A proto přeci teď budeme bydlet spolu,” pousmál se chápavě muž, když auto zastavilo.
Oba vystoupili přímo před velkou, bílou vilou.
,,Vítej v novém domově,” pravil vesele Stefano a vedl dceru ke dveří. Strčil klíče do zámku a odemkl. Otevřel dveře a pustil dívku jako první. Valentina si všechno pozorně prohlédla.
,,Pokud ti to nevadí, budeš zatím spát v Marcově pokoji v patře. Hned zítra seženu někoho, ať pro tebe přestaví pokoj pro hosty,” vysvětloval muž.
,,Moc děkuji,” pousmála se dívka a nejistě kráčela vpřed, aby věděla, kde se co nachází.
,,Tady je kuchyň a tohle je Rebeca, dělá ty nejlepší špagety v celé Itálii,” představoval dceři starší ženu, která se starala již roky o jejich domácnost.
,,Támhle je jídelna, kde se normálně scházíme k jídlu, tady je obývací pokoj a úplně na konci je má ložnice,” vysvětloval dceři Stefano.
Valentinu nezajímal ani tak jeho výklad, jako právě velká fotografie, která visela na stěně. Galiano si toho všiml, a tak přiběhl k ní a i on se smutně zadíval na krásný výjev. Byla to asi rok stará rodinná fotografie, na které vypadali s Luciou a Marcem jako spokojená rodina. V tu chvíli si muž uvědomil, jak jej mrzí, že nejde čas vrátit zpět.
,,To je tvoje žena?” poukázala Val na světlovlásku na obraze.
,,Ano, ale ne nadlouho. Podala žádost o rozvod,” povzsechl si podnikatel.
,,Tak to mě mrzí,” zatvářila se soucitně dívka.
,,A co tvoje věci? Kdy pro ně mám přijet?” změnil téma rozhovoru rychle otec.
,,Již žádné nemám. Po matce nic nechci. Jen ať si je nechá,” odfrkla si Val.
,,Ale nějaké oblečení potřebuješ. Víš, co? Lucia tu nechala nějaké věci. Dnes si můžeš něco půjčit a zítra přes polední pauzu tě někam pošlu, aby sis koupila to nejnutnější,” navrhl muž.
,,O polední pauze? Do matčiny firmy už ani nevkročím,” pravila hrdě dívka.
,,S tím jsem také počítal. Zítra nastoupíš u nás, jako Marcova sekretářka a pokud budeš šikovná, nebráním žádnému pozdějšímu povýšení,” vysvětloval nadšeně ze svého plánu Stefano.
Valentina na něj jenom koukala, jak má vše dokonale promyšlené.
,,Děláš toho pro mě až příliš. Vůbec si to nezasloužím,” namítala dívka.
,,Jsi moje dcera, nenechám tě na ulici. Věřím, že mě nezklameš,” pravil přesvědčeně Stefano a pokračoval v prohlídce domu. Vše zakončili společnou večeří, kterou přichystal a Rebeca. Poté se oba rozdělili a šli se chystat ke spánku. Stefano ve svém přízemí a Valentina v patře, kde se nacházel Marcův starý pokoj. Ačkoliv tam měla s sebou pár věcí po Stefanově ženě, ke spaní si vybrala úplně něco jiného. Na židli u psacího stolu měl Marco přehozené tričko Game od thrones. Asi další věc, kterou měli včetně stejného otce společnou. Tričko bylo stále cítit jednou z Marcových vůní, ale to dívce nevadilo. Vzala jej a šla se osprchovat. Za dvacet minut byla hotová, ještě chvíli zkoukla nějaký film a poté konečně ulehla ke spánku.