Rodina

Tam a zpět

Valentina toho v novi moc nenaspala. Ačkoliv byla úplně vyčerpaná, její myšlenky se stále vracely k tomu podrazu. Ráno vstala ještě za rozbřesku a šla do koupelny. Studená sprcha jí alespoň trochu ulevila od trápení. Poté se slušně oblékla, jako každý den do práce, vlasy sčesala do vysokého culíku a obličeji dodala život s pomocí několika líčidel. Do kabelky sbalila všechny potřebné věci a šla se nasnídat. U stolu byla jako první a doufala, že se zbylými dvěma obyvatelkami domu dnes nebude mít tu čest. Jako první do jídelny přišel Stefano. Věděl, že už do práce přijede pozdě a to jej čekalo hned několik důležitých hovorů. Rychle vypil hrnek kávy, který mu zde jako každé ráno přichystala Rebeca a poté pokynul dceři, že už musí jít. Dívka si ústa utřela kapesníčkem, poté poslušně vstala a následovala jej do auta.
,,Ještě včera jsem volal s Pierrem, který se stará o vinice a říkal, že můžeš přijet kdykoliv. Jeho žena už ti chystá pokoj, aby ses tam cítila jako doma," začal konverzaci Stefano.
,,Co takhle hned po práci? Už tady nechci být ani minutu. Všechno mě to tsdy dusí," navrhla Val.
,,Dobře. Ihned jim dám vědět, že přijedeš večer. Rozloučíš se alespoň s matkou a Luciou?" ptal se otec.
,,Ne, nechci mluvit ani s jednou z nich. Zavolej i Rebece, ať mi nachystá kufr a pošle jej do firmy," přikázala dívka.
,,Dobře, jak si přeješ," přikývl smutně Stefano.

Celý den v práci proběhl bez problémů, jenom dívce ubíhal strašně pomalu. Už se nemohla dočkat, až konečně odjede. Jen doufala, že otec za nj brzy najde náhradu do firmy. Hold tahle pozice si musela podruhé za krátký čas najít novou osobu. Ve čtyři hodiny sbalila ze stolu všechny své osobní věci a krabici s nimi dala do jedné z prázných skříněk. Přeci se jednou vrátí a vezme si je zpět. Poté vypla počítač, zasunula židli a naposledy se rozhlédla po místnosti, kde teprve před někllkka týdny začínala. Zhasla světla, zavřela za sebou dveře a pomocí výtahu se dostala do přízemí, kde na ni již čekal otec s kufrem.
,,Připravená?" zeptal se a podal jí zavazadlo.
,,Jako nikdy," pousmála se Val a nervózně si kufr vzala. Táhla jej za sebou a s otcem vycházeli z firmy, kde na ni čekal řidič s autem. Zavazadlo jí vzal a dal jej do kufru.
,,Opatruj se a brzy se ozvi," usmál se na dceru Stefano a políbil ji na čelo.
,,Neboj, jak skončí sběr, budu zpátky," objala jej Valentina a se zamáváním nasedla do auta. Řidič nastartoval a podle rozkazů pana Galiana vyjel na cestu. Valentina jeste chvíli otci mávala, dokud byl v dohledu, brzy se však ztratil mezi budovami a všemi lidmi. Dívka si zapnula bezpečnostní pásy a s nervozitou přemýšlela, jak asi bude vypadat měsíc ve vinici na italském venkově.

Zatímco již byla Valentina v cíli, u Galianových se konala večeře.
,,A kde je Valentina? To pořád ještě trucuje?" kroutila hlavou Eleonora.
,,Ne. Odjela na venkov," odpověděl Stefano.
,,Cože? Co bude ona dělat na venkově? podivila se Lucía.
,,Potřebuje si odpočinout," odvětil muž.
,,Chudina moje maličká někde mezi špinavými vesničany," obfrkla si vdova a upila si vína.
,,Tohle řekla žena, která ji vyhodila na ulici," usmál se Stefano.
,,Jo a mám pro tebe dárek, ty matko roku," usmál se záludně muž, vytáhl z kapsy klíče a podal je Leonor.
,,Tohle ti posílá Alessandro N'dragheta, ukázku své dobrosrdečnosti. Je to klíč od Fadericova bytu v New Yorku a let máš naplánovaný na zítřejší ráno," doplnil s úsměvem Galiano.
Vdova klíče a vzala a přehazovala je v rukách.
,,Takže se mě chcete zbavit," povzdechla si.
,,Konečně jsi to pochopila. Snad si v Americe zařídíš lepší život," ušklíbla se zlomyslně Lucia.
,,Tak vám tady nebudu dál překážet," odsekla Eleonora a odešla si zbalit věci na cestu.
V tu chvíli se ozvalo odemykání dveří, dupot cizích bot a následná rána od zavazadla.
,,Kdo to sakra je," vstal ze židle Stefano a utíkal zjistit, kdo se jim to vloupal do domu. Když zahlédl osobu, nemohl uvěřit svým očím.
,,Překvapení!" ozval se mužský hlas.
,,Marco!" vykřikla Lucia, jež poznala svého syna a spěchala za ním. Skočila mu kolem krku a radostně jej objala.
,,Vítej doma, synu," poplácal jej na rameno otec.