Rodina

Lži

Valentina byla s Eduardem šťastná, ale i tak stále nemohla zapomenout na Marca a na jeho slova v telefonu. Nechtěla se tím dál zaobírat a proto se také rozhodla pozvat Eduarda k sobě a užít si společně filmový večer. V pokoji měla všechno perfektně připravené.
,,Vítej v mém království," uvítala hocha Valentina.
,,Máš moc krásný pokoj," musel uznat Eduardo a posadil se na postel.
,,Ano, to mám," přikývla Val.
,,Tak co to bude?" pohlédl mladík na několik rozházených DVD kazet.
,,Můžeš něco vybrat. Zbytek je ve skříni. Já si zatím odskočím," mrkla dívka a zmizela.
Ed se začal přehrabovat mezi věcma, ale nic se mu moc nezamlouvalo a proto se šel podívat do skříně. Moc tam toho nenašel, ale naspodu jej zaujala velká krabice. Možná v ní ještě bude nějaký film. Vytáhl ji a otevřel. K jeho pobavení uvnitř bylo barevné, úsporné spodní prádlo ozdobené peřín a kamínky a také velká zdobná čelenka. Tu vzal do rukou, trochu si ji prohlédl.
,,Co to děláš?" vyskočila z chodby dívka a snažila se věci hodit zpět do skříně. Eduarda to nezastavilo a s humorem si čelenku zkusil. Začal s ní skákat po pokoji a Val se mu ji pokoušela ztrhnout.
,,Prosím, sundej to," křičela po něm.
,,Ty jsi byla v Riu na karnevale? Fakt bych tě v tom chtěl vidět," smál se mladík a ukazoval na zbytek oděvu.
,,Prosím, vrať mi to," žádala již vyčerpaná dívka.
Ed poznal, že už jí dochází trpělivost. Proto korunu sundal a vrátil ji majitelce.
,,Na co to máš?" ptal se Eduard.
,,Byl to dárek," odsekla Val a hodila krabici zpět do skříně.
,,Od koho? Asi věděl, proč ti to dává. Předvedeš se mi v tom?" žertoval hoch.
,,Ne. Nikdy jsem to na sobě neměla," odsekla dívka.
,,Aha. Tak proč jsi to tahala sem na vinici?"
,,Nechci se o tom bavit. Můžeš mě tady prosím nechat osamotě?" žádala jej dívka.
,,Myslel jsem, že budeme mít filmový večer," pravil Eduardo.
,,Necháme to na jindy. Teď na to nemám náladu," povzdechla si Valentina.
,,Dobře, jak si přeješ. Dobrou noc," políbil ji hoch do vlasů a odešel.

Poněkud nechápal její jednání. Vždyť on to bral jen jako vtip. Hold věděl, že z ní si asi srandu dělat nemůže. Když scházel po schodech, setkal se s nějakým mladíkem. Dalším brigádníkem, který zde pracoval.
,,Ahoj. Ty jsi ten od Valentiny?" mluvil k Edovi cizinec.
,,Jo. Eduardo," představil se hoch.
,,Matteo. Musí to být těžké být s někým jejího postavení," spustil brigádník.
,,Ano, neměla to lehké. Ale já taky nejsem z nejbohatší rodiny," povzdechl si mladík.
,,Není z nejbohatší rodiny? Kámo, její táta vlastní snad i tvoje kalhoty," spustil Matteo.
,,Cože?" nerozuměl Ed.
,,Dobře, to jsem přehnal. Ona ti to neřekla?" zjišťoval mladík.
,,Co mi měla říct?" nechápal Eduard.
,,No její otec je Stefano Galiano. Majitel tady toho všeho," rozpovídal se Matteo.
,,Vždyť říkala, že její otec zemřel a jmenuje se přeci Morelliová," nevěřil mu Ed.
,,Ano, manžel její matky zemřel, ale její pravý otec je Galiano, bohatý, milánský podnikatel. Tedy alespoň to se tady šušká. A před pár dny tady za ní byl další takový. Drahé auto, hadry..." rozvykládal se brigádník.
,,Modré Lamborghini a kolínská byla cítit na kilometry daleko?" docvaklo Eduardovi.
,,Ano. Asi nějaký milenec a přivezl jí dárek," pokračoval Matteo.
,,Co víc o něm víš? Zdržel se? Byl tady častěji?" vyzvídal hoch.
,,Kdepak. Jenom přivezl dárek a už se neukázal," odpověděl mladík.
,,Dobře, díky Matteo," poplácal jej Eduardo na ramena a odešel.
Nemohl uvěřit, jak mu Valentina lhala a kolik si toho navymýšlela. Rozhodně věděl, že s ní už nechce mít nic společného.