Rodina

Neodpustitelná situace

Valentina v Marcově bytě strávila celou noc a domů se vrátila až k osmé hodině ráno. Doufala, že již bude její matka pryč a ona se bude moci vklidu převléknout a jít do práce. Avšak se mýlila. Eleonora měla strach, že se nevrátila včera domů a ještě k tomu u ní našla své staré dopisy. Jakmile si Valentina odemkla dveře od domu a vstoupila dovnitř, čekalo ji nemilé překvapení. Leonor stála u schodů i s dopisy v ruce.
,,Valentino, co to má znamenat? Kde jsi byla?!” spustila rozčíleně žena.
,,Ty jsi mi tolik let neříkala, kam jdeš, tak proč bych se ti já měla svěřovat,” odsekla dívka a snažila se co nejrychleji dostat z její přítomnosti.
,,Valentino, pojď sem!” přikázala dceři Leonor.
Val zakroutila očima. Poslušně se zastavila několik metrů od své matky a opovrženě na ni koukala.
,,Val, ty víš, že tě mám ráda a nikdy to nic nezmění. Tyhle dopisy nic nemění.”
,,Ale mění. Mění to úplně všechno. Až teď zjišťuji, jak jsi mi lhala. Jak jsi lhala svému muži. Kdyby jsi nás dva měla tak ráda, jak říkáš, nikdy by jsi to neudělala,” pustila se do matka Valentina.
,,Tvůj otec o tom věděl a nikdy mě z toho neobviňoval. On, nikdy nemohl mít děti. Byl rád, že tě má, i když nejspíš nejsi jeho dcera,” snažila se dceři vše vysvětlit Eleonor.
,,Takže nejspíš ne? A čí tedy jsem? Zahradníka? Řidiče? Nebo jen tak někoho, na koho jsi narazila v klubu?” ptala se rozčíleně dívka a do očí se jí začaly hrnout slzy.
,,Valentino, vždy budeš má dcera a dcera svého otce. To, že není tvým biologickým otcem přeci nic nemění. Miloval tě, jako vlastní,” snažila se Leonor vyhnout odpovědi, jelikož věděla, že v tomhle stavu by její dcera pravdu neunesla a také musela počkat, než pravdu konečně řekne Stefano své rodině.
,,Musel být opravdu špatný v posteli, když se k němu neznáte, paní Morelliová,” odsekla rozhořčeně dívka a bez dalšího otálení odešla do svého pokoje. Eleonoře její slova opravdu zabolela u srdce. Její dcera jí teď brala jako cizí osobu a nenáviděla za to všechno.

,,Máš dnes nějak dobrou náladu,” poznamenal Stefano, když se potkal se svým synem na jedné z chodeb ve firmě. Marca jeho slova zaskočila, nebyl přesvědčený, zda mu má říct o noci s Valentinou.
,,Dobře jsem se vyspal,” odpověděl bez dalšího otálení Marco.
,,Víš, že jsme s matkou rádi, že jsi si našel bydlení, ale neuškodilo by, kdyby ses u nás někdy stavil. Chybíš nám,” pravil Stefano.
V tu chvíli k nim rychlým krokem spěchala Eleonora, která je v rozhovoru vyrušila.
,,Stefano, musím s tebou mluvit,” řekla naštvaným tónem Leonor a přitom pohlédla na Marca. Mladík se obával, že ví o jeho pletkách s její dcerou a začal se bránit:
,,Paní Morelliová, všechno Vám vysvětlím, bylo to jenom chvilkové pobláznění, už se to nebude opakovat.”
Žena na něj pohlédla nechápavým výrazem.
,,Co se nebude opakovat?” ptala se žena, které došlo, že před ní něco skrývá.
Marco zkameněl. Takže ona o včerejší noci nic neví. Trochu se mu ulevilo, ale rychle musel vymyslet nejsnazší výmluvu.
,,Mám na mysli tehdy to v tom baru.” 
,,Aha. To už je dávno a jsou tu důležitější věci. Takže můžeš nás nechat osamotě?” odsekla nepříjemně žena.
,,Samozřejmě,” neodvážil se Marco odporovat a vzdálil se.
,,O co jde?” ptal se Stefano.
,,Naše dcera našla staré dopisy ve kterých mi píšeš a logicky si odvodila, že není Federicovou dcerou,” vysvětlovala žena podrážděně.
,,Takže už o tom ví? Ví, že jsem její biologický otec?” ptal se vyděšeně muž.
,,Naštěstí ne, ale nebude to dlouho trvat a dojde jí to. Proto to se svou rodinou vyřeš co nejdřív, ať se to raději dozví od nás,” vysvětlovala Eleonor.
,,Máš pravdu. Je nejvyšší čas,” souhlasil Stefano.