Rodina

Šance na život

Po krásně stráveném večeru venku, nastalo opět ráno. Valentina se s Marcem tulily do jedné kuličky, když vtom zazvonil zvonek.
,,Kdo to sakra je?" zakňourala s polootevřenýma očima Val a otočila se na druhou stranu.
,,Jdu to zjistit," zívl ospale Marco a polonahý šel ke dveřím. Cestou si promnul oči a rozhrábl vlasy. Odemkl zámek a dveře otevřel. K jeho překvapení se zde nacházeli dva lidé, které zde chtěl vidět snad nejméně.
,,Co tady děláte?" začal nervózně a rychle hledal něco, co by přes sebe přehodil. Dvě postavy jej nedůvěřivě prohlédly a bez pozvání vešly dovnitř do jeho bytu.
,,Zlato? Kdo to je?" ozvala se z ložnice Valentina a mířila za Marcem jenom v saténovém župáknu.
,,Tati? Julie?" zastavila se nejistě, když zahlédla dva hosty, kteří narozdíl od ní s Marcem byli oblečení.
,,Tady ji máme. Naše dceruška se vrátila z venkova," poznamenal Stefano, který narozdíl od jeho dětí nebyl překvapený.
,,Chtěla jsem dát vědět, ale nějak jsem si na to nenašla čas," polkla nervózně Val a nejistě se posadila na okraj pohovky.
,,Jistě a proto jsi tady teď skoro nahá," poznamenala Julie.
,,Kde? Co tady děláte?" vykoktal se Marco.
,,Asi jsi zapomněl, že jsi mezi bulvárem oblíbený," odpověděl Stefano a také se posadil na pohovku.
,,Jak jinak," povzdechl si mladík a usadil se do křesla. Věděl, že jej čeká hodně vysvětlování.
,,Tak když o tom víš? Co po nás chceš?" ptala se Valentina a nenechávala na sobě znát nejistotu.
,,Asi zbytečná otázka," usmál se otec a koukl na obě své děti. Val se s obavami sledovala Marca a čekala na jeho reakci. Žádná se nekonala.
,,Teď to zkusíme udělat naopak. Marco zůstane tady. Chci, aby jsi se konečně začal soustředit na to, až po mě jednou převezmeš firmu. Valentino, ty poletíš za svou matkou do Států a všechno bude, jak má," mnul si ruce spokojeně muž, jak bravůrně vše opět vyřešil.
,,Tati, už je konec. Nebudeme dál panáčky v tvých hrách. My jsme se už rozhodli. Zůstaneme tady a spolu," postavil se otci konečně vyklepaný Marco a stiskl Valentininu dlaň. Sestra na něj byla pyšná, že si před otcem stál konečně za svým a opětovala mu letmý úsměv.
,,To je snad vtip. Tohle není správné a oba to víte," spustil otec.
,,Je to legální. Neděláme nic špatného," vložila se do rozhovoru Val.
,,Kdyby jste byli děti nějakého sedláka z venkova, tak je to v pořádku. Ale vy jste Galianovi, veřejnost se o vás zajímá a všichni to vědí. Dívají se na nás zkr prsty a až se to donese na vyšší místa, už tady ani nemusíte být. Nechci ztratit své jediné děti..." vysvětlil konečně své konání Stefano, div se nad tou myšlenkou nerozbrečel. Julia se jej snažila uklidnit pohlazením po zádech.
,,A co když ne? Ať si ostatní myslí co chtějí. Za ten risk nám to stojí," pousmál se láskyplně Marco.
,,Nebudu vám dál stát v cestě. Jen doufám, že máte pravdu. Vaše štěstí je přece i moje," povzdechl si muž.
Mladý pár se na sebe šťastně usmál a objali se. Konečně se nemuseli skrývat.

Po tom všem se Valentina k Marcovi konečně nastěhovala a mohli spolu začít šťastně žít jako ostatní páry. Oba pracovali v otcově firmě a jednou týdně dokonce chodili k Stefanovi a Julii na návštěvu. Ani jeden z nich by na začátku neřekl, že se tohle stane a to na tom všem bylo to krásné. Z cizinců v baru, přes sourozence na opačných stranách zeměkoule až ke společnému životu.

Ahoj a taky nashledanou. Po třech měsících jsme u konce. Moc bych vám všem chtěla poděkovat za přečtení, hvězdičky i názory o které jsem vás žádala pár kapitol před. Moc si toho vážím a třeba se zase jednou sejdeme u další z mých knih. 😘💖