Rodina

Nový majitel

Zatímco se Eleonora zabydlovala ve Stefanově domě, Valentina čekala na otce v jeho autě.
,,Co to má znamet! Teď bude bydlet s náma!” vykřikla naštvaně Val ihned, co jej uviděla.
,,Uklidni se. Ani já ji tady nechci, ale je to tvá matka. Nemůžeme ji poslat pryč. Tím, že ji přijmeme, ukážeme, že jsme lepší, než ona,” pokoušel se ji přesvědčit otec.
,,Ale co když lže? Ona je toho schopná. Co když chce jen využít tvé dobroty?” obávala se dívka.
,,A proto to teď jdeme zjistit,” připoutal se Stefano a nastartoval auto.
,,Kam jedeme?” ptala se Valentina a také si zapnula pás.
,,Uvidíš,” usmál se Galiano a vyjel na cestu.
Do hodiny byli před místem, které oba znali. Firma Morelliů.
,,Moje stará práce,” povzdechla si dívka a šla ke vchodu.
,,Už je dávno po pracovní době. Myslíš si, že tady někdo bude?” tázala se otce dívka, když stoupala po schodech.
,,Možná,” odpověděl Galiano a zatáhl za kliku. Dveře se opravdu otevřely.
,,Prosím,” pobídl dceři dovnitř jako první.
Valentina vstoupila sebevědomě dovnitř, jeho když zde pracovala a směřovala přímo k výtahu.
,,Pokud tady někdo je, tak bude v matčině kanceláři,” oznámila otci a stiskla tlačítko poschodí.
Do několika vteřin byli na místě. Dveře se otevřely a oni vyšli ven. Prošli kolem stolu sekretářky a vtrhli do kanceláře. Zatímco celá firma, kterou procházeli byla prázdná, zde seděli hned několik mužů od nichž si vysloužili zaražené pohledy.
,,Omlouváme se za vyrušení...” vysoukala ze sebe překvapená dívka a chtěla se otočit a jít zpět.
,,To jsou k nám hosti, Valentina Morelliová,” vyskočil ze židle povědomý mladík.
,,Alessandro?” koukla na něj udiveně díval. Alessandro N'dragheta. Byl to ten kluk, se kterým se setkala na večírku, který pořádal Stefano v jejich domě.
,,Přišla ses kouknout, jak se daří mojí společnosti?” usmál se vítězně Alessandro.
,,To je špatný vtip. Tohle je moje společnost,” vřelo to ve Valentině.
,,Tak prosím. Kde jsou tví zaměstnanci. Běž si sbalit poslední věci do kanceláře a přečti si při tom tohle,” hodil jí svazek listů.
,,Co to je?” ptala se dívka a začala listovat.
,,Tohle jsou papíry, které připisují majetek tvojí matky rodině N'dragheta. Takže firma, domy, auta, peníze a všechno ostatní co ti patřilo,” odpověděl s úsměvem Alessandro.
,,Tohle není možné. Nemůžeš mi to jen tak vzít,” vykřikla Val a hodila po něm všechny papíry.
,,Ale můžu. Tvůj otec se zadlužil, tvoje matka dluhy ještě zvětšila a nestíhal a splácet. Na poslední straně to máš černé na bílém, ale za určitou laskavost tě zde můžu nechat pracovat,” pravil pobaveně mladík a sjel ji pohledem.
,,Jsi odporný,” křikla mu do obličeje dívka a rozhořčená vyletěla ven. Zastavila se před stolem sekretářky a opřela se o něj.
,,Takže je to pravda. Opravdu už nic nemám a ta čarodějnice bude teď bydlet s náma,” povzdechla si Val směrem k otci.
,,Co to plácáš? Pořád máš mě mou společnost. A co se týče Leonor, nebude u nás dlouho. Pokusím se jí zbavit co nejdříve,” pokoušel se ji uklidnit otec a políbil ji na čelo.