Rodina

Večírek

Cantariniovi byli velmi zámožná rodina a právě slavili padesáté výročí založení svého prosperujícího podniku, a tak sezvali všechna ostatní velká jména v oblasti milánského podnikání. Ani ne tak z přátelství, ale jak to bývá, aby se ukázali v nejlepším světle. Na večírek byli samozřejmě pozvaní jak Galianovi, tak nováčci ve městě, Morelliovi.

,,Je to tady úplně stejné, jako v Římě. Všude jenom falešné úsměvy a přitom v největší nouzi by si na sebe ani nevzpomněli,” odfrkla si stále podrážděná Valentina.
,,Můžeme být rády, že nás pozvali. Takže se snaž tvářit mile, ať zapadneme,” pravila dceři Eleonor a přitom rozdávala úsměvy všude okolo. Valentina protočila nespokojeně oči a raději zmizela z jejího dohledu. V tu chvíli právě dorazili také manželé Galianovi se synem. Přívětivě se přivítali s hostiteli a taktéž zmizeli v davu.

,,Co dělá tak hezká holka sama v koutě?”
Valentina se polekala, že skoro upustili sklenku šampaňského ze které se právě chtěla napít a otočila se na cizince za svými zády.
,,My se známe?” ptala se nechápavě.
,,Dovolte mi, abych to napravil. Fabio Leoni,” představil se mladík a políbil dívku na hřbet ruky.
,,Valentina Morelliová,” představila se ne moc nadšeně dívka a ihned svou ruku vytrhla z jeho sevření.
,,Já vím. Je mi potěšením Vás konečně spatřit, Valentino,” zahrnoval ji lichotkami Fabio.
,,Kéž bych mohla říci to stejné,” pustila se do něj jedovatě dívka, která po zklamání s Marcem rozhodně nechtěla dalšího muže ve svém životě.
,,Zníte nějak smutně. Ani nevíte, jak rád bych Vás rozveselil,” snažil se dále mladík.
,,Jediné, co teď potřebuji je klid od takových, jako jste Vy, takže mohl by jste odejít?” žádala otráveně Val.
,,Tak zlato, přestaň dělat drahoty,” tykal jí Fabio a využil situace, že nikdo nebyl poblíž a začal jí sahat na zadek.
,,Co to děláte? Dejte ty ruce pryč!” začala se rozčilovat Valentina, jelikož jí to bylo dost nepříjemné.
,,Tady Fabio je na odchodu,” poklepal násilníka na rameno mladík, který přišel právě včas.
,,Marco, kdybych věděl, že je tvoje, ani bych se jí nedotkl,” pravil Fabio a dal ruce pryč od Valentiny.
,,Já nejsem ničí majetek!” rozčilovala se dotčeně Val.
,,Fabio, bude lepší, když odejdeš,” doporučil mladíkovi Marco. Hoch nenamítal a beze slov odešel.
,,Jsi v pohodě?” ptal se Val starostlivě Marco a pokusil se ji obejmout. Dívka se mu povedeně vyhla a opět kolem sebe začala prskat.
,,Myslím, že jsem řekla dost jasně, že nejsem žádná věc,” spustila Val, která si jeho gesto špatně vyložila.
,,Co?” nechápal Marco.
,,Bude lepší, když taky odejdeš,” poznamenala otráveně dívka.
,,Jasně,” špitl souhlasně hoch a také odkráčel.
Když Marco zahlédl v jedné z místností Fabia, přistoupil k němu a začal konfrontaci.
,,Leoni, co to mělo znamenat,” pustil se do něj.
,,Klídek, nevěděl jsem to. Teď už je celá tvoje,” snažil se jej zklidnit Fabio a v tu chvíli na jeho tváři přistála Marcova horká dlaň.
,,Co ti je?!” vykřikl Fabio, ujišťoval se, zda má obličej v pořádku a chtěl udeřit.
V tu chvíli si jejich potyčky všimli i ostatní a jedním z nich byl i Stefano, Marcův otec, který jej potupně odtáhl ven.
,,Co to mělo znamenat? Proč jsi jej napadl?” ptal se rozhořčeně muž.
,,Protože jsem bránil tvou dceru! Fabio obtěžoval Valentinu!” bránil své jednání mladý Galliano a vtom jej z křiku vyrušilo rozbití sklenice. Oba se otočili a kousek od nich stála Valentina, která nechtěla věřit svým uším, popadla nohy na ramena a rozhozená mířila pryč. Nasedla do auta, kterým přijely s matkou a rychle jela pryč.