Rodina

Napravování vztahů

Přes polední pauzy poběhala Valentina všechny obchody v okolí a vrátila se s několika plnými taškami. A ihned se do jednoho z nových outfitů převlékla. Nový, květinový overal jí velmi slušel a i ona se v něm cítila mnohem lépe, než ve vypůjčených šatech od Lucie. Ty však už zpátky do domu brát nechtěla a po ranní potyčce s Marcem ji napadlo něco lepšího. Oblečení hezky poskládala a poté vešla do kanceláře svého nadřízeného a hromádku položila přímo před něj na pracovní stůl.
,,Vracím a doufám, že ti dobře padnou,” rýpla si do Marca dívka.
,,Co to děláš?” kroutil hlavou nechápavě hoch.
,,Chtěla jsem to pojat trochu s humorem, ale očividně to není tvoje parketa. Prostě a jednoduše vrať tyhle věci svojí máme,” pravila Val a už se vytáčela kolem dveří.
,,Zpátky,” přikázal Marco a mezitím dal hromádku oblečení na skříňku po pravé ruce.
,,Přeje si Vaše královské veličenstvo ještě něco?” utahovala si z něj stále nevlastní sestra.
,,Přestaň s tím sarkasmem a posaď se,” rozkazoval dále mladík a zatímco se Valentina poklidně usadila na jednu ze židlí naproti něj, on ze skříňky vytáhl dvě sklenice a do obou nalil whiskey.
,,V pracovní době nepiju,” odmítla ihned Val, když zpozorovala alkohol.
,,Jaká pracovní doba? Potřebujeme si promluvit, jako sourozenci, abychom to tady spolu vůbec vydrželi...Já začnu. Omlouvám se za to, že jsem ráno začal tak nepříjemně a taky za to, že jsem tě tehdy nezastavil,” pravil Marco a upil si ze sklenice.
V tu chvíli vzala svou sklenici i Valentina a začala si ji prohlížet.
,,Mrzí mě, že tvoje matka nemůže ustát nevěru starou pětadvacet let a že jen tak lehce se vzdá lásky tvého otce, která je opravdu velká. A omlouvám se za ten rozruch, kolem falešného těhotenství a to, že jsem bez tvého dovolení strávila noc ve tvém pokoji i tričku,” přidala se s omluvou vysmátá Val.
,,Tak tohle bychom měli,” oddechl si ne zrovna spokojeně Marco, jež konečně pochopil že s Valentinou to nebude mít tak lehké.
,,Už jsi mluvil s otcem?” tázala se Valentina.
,,Jsem v práci. Nemám na to čas,” odpověděl hoch.
,,Jistě a tady vykecávat se mnou máš. Víš, že tě má rád. Tak běž za ním, obejmi ho a řekni mu že i tobě na něm záleží. Přeci ty jsi mi jednou řekl, že i když máte občas neshody, stejně na sebe nedáte dopustit,” poučovala bratra Val.
,,Cítím se jako špatný syn. Zklamal jsem jeho důvěru, ” vymlouval se Marco.
,,Vstávej z té židle nebo tě tam dokopu,” žertovala Valentina a na její tváři se objevil drobný úsměv.
,,Jo, už jdu. Jenom mi neubližuj,” pravil pobaveně mladík, podle rozkazu vstal ze své židle a společně s nevlastní sestrou mířili k výtahu, kterým se dostali do patra ve kterém se nacházela Stefanova kancelář. Ačkoliv zde byla Valentina již včera, stále se jí cesta trochu pletka a sklízela velké pobavení z Marcovy strany, když párkrát zabočila špatně. Naštěstí se i s pár omyly dostali na místo určení. Marco se chvíli nervózně koukal na dveře a přemýšlel, co má říct.
,,Nepřemýšlej a prostě běž,” popostrčila jej dovnitř Valentina a ona sama zůstala za dveřmi a poslouchala.
,,Potřebuješ něco, synu?” ozval se Stefano.
,,Tati, mám tě rád. Omlouvám se za dnešní ráno i za to, že jsem tě tolikrát neuposlechl. Mrzí mě to a chci to napravit,” káral se hoch.
Stefano s mírným úsměvem vstal ze svého křesla, šel k synovi a objal jej.
,,Z těch chyb si nic nedělej. Všechno se dá napravit a i já tě mám moc rád,” pravil Marcův otec a po odtáhnití jej ještě poklepal na rameno.
,,A ještě něco. Když chceš tak velmi napravovat své činy, tak pořádám večírek, kde chci Valentinu poprvé představit jako svou dceru a byl bych moc rád, kdyby ses tam ukázal,” pousmál se na syna Stefano.
,,Mile rád přijdu,” souhlasil jeho syn.
,,Tak domluveno. Budu se na tebe těšit.”
,,Dobře. Já taky. Měj se a děkuji za všechno,” usmál se Marco a zmizel ve dveřích.
,,Vidíš, jak ti to hezky šlo,” pochválila jej Valentina, která celý rozhovor odposlouchávala.
,,Přirozený talent,” pravil s humorem Marco a natáhl svou ruku kolem sestřiných ramen.