Rodina

Chyba

Valentině stále stékaly slzy po tváři a tím jí i zhoršovaly viditelnost. Nic to však neměnilo na tom, že se řítila ulicemi Milána opravdu velkou rychlostí a tak tak, že se nikomu nic nestalo. Zaparkovala pár bloků od centra a šla se projít. Nemohla uvěřit tomu, co se právě před chvílí stalo. Doufala, že je to jen zlý sen. Pokud by to byla pravda, nikdy by to své matce neodpustila. Nešťastná kráčela ulicemi, když vtom se najednou zastavila a s povzdechem koukala na budovu před sebou. Utřela si poslední slzy, zatáhla za kliku pootevřených, velkých dveří a vešla dovnitř. Ačkoliv zde nikdy předtím nebyla, věděla, kam jde. Po schodech váhavě kráčela vzhůru až do druhého patra. Poté se zastavila u dveří od jednoho z bytů. Povzdechla si a dodávala si odvahu zazvonit. Po chvilce čekání konečně zmáčkla zvonek a zpoza dveří se ozvala veselá melodie. Valentina se stále v myšlenkách vracela k matčiným dopisům, když vtom ji konečně přerušilo otevření dveří a v nich překvapený pohled Marca.
,,Val, co tady děláš?” vyhrkl udiveně mladík.
Dívka nic neodpověděla, smutně si utřela další slzy. Bez dalšího váhání skočila hochovi kolem krku a začala jej líbat. Marco se zprvu snažil Valentinu odehnat, jelikož si vzpomněl na slova svého otce, ale i on je přeci jenom člověk a kdyby jej tehdy neodehnala, skončilo by to tahle dřív. Marco líbající Valentinu zavřel dveře, a poté spojení rty došli až do Marcovy ložnice. Společně spadli do postele a Val začala Marcovi sundávat tričko.
,,Jsi si jistá, že to chceš?” ptal se ještě raději pro jistotu hoch.
,,Víc, než kdy dřív,” odpověděla sebejistě dívka.
Mladík už dál neváhal, znovu ji začal líbat a sundávat všechno oblečení a po chvíli se začaly celou ložnicí ozývat vzdechy.

Když bylo po všem, Valentina ležela v Marcově náruči nehybně, až s kamenným výrazem.
,,Co se děje?” ptal se hoch, kterému došlo, že něco není v pořádku a vtiskl jí letmý polibek do vlasů.
,,Cítím se prázná, jakoby polovina mého života byla lež a přetvářka,” odpověděla zklesle Val a ještě pevněji se k němu přitiskla.
,,Ale proč? Stalo se něco?”
Dívka se na chvíli odmlčela. Nebyla si jistá, zda má říct Marcovi celou pravdu. Přeci jen se potkali jen jednou.
,,Našla jsem milostné dopisy mé matky a je tady pravděpodobnost, že můj otec ve skutečnosti není mým otcem,” dostala ze sebe Val a do očí se jí začaly hrnout opět slzy.
,,Promluv si o tom se svou matkou. Jistě se všechno vyřeší a také se budeš cítit lépe,” radil dívce mladík.
,,Nechci s ní mluvit. Už ji nechci ani vidět,” pravila plna hněvu Valentina.
,,Tohle neříkej. I když tě teď naštvala, vždy bude tvoje matka a záleží ti na ní a jí na tobě. Třeba jako já a můj táta. Občas jsou mezi náma neshody, ale vždy se to vyřeší a my jsme si blíž, než předtím.”
,,Jistě máš úžasného otce. Kéž bych i já měla tady toho svého,” povzdechla si dívka.

Po profláknutém úterý jsem tady zase. Hezké počtení. 😍💙