Rodina

Pokoj

Zatímco se Marco snažil všechno napravit a uklidnit svou matku, Valentina se s pomocí taxíku dostala zpět do práce a raději si objednala jídlo z jedné thajské restaurace. Avšak současně, co si byla vezvednout oběd, vrátil se do firmy i Marco.
,,Můžeš mi říci, co to mělo znamenat? Proč jsi na ni byla tak zlá?” zjišťoval naštvaný hoch.
,,Zlá? Jenom jsem jí řekla pravdu, kterou by se od tebe nikdy nedozvěděla!” bránila se Val a pokračovala svými kroky k výtahu.
,,Vím, že jsi měla pravdu, ale mohli jsme to vyřešit v klidu a ty jsi se do ní musela ihned pustit,” lamentoval dále hoch a následoval ji dovnitř.
,,Stejně by jsi jí nic neřekl. Takhle si to alespoň uvědomila a uvidíš, že to bude fungovat,” stála si za svým přesvědčeně Val a zmáčkla knoflík příslušného patra.
,,Bude tě za to nesnášet,” povzdechl si mladík.
,,Děláš, jako kdyby tomu tak nebylo už teď,” uchechtla se dívka a nakoukla do krabičky se svým jídlem, které rázem provonělo ten uzavřený prostor, ve kterém se právě nacházeli.
,,Voní to hezky, co to máš?” vyptával se Marco.
,,Phad Thai,” odpověděla Val a krabičku opět zavřela.
,,Thajská kuchyně? Když mi bylo sedmnáct, byli jsme s rodiči v Thajsku na dovolené. Sám jsem se procházel po Bangkoku a ztratil se. Ještě k tomu mi někdo ukradl mobilní telefon, ale naštěstí jsem se s pomocí několika místních vrátil k hotelu,” popisoval svůj zážitek Marco.
,,Nějaké kontakty jsi ztratil a nějaké znovu navázal,” utahovala si z něj Valentina a v tu chvíli se konečně otevřely dveře v zadaném patře. Valentina vystoupila jako první a svižně kráčela ke svému stolu. Hrdě se usadila na svou židli a se slinami na jazyku otevřela krabičku, vzala si plastovou vidličku a pustila se s chutí do lahodného jídla. Až po několikátém soustu si všimla, že Marco stojí stále u ní.
,,Chceš ochutnat?” tázala se Val a podávala mu příbor.
Marco se spokojeně usadil na menší polovinu sestřiny židle, přijal vidličku, nabral na ni trochu ze směsi masa, thajských nudlí a oříšků se zeleninou a vložil do úst.
,,Výborné,” rozplýval se a nabral na vidličku opět trochu, kterou tentokráte nakrmil Valentinu.
,,Jako z Bangkoku,” usmála se s plnou pusou dívka.

Po pracovní době Marco odešel do svého bytu a Valentina se vracela společně s jejich otcem domů.
,,Jaký jsi měla den?” ptal se po chvíli mlčení Stefano své dcery.
,,Šlo to. Začínám si zvykat,” odpověděla klidně Val.
,,Mám pro tebe malé překvapení,” pousmál se záludně Stefano.
,,Jaké?” vyzvídala nedočkavá Val.
,,Už máš hotový pokoj. Konečně se můžeš vystěhovat z toho Marcova nepořádku,” pravil spokojeně otec.
Do dvaceti minut byli doma. A Galiano přivedl svou dceru k novému pokoji.
,,Vítej doma, holčičko,” pravil s humorem muž a otevřel dveře od pokoje.
Upřímě řečeno, dívku její nový pokoj moc nepřekvapil. Dost nápadně jí připomínal ten starý. Tedy až na béžovou barvu do které byla celá místnost laděná.
,,Tak co říkáš? Líbí se ti?” tázal se napjatě Stefano.
,,Ale ano, je fajn,” odpověděla klidně dívka a pousmála.

Čusík. Tak jsem tady s poslední kapitolou za měsíc červen. Tak snad se bude líbit. 😘💝