Rodina

Večerní schůzka

Na dnešní večer měla Valentina naplánovanou schůzku s Dariem. Hochem, kterého potkala ráno. Ačkoliv byl mladík opravdu pohledný, stále se nemohla zbavit svého nepříjemného pocitu a vědomí, že na to vlastně kývla jen, aby netrávila noc opět sama. Čím více se blížila noc, tím více byla nervózní. Vlastně ani vůbec nevěděla, kam půjdou a jak se má obléct. Zvolila něco neutrálního. Rudý, elegantní overal, jež doplnila zlatýma lodičkama a psaníčkem. Vlasy si lehce navlnila, tvář od rána upravila a rty přetřela rtěnkou s červeným nádechem. Ačkoliv se nedomluvili na přesném čase a byla hotová, usadila se s mobilem na postel a začela prohledávat všechny mobilní aplikace, když vtom se rozezněl dole zvonek. Rychle vstala, naposledy se koukla do zrcadla, vzala kabelku a šla ke schodům. Ihned zaslechla hlas Daria a svého otcem. Z jejich konverzace je vyrušilo klapání vysokých podpatků po mramorových schodech a vzduchem se linula vůně parfému Coco Chanel.
,,Wow," vyhrkne při jejím příchodu okouzlený Dario a na chvíli si vyslouží od Stefana ne zrovna hezký pohled.
,,Tak už jste se seznámili," poznamenala Val, když se konečně dostala ke dveřím.
,,Už jsem měl tu čest," sjel pohledem mladíka dívčin otec.
,,Taktéž. A teď, pokud dovolíte, přeji Vám krásný večer a Vaši dceru Vám jistě přivedu v pořádku," pousmál se Dario.
,,V to doufám. Užij si to, holčičko," pousmál se Stefano na Valentinu a sledoval, jak se přidává k cizímu mladíkovi.
,,Neboj, dobrou noc," rozloučila se Valentina a společně se svým doprovodem mířili k jeho autu.
,,Tvůj otec je milý," pravil ne zrovna přesvědčivě Dario.
,,Jenom se o mě bojí," usmála se Val.
,,Chápu," povzdechl si hoch a galantně otevřel dveře od svého vozu. Valentina se na něj pousmála a usadila se na místo spolujezdce. Poté mladík dveře zavřel, auto obešel a usedl jako řidič.
,,Kam jedeme?" ptala se dívka, když vyrazili.
,,Nech se překvapit," odpověděl záludně Dario a i nadále klidně řídil.

O několik desítek minut později zastavili na kraji města u malého osvětleného domku.
,,Tohle je tvůj dům?" žasla nad minimalistickou stavbou dívka, když právě vycházela z vozidla.
,,Dá se to tak říct," pousmál se hoch a pokynul jí, aby šla blíž.
Jakmile se dostali ke dveřím, ihned se otevřely a v nich stála starší žena tmavší pleti a kyprých tvarů, jež zakrývala pod černými šaty a zástěrou.
,,Pane, Dario, všechno je připravené," pravila žena.
,,Děkuji," pravil mladík a společně se svou společnicí vešli dovnitř.
Valentina se ihned začala zkoumat zdejší interiér. Vtom Dario obtočil svou levou ruku kolem jejího úzkého pasu. Trochu se polekala. Neměla ráda, když se jí někdo dotýkal. Mladík se na ni jemně usmál a potlačil ji směrem k terase. Odtud se ozývala hudba několika houslistů. Uprostřed terasy stál menší stolík se dvěma židlemi a všude bylo plno svíček a okvětních lístků růží. Tohle bylo moc i na dívku, která posledních několik večerů strávila u romantických filmů. ,,Co tomu říkáš?" tázal se Dario a vedl ji ke stolu.
,,Krásné," odpověděla nervózně Val, i když té krásy na ni bylo až moc.
Poté mladík odsunul jednu z židlí, aby se mohla dívka posadil a sám usedl naproti.
Ihned k nim přispěchal postarší číšník s lahví šampaňského a oběma naplnil sklenice. Valentina se zde vůbec necítila dobře.
,,Tak na tento krásný večer a na nás," pronesl přípitek hoch a cinkl o dívčinu skleničku.
Valentina se s těžkostí pousmála a na jedenkrát vypila celou sklenici. Doufala, že třeba s alkoholem v krvi bude tento večer zábavnější. Její jednání avšak rozesmálo nejen jejího společníka, ale i hudebníky okolo.
,,Je něco špatně?" obával se Dario a stiskl ruku, jež měla položenou na stole.
,,Upřímně? Nikdy jsem na podobném rande nebyla. Vlastně už je to dlouho, co jsem na nějakém byla a tohle je na mě prostě moc. Chápu, že ses snažil a je to opravdu nádherné, ale ne pro mě," pronesla upřímně Valentina. Vysmekla ruku z jeho sevření, vstala od stolu. Dario se za ní jenom koukal. Valentina prošla přes dům a vyběhla ven na ulici. Zhluboka se nadechla a snažila se vzpomenout, odkud sem přijeli. Ušla několik kroků, ale raději si zavolala taxík. Naštěstí u ní byl řidič o několik minut později. Valentina bez dalšího vyčkávání nasadla. Venku se totiž již ochladilo a jí byla zima. Zatímco řidič projížděl uličkou, vytáhla mobil a chtěla se kouknout, co je nového. Otevřela instagram, jelikož chtěla zabít čas strávený ve vozidle, když vtom jako první vyskočila fotka od Marca. Bodlo ji u srdce. Za celé ty týdny nesdílel jediný příspěvek, až teď. Alespoň jeho sestra věděla, že je v pořádku. Na obrázku jej však vidět nebylo. Bylo zde pouze moře a zapadající slunce, jež zbarvilo nebesa i vodní plochu. U fotky bylo i označené místo. Rio de Janeiro v Brazílii.
,,Slečno, kam to bude?" tázal se taxikář, když konečně vykličkoval na hlavní silnici.
Val však neodpovídala a zamyšleně si kousala nehty.
,,Slečno?" volal na ni znovu muž.
,,Na letiště," vyhrkla nervózně dívka.
Řidič jenom přikývl a podle jejího rozkazu pokračoval v cestě. Zato Valentina se začala vzpamatovávat. Opravdu řekla na letiště? Opravdu chce zase uprchnout? Bude to mít smysl? Uvidí ji vůbec Marco rád, pokud jej najde?

Ahojky. Tak co myslíte? Dlouho jsem tohle nepsala a v několika kapitolách to ještě nebude ono, ale když teď píšu své další nápady do této knihy, znovu jsem si ji zamilovala. Tak doufám, že si ji brzy zamilujete se mnou. 😍💖