Rodina

Osamělá dívka

Ačkoliv Valentina nikdy fyzicky nepracovala, na vinici se snažila vždy odvést nejlepší práci. Přeci tím pomůže i otci a jeho byznysu. Avšak celé dny na slunci ji začínaly vyčerpávat a večer se do svého pokoje vracela úplně zničená. Zdejší lidé se jí také poněkud báli. Přeci to byla dcera majitele, tudíž si zde s nikým moc dlouho nepovykládala. Viděla ty vystrašené pohledy, když se někde ukázala, i slyšela to špitání, které je doprovázelo. Trochu ji to mrzelo, ale nic si z toho nedělala. Jediný člověk u kterého měla zastání byl Pietro, starší muž již s šedivými vlasy, jemuž její otec sdělil vše o Valentininých problémech. Zato jeho žena, Irene zbohatlickou dcerku neměla vůbec v oblibě a to nejen kvůli jejímu povrchnímu způsobu života.

Samota dokonce přinutila Valentinu uvažovat nad návratem do Milána. Věděla, že tam to je úplně stejné. Večer vždy po práci se procházela po vinohradech, až dokud nedorazila na vrchol kopečku. Tam se usadila a koukala do dálky. Tohle všechno patřilo jejímu otci. Půda i úroda. Slunce se již kroutilo za protějšími kopci a naznačovalo, že je nejvyšší čas jít spát. Val chtěla ještě chvíli setrvat. Do domu se jí vůbec nechtělo, když vtom za sebou zaslechla neznámý hlas.
,,Hej! To je moje místo!" křičel rozesmátý cizinec.
Dívka se polekala a otočila se na osobu, která si dovolila k ní takhle mluvit.
,,Máš ho snad pojmenované a vedeš policii, která mě odsud odvede?" spustila jedovatě Valentina.
,,Promiň. Tak jsem to nemyslel. Jsem Eduardo," představil se mladík a natáhl svou pravačku.
,,Valentina," potřásla rukou uražená dívka.
,,Chodím sem skoro každý večer. Je to tady krásné," rozpovídal se Eduardo a usadil se vedle Val.
,,Tak to je zajímavé, že dnes se potkáváme poprvé," povzdechla si dívka, která se chystala co nejdříve zmizet.
,,Ty tady bydlíš nebo pracuješ někde v blízkosti?" ptal se mladík.
,,Tak nějak obojí. A ty?" ptala se zdvořile, ale bez zájmu Valentina.
,,Brigádničím tady kousek na vinici u Faverových," odpověděl hoch.
,,Brigádničíš?" nerozuměla dívka.
,,Potřebuji nějaké peníze, abych dostudoval," doplnil Eduardo.
,,Ty ještě studuješ?" nechápala Val, jelikož ona ukončila studium již před rokem.
,,Ano. Víš, měl jsem to těžké. Musel jsem školu přerušit a pomáhat rodině, abychom vyšli s penězma. Mám čtyři mladší sestry, rodiče i tak měli co dělat, aby nás uživili a ještě k tomu nás vyhodili z bytu," rozpovídal se hoch.
,,Ach, tak to mě mrzí," litovala jej Valentina, která s nedostatkem peněz nikdy problém neměla.
,,Naštěstí je to už za náma. A co ty? Co tboje rodina?" ptal se Eduardo.
Valentina si nebyla jistá, zda říci pravdu. Věděla, kam ji minule dostal vztah založený na penězech jejího otce a také jak se na ni lidé kvůli tomu dívají.
,,Vlastně taky nic moc. Otec zemřel před několika měsíci a s matkou nemám dobré vztahy. Vlastně ani nevím, kde je," poupravila svůj příběh dívka.
,,Taky to nemáš nejlehčí," poznamenal Eduardo.
Valentina se teď cítila trochu špatně. Vlastně si uvědomila, že nikdy nebyla žádná chudinka. Vždy měla vše na co ci ukázala a pak tu jsou lidé, kteří ani nemají co jíst.
,,Nemůžu říct, že se mám špatně. Mám kde spát, co jíst, co si obléknout. Všichni lidé tyhle možnosti nemají," poznamenala smutně Val.
,,To jistě. Tady se ti práce líbí?"
,,Nemůžu si stěžovat. I když ne všichni jsou na mě milí. Už jsem si zvykla," pokrčila ramena dívka.
,,Všichni lidé nejsou milí," povzdechl si hoch.
,,Já vím. Ale taky za to z části může moje špatná sociální interakce. Prostě mám problém někomu důvěřovat a najít si nové přátele," poznamenala Valentina.
,,A pak se svěřuješ cizinci, kterého vidíš poprvé?" usmál se mladík.
,,Někdy je snažší mluvit s cizincem, než s někým, koho znáš," pronesla dívka a na její tváři se objevil náznak úsměvu.
,,Tak co kdybychom si takhle popovídali i zítra?" navrhnul hoch.
,,Dobře," pousmála se Valentina.