Rodina

Omluvný koláč

Ačkoliv Val celou noc spokojeně prospala, ráno na ni všechno dolehlo a cítila se zase mizerně. Hádka s otcem, Marco i Dario. Ano, Dario! Valentina se cítila poněkud špatně, že toho večera od něj utekla a hodlala to napravit. Před snídaní se ještě převlékla. Vybrala si bílé šifonové šaty s volánem kolem krku, vlasy sčesala do dlouhého culíku ozdobeného zlatou sponkou a lehce se nalíčila. Do malé růžové kabelky naházela všechny potřebné věci a šla do jídelny za zbytkem rodiny. Její otec i macecha již nějakou chvíli seděli u stolu a Val se s chladným pozdravem posadila na své místo. Celou dobu bylo ticho, nikdo z nich nevydal ani hlásku. Dívka cítila tu negativní energii, která panovala mezi ní a párem. Po několika soustech proto odložila své jídlo.
,,Na tohle fakt nemám,” zabručela si pro sebe. Zvedla se ze židle a šla se najíst do kuchyně. Ihned při vchodu do místnosti ji praštila do nosu vůně jablkového koláče, který Rebecca před chvílí vytáhla z trouby. Val přistoupila blíž k plotně, kde dobrota chládla a nasála to příjemné aroma.
,,Je to ještě horké,” strčila do ní hospodyně.
,,Vždyť to nejím. Chci si jenom přičichnout,” bránila se dotčená dívka.
,,Koláč bude až k obědu. Teď se běž najíst s ostatními,” nepřestávala jí radit Rebecca.
Valentina zakroutila očima a raději přešla k misce s ovocem. Vytáhla si jednu z hrušek a ihned se do ní zakousla. V tu chvíli se hospodyně koukla na hodiny, spráskla ruce a ihned byla pryč. Valentina se pousmála, odložila ovoce, rychle našla v jedné z polic papírovou krabici na zákusky a horký koláč vložila dovnitř. Ještě to celé převázala provázkem a dříve, než se nepříjemná žena opět objevila, zmizela i s koláčem. Jídelně se raději vyhnula. V předsíni elegantně vklouzla do jedněch ze svých lodiček, vzala si kabelku, která visela na věšáku a než si toho někdo všiml, vypařila se z domu. Několik desítek metrů šla pěšky, dokud nenarazila na první taxík. Vklouzla dovnitř a řidiči nadiktovala adresu, kterou si jen ztěží pamatovala.

Mezitím se Rebecca dávno vrátila a zjistila, že koláč chybí. Nešťastně uklidnila horkou formu a šla si postěžovat za svým zaměstnavatelem.
,,Pane Galiano! Pane Galiano!” křičela, když vycházela do dveří.
,,Co se děje?” pozvedl obočí muž.
,,To Vaše dcera. Zmizela i s koláčem, který jsem chystala k obědu,” rozčilovala se hospodyně.
Stefano se s povzdechem koukl na svou ženu, která čekala na jeho reakci.
,,Do oběda je přeci dost času upéct nový,” odbyl muž hospodyni a pokynul jí k odchodu.
Žena se neochotně vzala a vrátila na své pracoviště.
,,Na co jí bude celý koláč?” ptala se s úsměvem Lucia narážející na Val.
,,To by mě také zajímalo,” zasmál se Stefano.

O několik desítek minut byla Valentina na místě. Řidiči zaplatila a vyšla ven. S rozmyslem kráčela k domu a na jistě zmáčka zvonek. V rukou nervózně svírala krabici s dezertem a přemýšlela, co řekne, když vtom se otevřely dveře a v nich stál překvapený blonďák s rozcuchanýmy vlasy.
,,Ahoj,” pozdravila nesměle dívka.
,,Ahoj?” pravil zaraženě mladík a rukou si prohrábl své kadeře.
,,Hele vím, že jdu nevhod, ale chci se ti omluvit. Moc mě mrzí, co jsem předevčírem předvedla, bylo to ode mě nehezké a zbabělé a chtěla bych tě požádat, jestli by jsi mi dal ještě jednu šanci, všechno napravit a dokázat ti, že nejsem tak špatná,” omlouvala se Valentina.
Po jejích slovech nastala chvíle ticha. Dario nevěděl, jak zareagovat.
,,Právě jsem viděl, že dávají nový díl Grande Fratello. Chceš ho zkouknout se mnou?” navrhl mladík.
,,Ráda,” usmála se Valentina a vstoupila dovnitř do domu.